Listopad na krku, na města padá noční mlha a lidem se do hlav vpíjí dušičková nálada. Někdo s tím bojuje a prohlíží si fotky z dovolené u moře, aby se mu udělalo líp. Ale jsou tací, kteří nepříznivé venkovní podmínky vítají, aby mohli zahrabáni do peřin v tomto stavu ponuré hibernace setrvávat co možná nejdéle a nejintenzivněji. Pro všechny chronické temnomyšlenkáře jsou tady No Fun at All in the House of Dolls.
Brněnská dvojice se dala dohromady někdy na začátku loňského roku, jména Igor Genda a Eva Jaroňová by vám ale neměla být neznámá. Igor zpívá a hraje na klávesy v My Dead Cat (taky vyloženě pozitivní název), Eva je zpěvačka v kapele Piča z Hoven (ještě lepší). Hudebně se ale tihle dva nescházejí poprvé, společně s Pavlou z PzH měli ještě kapelu-„performanci“ Sitcom, kde „Igor hrál bicí na hrnce, Eva na kytaru a Pavla na šílenou samohrajku Yamaha“.
Zůstaňme ale u nejnovější spolupráce. No Fun at All in the House of Dolls v roce 2014 debutovali EP I Was Blind, před měsícem pak vydali doma nahranou eponymní kazetu. Krasavice v černobílo-fluorescentně zeleném kabátku v sobě skrývá osm řádně hřbitovních skladeb. První, co člověka u poslechu napadne, je dekadence a prokletí básníci. Není to s tím ale tak jednoduché.
Kapela vyjmenovává několik svých inspirací: „Italo disco (= Johnny Jewel), losangelští VUM, určitě nás ovlivnily i vlny jako chill-wave, dark-wave, synth-pop, lo-fi.“ A dodává: „Přestože se tomu bráníme, tak nám z toho vyleze občas i motiv à la Karel Svoboda.“
A dekadence je tedy kde? „Snažíme se skládat a hrát hudbu ve dvou a bez použití počítačů, proto jsou aranže dost minimalistické. Eva dokonce tvrdí, že dokonale proaranžovaná deska ze studia je podvod. Když se ta strohost spojí s pomalým tempem, vyvolává to pocit prázdnoty nebo melancholie, což je pro nás přirozený výraz.“ Nějakou zásadní příchylnost k dekadenci si ale No Fun at All in the House of Dolls neuvědomují. „Určitě atmosféra zmaru, melancholie, morbidnosti tam je, ale to už vyplývá z toho druhu hudby,“ vysvětluje Igor a podotýká, že u jejich inspiračních zdrojů dekadentní estetika vlastně převažuje v textech, vizuálu i hudbě. „Je to možná i důkaz toho, že žijeme v dekadentní době.“
Texty na kazetě se hemží převážně neveselými motivy, jsou tu pronásledující stíny, zpívající kosti, hlasy lákající do záhrobí i strašidelné soví oči. Malátnost, nejistota (viz Možná), monotónnost. Vždycky ale záleží na úhlu pohledu, mnoho optimismu vlévají do přístupu ke skladbám třeba věty: „I believe in loneliness / I believe in happiness.“
Proplétá se tu čeština i angličtina: „Vzhledem k tomu, že Eva v PzH zpívá výhradně česky, ale měla i nějaké nápady v angličtině, tak jsme chtěli zkusit angličtinu. Nakonec ale z reakcí našich kámošů vyplynulo, že lidi vnímají líp tu češtinu. Ale angličtina zatím převažuje.“
Pro No Fun at All in the House of Dolls je důležitá taky vizuální stránka. Eva maluje a kreslí komiksy a tato její tvorba je s tvorbou hudební úzce spjata. „Když jsme připravovali kazetu, tak Eva nakreslila booklet s texty, kde jsou ilustrace ke každé písničce. A na několika posledních koncertech jsme použili animace vytvořené z těchto kreseb jako videoprojekci.“
Pokud budete mít štěstí, můžete si v jedné olomoucké tramvaji prohlédnout Evin komiks a dozvědět se, jak vlastně vypadá ten ponurý domeček pro panenky, o kterém je tady pořád řeč.
Úplně nejlepší ale bude, když se zastavíte na některý z koncertů. Příležitost budete mít dvanáctého listopadu v Brně, kde No Fun at All in the House of Dolls vystoupí v knihkupectví, v rámci (nejen) literárního festivalu Ženíškovy dny. Potkat je můžete taky 4. prosince v Jihlavě nebo 10. prosince v Třinci. Dvojice má v plánu nahrát další desku/kazetu a slibují, že tentokrát bude rychlá a veselá. A dál? „Jinak se naše sny rozcházejí - Eva chce jet na cestu kolem světa a Igor chce mít už svatý klid :).“