Czech it: Jakub Adamec

Czech it: Jakub Adamec

Kdo by neznal I Love 69 Popgejů? Ostravské „blázny“ a studenty vizuálního umění, kteří smíchali vysoké umění se čtvrtou cenovou, šlágrové samohrajky s důvtipným elektropunkem a uměleckou dekadenci s prostoduchou lidovostí? Šílence, kteří se „skrývají“ za do detailu promyšlenou audiovizuální i lidskou performancí, jejíž první plán odpudí, ale ten druhý již přitáhne? Jedním z těch „cvoků“ je i Jakub Adamec, který koncem loňského roku vydal debutovou sólovou desku Are You Human? Confirmed. S ní smazává nálepku „šílence“ a na čelo si lepí cedulku: Jsem člověk!

„Sólo tvorba, to jsem jen já. Za ničím se neschovávám, protože nechci. Takhle to je, takhle ti to dávám,“ říká a naznačuje tím, že jeho filosofie se od domovských Popgejů liší. A to nejen v rámci (ne)autenticity performance, ale též třeba v rámci propojování audiálního a vizuálního. „O vizuálním doprovodu zatím vůbec nepřemýšlím. V tuhle chvíli mě zajímá jen audio, jakožto hlavní komunikační kanál s posluchačem, a na koncertech nejlépe tma. Stačí jednoduše poslouchat se zavřenýma očima, otevřenou myslí, a jestli to cítíš, tak tančíš.“

Devadesátkové kytary, grunge, indie, noise, osmdesátkový synthpop, dada, Fluxus, eurodance, Lynch, Mike Kelley, Paul McCarthy, minimalismus, konceptualismus, mytologie, gesamtkunstwerk, art brut, primitivismus, existencialismus, outsider art, Bergman, Polsko, elektronika, ufo, vesmír, psychedelie, Żuławski, budoucnost, reál, virtuál… to je jen neúplný výčet toho, co z kulturního a společenského světa Jakuba Adamce ovlivňovalo, ovlivňuje a bude ovlivňovat – ať už v oblasti vizuální, či hudební tvorby. Nespočet výše jmenovaného si člověk zprostředkovaně spojí i s poslechem Are You Human? Confirmed. Hlavním aspektem vrstevnaté a při každém poslechu překvapující elektronické desky, která střídá koláže s tvůrčí novostí, míchá kus vesmírného robotismu, chladně kovového techna i synťákové hřejivosti a prolíná robohlasy s lidskou řečí (naši recenzi si přečtěte zde), je nicméně nitro a srdce (jakkoliv klišovitě to může znít).

„Zajímají mě hranice mezi uměním a životem, hranice obecně, jejich zkoumání a překračování v rozmanitých kontextech. V tvorbě samotné, ať už audio, nebo vizuální, pak už jde o konkretizaci více či méně abstraktních myšlenek, nápadů, pocitů na linii hlava–srdce–ruce,“ předznamenává Jakub fakt, že jeho sólová deska vznikala v krušném životním období a že se při skladbách vypisoval sám ze sebe. Are You Human? Confirmed. je „vykřičením“ se, přetavením vlastního svědomí do tvůrčí osnovy. Snad nejpříznačnějším manifestem tohoto může být skladba Take Me To The Light. Nejtanečnější a zároveň nejvíce znepokojující skladba alba, neboť nechává, aby se chytlavá rytmická melodie „přeřvávala“ s vrstvenými lidskými výkřiky. Zoufalství nebo frustrace? To už si musí rozklíčovat každý sám, Jakub návody nedává. Tak či onak je Are You Human? Confirmed. ambivalentní. Je určená směrem k posluchači, ale zároveň i terapeuticky působí na autora samotného.

 „Víc než ukrývání se před problémy mě spíš zajímá jejich řešení.  A zvuk a obsah skladeb spolu korespondují – absolutně. Jedná se v určitém slova smyslu o formu deníkových zápisů, o převedení toho, co prožíváš, do muziky. V tom případě se dá použít termín terapeutická nahrávka. I když terapeutické je pro mě asi mnohem víc samo hraní, které mi zkrátka dělá dobře,“ vysvětluje Jakub.

