Reakce z redakce 2016: Nejlepší zahraniční desky (I.)

Reakce z redakce 2016: Nejlepší zahraniční desky (I.)

Ano, už i my vás začínáme zaplavovat výročními žebříčky. Máme pro vás připraveny seznamy našich nejoblíbenějších desek zahraničních a česko-slovenských, přičemž začínáme prvním dílem toho, co nás nejvíce oslovilo zpoza našich hranic. Stejně jako loni jsme přistoupili ke „kalendářnímu“ představování favoritů, neboť se v naší redakci zamiloval každý do něčeho jiného. Pestrost nad pestrost. Jaká dvacítka desek, vydaných od ledna do května, nám nejvíce přirostla k srdci?


Leden

David Bowie – Blackstar (8. ledna)
Mystické putování na onen svět, úplatek pro Charóna. Bowieho poslední album je nečekaně žánrově pestré, dotažené do poslední noty a především – tajemné, znepokojivé, plné démonů. Singl Blackstar je pro mě nejzásadnější skladbou roku. Temné kouzlo téhle desky mě na začátku roku uchvátilo a nepustilo mě dodnes. Z Hádovy říše není cesty zpět. (hp)

 

Villagers – Where Have You Been All My Life? (8. ledna)
Po třech studiových albech se Conor O'Brien aka Villagers rozhodl natočit živou desku ve studiu. Vybral ze své dosavadní tvorby dvanáct skladeb a výrazně si pohrál s aranžemi. Klidné i drásavé akustické plochy tak vyplňuje třeba i harfa. Jak nově upravené skladby skvěle fungují se v létě přesvědčili i návštěvníci festivalu Colours of Ostrava. (tk)

 

Daughter – Not To Disappear (15. ledna)
Druhotina Daughter je extrémně ponurá a někdy snad až komicky plačtivá (I hate living with you / I should get a dog or someting). K podobně „přespříliš depresivním“ nahrávkám mám většinou mírný odpor, nicméně Daughter jsem to s jejich Not to Disappear zkrátka spolkl. Přesto bych si pro příští nahrávku přál, aby se z oné rozvleklé temnoty alespoň částečně vymanili a přinesli více songů ve stylu výbušné No Care. (jz)

Přečtěte si také: Bedekr 1/2016

 

Roly Porter – Third Law (22. ledna)
Osm skladeb, které ti řeknou o vesmíru víc, než Stručná historie času od Hawkinga. Mlhoviny, komety a start rakety. Trochu Haxan Cloak, trochu Vangelis a hodně Vesmírná odysea. Tri Angle Records, tady není o čem. (fh)

Přečtěte si také: Bedekr 3/2016 | Lunchmeat Festival 2016


Únor

Holy Wave – Freaks of Nurture (1. února)
Shoegazová pětice atraktivních kluků z Texasu vypustila své třetí album do světa v únoru, album Freaks Of Nurture je kombinací garážového popu, psychedelie i shoegaze. „Chtěli jsme se stát těžší a hlasitější, experimentovat s více styly i tradičními popovými prvky, chtěli jsme svobodně vyjadřovat různé vlivy bez ohledu na jejich význam pro sebe,“ okomentovala kapela. Pro milovníky tohoto žánru bylo album událostí roku. (nb)

Podívejte se také: Holy Wave v Ostravě

 

GoGo Penguin – Man Made Object (5. února)
Kolik jste letos slyšeli jazzových desek? Ani jednu? Tak to napravte s novými GoGo Penguin, minimalistickým britským jazzem moderního střihu. Piano, kontrabas a bicí se tu proplétají ve svěžích a výrazných melodických linkách a návykové rytmice. Jazz pro začátečníky (ovšem ani pokročilí jím nepohrdnou). (hp)

 

Paul Jebanasam – Continuum (5. února)
Hloubavý ambientní soundtrack k časové ose táhnoucí se od pravěkého vzniku organického života až k zatím nepoznatelné trajektorii vesmíru budoucnosti. Cover napoví mnohé, hudba odhalí netušené. Anonymní zvuky strojovny kosmické lodi náhodně narušují melodie vystupující kdoví odkud. Dám levé varle do ohně za to, že ty melodie léčí rakovinu. (fh)

Kanye West – The Life of Pablo (14. února)
Magor, mentál, mamals. Říkejte si o něm co chcete (jemu to bude stejně jedno) a častokrát asi budete mít i pravdu, nicméně fakt, že ta deska je opět naprosto unikátní a skvělá, odepřete jen obtížně. „We on an ultralight beam / This is a God dream.“ Silné jak hovado. (fh)


Březen

Julianna Barwick – Will (8. března)
Kdyby mlhovina mohla znít, zněla by jako Will. Nic kosmického však nečekejte. Julianna Barwick se potápí do mlhovin mikrokosmických, potápí se do sebe, a tím se vznáší vysoko nad sebou. Její křehký ambient, v němž se smazávají i sebenepatrnější obrysy formy, vrství nefigurativní hlasové a elektronické útržky do převalující se kompaktní abstraktní mlhy, kterou sice přehluší padající špendlík, ale zároveň vás odstřihne od ruchů okolního světa. Hudba jako meditace, prožitek. Relaxační hudba, která se obejde bez zpěvu velryb a esoterických podivností. (tf)

 

Aurora – All My Demons Greeting Me As a Friend (11. března)
Mladičký norský objev, zpěvačka Aurora Aksnes, vydala vyzrálý debut. Balady o přibývajících temných stránkách života v dospívání doplňuje atmosférická příměs elektroniky a tanečních beatů. Omotává si posluchače neskutečnou lehkostí a zároveň velmi suverénním projevem. (tk)

