Sýček Sýček Andrea Petrovičová

Czech it: Sýček

Stejně jako v posledních letech můžeme sledovat nárůst osobitých kytarovek ve Slezsku a mluvit o jakési tamní garážové estetice, můžeme hovořit i o vzestupu kytarovek v Jižních Čechách. „V Českých Budějovicích se to už několik let točí kolem kluků z NAAB, který jsou pro ostatní takovým hnacím motorem. Určitě není náhoda, že kolem tohoto labelu vznikly nové kapely jako je India, Kidney Trauma nebo Stárneš,“ říká Libor Staněk II, sám člen kapely, která do tohoto jihočeského zlatého věku taktéž spadá. Sýček. Čtveřice, která vlila české garáži pořádně krve do žil. Libor na kytaře a u mikrofonu, Poutník u druhé kytary, Vencák na base a Šaman u bicích.

Za sebou mají sotva pár měsíců koncertování a jedno čtyřpísňové EP, ale už to je dostačující materiál k tomu, aby bylo jasno a slyšno, že i oni mají osobitosti na rozdávání. „Podobně jako ve Slezsku jsme stejná parta podivínů, co dělá muziku, kterou poslouchá úzká skupina fanoušků. O to je to ale zábavnější, protože jak říkal T. S. Eliot: ‚Být populární znamená obětovat hloubku i vnitřní smysl tvorby.‘ Takže je to asi fér,“ pokračuje lapidárně Libor.

Z hudby Sýčka prýští síla, energie, přitažlivě syrová a neučesaná autentičnost a především zvukově hutná hluková stěna, která se valí a vazbí v intenzivním tempu. Žánrově je to pak garáž v nejlepší formě a nejlepším slova smyslu, s občasnými asociačními výlety k post-punku, šedesátkové psychedelii či stoner rocku. „Leckdy to je čistě intuitivní, bezmyšlenkovitá síť nápadů, co se více připodobňuje k jamování než k nějaké přesně vycizelované struktuře,“ popisuje charakter tvorby baskytarista Vencák a přibližuje tím další inspirační rámec, který při poslechu Sýčka nejednomu uchu vytane na mysli. Ona omamná, cyklická vřava, která se vyžívá v delších stopážích a ždímání nápaditých motivů do uhranutí, je totiž do jisté míry značně krautrocková.

„Myslím, že nás v poslední době hodně ovlivnil,“ říká na účet krautrocku Libor. „Při hře je podle mě nesmírně důležitý, aby sis jako člen v kapele ustanovil svojí vlastní ztrátu ve prospěch celkovýho projevu. Pravá hudba kašle na subjekt, kašle na tebe jako autora. Kraut je v tomdle směru ohromně plodnej, jelikož tě nutí k tomu, abys hrál co nejméně, nutí tě k tomu, aby ses ponořil skrz ostatní spoluhráče do jakéhosi meziprostoru, který nepatří nikomu – snad jen posluchačům, kterým se v tomto nultém bodě stáváš i ty.“

Hudba Sýčka přitom uspokojí i ty jedince, kteří si potrpí na kvalitní texty, jež dokážou vytěžit maximum z minima prostředků. Jakkoli kapela v písních slovy šetří a ve skladbách jich nalezneme jako šafránu, když už se z hlukové slupky nějaké verše vyloupnou, uši jsou v rauši. I ten sebestručnější verš je plnější než mnohé romány. S mírnou nadsázkou. Zhudebněná poezie. Bez nadsázky. „Chceme hrát autentickou kytarovku s kvalitními českými texty. Slovní projev je pro nás dost důležitý, jelikož ho spousta českých kapel alibisticky odsouvá na druhou kolej – například použitím angličtiny. My vlastně ani nezpíváme, spíše recitujeme,“ říká Vencák. A Libor konkretizuje, kdo se dělí o autorství: „Minimalistické texty přirozeně korespondují s naší hudbou. Půlku textů píšu já, zbytek jihočeský básník Radek Štepánek, jehož tvorba se hodně připodobňuje haiku, takže ta určitá zkratkovitost a strohost vyjádření je u něho přirozená. Já zase pracuji s určitými metaforami, které se pokouším převést nejčastěji do heslovitého čtyřverší. Některé texty pak čerpáme z indiánské poezie, kterou u nás přeložil Ladislav Novák (mimo jiné také světová veličina tzv. fónické poezie – pozn. autora).“

Ladislav Novák se v šedesátých letech, kdy český komunistický režim jeho tvorbu zcela odmítal, poměrně výrazně prosadil ve Francii. Použijeme-li velmi vratký oslí můstek, můžeme říci, že Sýček se nyní vydává v jeho stopách. Konec září totiž stráví na turné v zemi galského kohouta a poprvé se tak bude konfrontovat se zahraničním publikem. „Pro nás to bude obrovská zkušenost a zároveň určitá sebereflexe, jestli naše hudba obstojí u zahraničních posluchačů,“ zamýšlí se Vencák. „Hrozně moc za to vděčíme kapele Kidney Trauma, jejíž člen Deutsch toto turné domluvil. Doufám, že to bude první z mnoha výletů za hranice, který nás ještě čeká,“ dodává.

Časté hraní by tedy Sýčkovi šlo. A co nahrávání? I toho se brzy dočkáme. Fanoušci prvního EP si brzy budou moci udělat fetišistickou radost a koupit si čtyři skladby na kazetě u NAABu. Někdy zkraje příštího roku bychom se pak měli dočkat debutové desky. Sýček už na ní intenzivně pracuje.

Chcete perličku na závěr? Při otázce, zdali se Sýček přiklání k vnímání sýčka z perspektivy řecké mytologie (posvátný pták doprovázející bohyni moudrosti), či z perspektivy mytologie římské (posel smrti a špatných zpráv), se jasné odpovědi nedočkáváme. Dozvídáme se však věc zcela jinou. V současné době je tento druh ptactva na našem území kriticky ohrožen, jeho populace činí pouhých sto párů. S kapelou proto chceme část prodeje z našeho merche věnovat na jeho podporu. Už máme dokonce vyhlédnutého jednoho sýčka v Hluboké nad Vltavou.“ Tomu říkám hudba s rozměrem. Můžete poslouchat výtečnou kytarovku, podporovat ji a zároveň mít radost z přidané environmentální hodnoty. Ať žije s/Sýček!

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.