Odhlédneme-li od obsahu k formě, zaujme celková zvuková a eklektická pestrost nahrávky. To může souviset jak s výše uvedeným seznamem životních „inspirací“, tak s Jakubovým uměleckým přístupem: „Nezajímá mě jeden styl, jedna cesta, na to nám život skýtá příliš mnoho možností. Pozorovat, co se děje, a čekat. Tvořit efemérně, tedy něco, co třeba nikdy nikdo nezaregistruje, nebo tvořit ‚dílo‘ pro druhé. Obecně – udržovat si nadšení, svěžest a trochu vyšší hladinu adrenalinu v ‚běžném‘ životě, vyhýbat se stereotypům, pokud je to možné, ale také porozumět a vycházet vstříc novým výzvám a dobrodružstvím.“

Za jedno takové dobrodružství možno považovat i Jakubovu „polskou anabázi“. Vyvrcholením jeho kolísavého životního období, díky němuž se do sólové tvorby pustil, totiž byl přesun do Varšavy. Polské prostředí mu sice z dřívějších uměleckých aktivit bylo již dávno známo, metropole našich severních sousedů pro něj však znamenala skok do nového. „Varšava je určitě inspirativním místem, centrem s dobrou energií a mnoha aktivitami. Velice zajímavé město, které jsem si zamiloval.“ Podepsala se Varšava nějak přímo i na Are You Human? Confirmed.? „Větší polovinu materiálu jsem měl hotovou už před odchodem do Varšavy. Ale zcela jistě mě nějakým způsobem ovlivnila polská elektronická scéna, protože se o ni zajímám už dlouho. Důležitou osobností je pro mě už několik let Wojtek Kucharczyk, šéf MikMusik, z tohoto okruhu ještě nemůžu opomenout Bartka Kujawského a Pawła Kulczyńského (Wilhelm Brass, Lautbild).“

Při tak úzkém kontaktu s polskou scénou se na Jakuba nabízí otázka: V čem jsou si česká a polská elektronika podobné? „Upřímně, já českou elektronickou scénu nějak důsledně nesleduju. Poté, co jsem objevil polskou scénu, se mi vždycky zdálo, že v Polsku se toho děje mnohem víc. A stále je to tak, že o sobě navzájem víme strašně málo. A to je velká škoda, protože v Polsku vzniká velké množství zajímavé hudby, a to nejen elektronické. Nemluvě o vizuálním umění, filmu, literatuře atd. Proto bych chtěl po návratu do Ostravy dál udržovat kontakty s polskou scénou a také ji víc prezentovat u nás.“

Velké prozrazení na závěr. Jakubova polská etapa se chýlí ke konci. Jako by s vydáním Are You Human? Confirmed. u polského labelu MikMusik dopsal epilog své životní kapitoly. „Ve Varšavě jsem teď rok a vlastně skoro přesně po roce Varšavu opouštím a po několika letech se vracím do Ostravy.“ Kruh se uzavírá. Jakub Adamec se vrací do Slezska a stane se opět Popgejem. Své nově nalezené osobnější alter ego už však nikdy neodpáře. A to staré, dekadentní a „šílené“, mírně promění. „Od návratu si slibuju nový směr pro Popgeje, protože po x letech budeme moci s Pavlem [Pernickým] pravidelně zkoušet a intenzivněji pracovat na novém materiálu.“

Premiéra: Na závěr a za odměnu pro ty, kteří dočetli naše vyprávění až sem, vám v rámci Czech it nabízíme i nejnovější klip k Jakubově sólové prvotině. Skladba Velká Jupiterovice celou nahrávku uzavírá a o urbanisticko-industriální vizuální doprovod k ní se postarali Marie Hájková a Petr Šprincl z uměleckého kolektivu Flesh&Brain.

Komentáře

Více z této kategorie:

« Czech it: Johuš Matuš

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.