 

Super Girl & Romantic Boys – Osobno (15. března)
Průkopníci návratu disko hudby z Varšavy v březnu vydali výbornou nahrávku Osobno, na které naleznete silný rytmus, bublavé zvuky kláves, novou vlnu elektrické kytary a spoustu dalšího. Retro diskotéka v současné podobě. Plusové body za vynikající obal. (nb)

 

Damien Jurado – Vision of Us on the Land (18. března)
Tvorba čtyřiačtyřicetiletého písničkáře Damiena Jurada mi dlouho unikala, i proto je produktivní rodák ze Seattlu mým letošním největším objevem. Visions of Us on the Land je konečným albem trilogie, kterou Jurado odstartoval před čtyřmi lety deskou Maraqopa, a i když se předchozím dvěma kvůli své neucelenosti (album občas působí jako náhodná kolekce ne úplně dotažených nápadů) nevyrovná, už jen kvůli trojici vynikajících skladeb Exit 353, ONALASKA a Kola si zaslouží pozornost. (jz)

Podívejte se také: Creepy Teepee 2016


Květen

James Blake – The Colour in Anything (6. května)
To album by mohlo být o trochu kratší, ale v době, kdy málokdo poslouchá desky v úplnosti, na tom asi pramálo záleží. James Blake si vytvořil vlastní nenapodobitelný výraz, který spojuje jeho introvertní vyznání, osobitý soulový hlas a touhu po jemném spojování tichých elektronických beatů, současného r’n’b, zosobněného na tomto počinu hlavně ve Franku Oceanovi, a místy folkovější přírodní lyriky. Deska mnoha barev, která vyžaduje soustředěný poslech. (zm)

Přečtěte si také: Bedekr 8/2016 | Pohoda 2016

 

Skepta – Konnichiwa (6. května)
Britský grimeový producent a rapper, veden undergroundovým podhoubím ostrovní garáže, junglu i dancehallu, natočil album, jež udeřilo nejen svou společenskou výpovědí. Odmítnutím „rapu pro rap“ přichází Skepta s albem tematicky sjednoceným, namířeným jako vzdor autoritám i sobě samotnému. (zm)

 

Astronautalis – Cut the Body Loose (13. května)
Pokud mám v životě nějaké „goals“, jedním z nich je určitě mít v pětatřiceti alespoň z poloviny tolik energie jako tento chlápek. Andy Bothwell aka Astronautalis s Cut the Body Loose bezkonkurenčně ukázal, že rap už dávno nejsou jen prachy, drogy a děvky. Kousavé poznámky, vtípky na účet společnosti protkané masivním beatem, na hraně kus indie a do toho ještě snítka jazzu. Sympatický blonďák, který s ničím nebere servítky a fráze sází jako dávky z kulometu, je jedním z mých největších srdcovek tohoto roku. (kh)

 

Digitalism – Mirage (13. května)
Dva hrdinové z Hamburku, kteří mi před pár lety otevřeli cestu do světa elektra, se po pauze vrátili společně s fata morgánou zhmotněnou do duhové Mirage. Nahrávka pestrá jako celé spektrum vás vtáhne do svého digitálního světa, který se po dotočení alba jen těžko opouští. Pro nejednoho posluchače je Mirage ztělesněním energie slisované do stříbřité placky, která svým přehnáním ožívá a skrz sluchové kanálky přenáší endorfin přímo do dušičky. (kh)

Přečtěte si také: Bedekr 13/2016 | Digitalism na Flédě

 

Foy Vance – The Wild Swan (13. května)
Ir s nezaměnitelným knírkem vydal po Joy of Nothing další skvělé folkové album. A musí se ocenit, že pokračuje na velmi pozitivní vlně. Skládá na něm poctu jak Noamu Chomskému, tak letos zesnulému Davidu Bowiemu. Kytaru, klavír a výrazné rytmy doplňuje pestrá škála nástrojů. Hodí se nejlépe na dlouhé cesty autem. (tk)

 

Mark Pritchard – Under the Sun (13. května)
Žánrový chameleon Mark Pritchard letos obohatil kolekci labelu Warp albem, které se může zdát roztříštěné, ale jeho neustálé proměny fascinují. Nečekejte na něm nic podobného, co naznačil singl Beautiful People s Thomem Yorkem (bez něhož by možná nahrávka proplula celkem nepovšimnuta), ani několikeré opakování minimalistické techniky v titulní skladbě. Prostě jen poslouchejte všechny odstíny tohoto nepatrně odcizeného světa, který však přitahuje svou jinakostí. (zm)

 

Car Seat Headrest – Teens of Denial (20. května)
Car Seat Headrest aka Will Toledo svou první „velkou“ deskou potvrdil zvěsti o jednom z nejpozoruhodnějších mladých jmen současného indie rocku. Teprve čtyřiadvacetiletý hudebník přináší na Teens of Denial (už jeho desáté album) více než hodinu nabitou indierockovými hymnami. Nebojí se ale ani experimentovat, což skvěle dokazuje nejlepší skladba nahrávky, skoro dvanáctiminutová The Ballad of the Costa Concordia. (jz)

Přečtěte si také: Bedekr 9/2016

 

Mammal Hands – Floa (27. května)
A ještě jeden britský jazzový tip, tentokrát ve složení piano – saxofon/klarinet – bicí. Strhující tvorba Mammal Hands dokazuje, že kombinace jazzu a hitovosti nemusí být oxymóron. Tesklivé i svižné, komorní i rozmáchlé, takové je druhé album tohohle trochu floutkovského tria, kterému byste na první pohled jeho dechberoucí jazzové umění ani v nejmenším nehádali. (hp)

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.