Je trochu absurdní označit za zásadní kapelu, jejíž tvorbu téměř neznám. Přesně takhle to ale mám s Bumfrang3. To kvůli koncertu, který se odehrál v jedné moravské vesnici někdy před 6 lety.
Ne že by byl koncert sám o sobě něčím výjimečný. Zásadní pro mě byl ale v tom, že jsem do té doby lokálně narážel především na kapely, které na mě působily přihlouple a necítil jsem z nich, že by hrály proto, že je to prostě baví. Jako by byly důležitější podlézavé řeči během písniček nebo bizarní rekvizity na pódiu. Najít nějakou sympatickou kapelu mi tehdy v oblasti kolem domoviny přišlo skoro nemožné.
Z Bumfrang3 jsem ale měl naprosto opačný pocit. Netuším, odkud se v nivnické hospodě tehdy vlastně vzali. Z jejich setu si kvůli špatnému zvuku taky příliš nepamatuju, utkvělo mi ale v hlavě, že to jde i jinak. Pro člověka vyrůstajícího na maloměstě, kde všude kolem vládl přehnaně ambiciózní pop punk či metalcore, to bylo důležité poznání. Že to skutečně jde, s někým se ztotožnit.
Bumfrang3 jsem pak na dlouhý čas ztratil z radaru, i když jsem si je tu a tam připomněl na internetu, naživo jsem je už od té doby neviděl. Potěšilo mě tak, když loni ohlásili Silver Rocket jejich desku Vidim. A zatímco ta horda mně tehdy nesympatických kapel už dávno neexistuje, Bumfrang3 pořád hrají, což mi přijde naprosto výmluvné. Ne snad, že by se hloupé kapely rozpadaly a ty dobré hrály navždy. Jen jsem tehdy nějak cítil, že právě tihle chlápci budou hrát ještě hodně dlouho.
Dnes poslouchám jejich desku poprvé v životě a nemůžu se odtrhnout už od prvního tracku. Mraky a blesky padají do řeky, voda a plameny, spolu a navěky. V dnešním Echolokátoru skladba Ve hvězdách s povedeným klipem od Palmy z Leto.
