Nejostřeji sledované songy

Luis Buñuel – Andaluský pes

Nastává doba bilancování. Období věčných dohadů a (nejen) redaktorských rozepří, která deska že byla ta nejlepší, která nejhorší, kdo z debutantů zazářil nejvíce či z jakých koncertů se nechtělo odcházet domů. Věc, bez níž se žádný hudební web neobejde. Ani ten náš. Někteří již začali, počínaje dneškem se do gilotinové spirály vyhodnocování vrháme i my. Na co se od nás můžete těšit? Nabídneme osobitá bilanční „echa“ nejpsavějších členů redaktorského týmu nebo sérii nejlepších písní, které nám, chtě nechtě, rotovaly v přehrávačích do zbláznění. Začínáme však z trochu jiného úhlu, a to žebříčkem, který jste sestavili vy, čtenáři.

Jak známo, každé pondělí přinášíme již druhým rokem pravidelnou rubriku Ostře sledované songy. Rubriku, v níž představujeme mladé a neokoukané tváře z luhů a hájů tuzemských i zahraničních, jména, která nám učarovala a kterým předpovídáme budoucnost. Letos jsme vám nabídli hned 48 dílů, načež deset nejsledovanějších Vám zde popořadě představujeme. Schválně, zdali budete vaším většinovým vkusem/zájmem v něčem překvapeni… Nás těší fakt, že hned devět z deseti nejsledovanějších songů je z naší české alternativní produkce; jediným zahraničním „vetřelcem“ v top 10 se stala podivuhodná vetřelkyně FKA Twigs.

Síla dvou, vzájemně se prolínající binární naléhavost kytary a zpěvu, slowcore, minimalistický lo-fi songwriting, podmanivá tíživost temných pokojů.

„Kalle jsou podle mého mínění kapelou, která má vynikající předpoklady pro to, aby dokázala zaujmout i v mezinárodním měřítku. Silná nahrávka, ještě silnější projev naživo, přístupnost. A v poslední době již třeba shoegazoví Manon Meurt napovídají, že o kvalitní hudbu z Česka je zájem i ve světě. Teď už je to spíše o ambicích a snaze dané kapely.“ (Jakub Zbořil)

Audiovizuální ostravská dekadence, špinavý gotický elektronický industriál, jehož debut uchvacuje poetikou prokletých básníků.

„Kdybychom vytrhli kus jednoho jejich textu, dalo by se říci, že Schwarzprior jsou ‚děti se vkusem pro zvláštní krásu‘. Pravda, k dětem mají daleko, záliba ve zvláštní kráse, kráse, která je značně dekadentní, z nich však přímo číší.“ (Tomáš Franta)

Popová diva roku 2014, tajuplná, těžko interpretovatelná culíkatá aura, cizokrajná osobitost a vyumělkovaný kalkul, střet sakrálního a profánního, střípky mainstreamu i undergroundu.

„Co skladba, to záchvěv, zastavení světa, co klip (Jesse Kanda), to kongeniální tanec. Skladby, v nichž se boří zvuky z dětského piána a jimiž se jemně prodírá orchestrální doprovod, vytváří souhru, které se říká třeba R&B, trip hop.“ (Libor Galia)

Temný, apokalyptický rozklad v raveových strukturách a post-punkových depresích bez kytar. Odvrácená strana mince generace Y, Brity milovaná.

„Amorfní ruce jakoby předávaly hypnotické poselství, poselství, v němž se člověk bojí vykřiknout, spílá, bojí se probuzení. Mám tušení, že se zde střílí termíny okolo hauntologie, tedy že se sluchovým receptorům navrací ozvěny kdysi slyšeného, ale nejsem si jistý, že jsem doma. Cítím střepy z pádu Coil, třesu se. Nádechy sirén!“ (Libor Galia)

Lázenští trash-popoví šviháci se po šesti letech vrátili do klubů. Navazují i začínají odznovu. Experimenty s funkem, reggae i dubem jsou zapomenuty, živ je přímočarý electro-rock.

„Aktuální singl Eye For An Eye zvukově nezaostává za současným zahraničním popem a přitom nepůsobí jen jako jeho napodobenina. Jednoduchá, ale návyková píseň s výrazným klavírním motivem a bouřící elektronikou míří na popového posluchače, který se nemůže dočkat nového počinu Bombay Bicycle Club. Ale snad v tom bude i víc.“ (Zuzana Macháčková)

Rozmarné electro-dechové melodie, zádumčivý svět slov. Kontrast přístupů, harmonie dvou spřízněných jazyků, česko-slovenská hranice, za kterou nepronikne říše povrchních posluchačů.

„Říkají tomu introvertní disko, jsou to tanečky pro intelektuály, má to dokonce trochu folkové podhoubí a uslyšíte tu třeba i saxofon či klarinet. (…) po svém rozvíjí poetiku, kterou započali Midi Lidi a Kazety.“ (Helena Pazdiorová)

Sny a vize fotografického mága vetkané do ambientních notových osnov. Expresionistická dráždivost, podprahová provokace, umělecké přesahy symbolistické elektroniky.

„Projekt jednoho muže, tříbený city mrtvé milence. Husí kůže dík ptačím hlasům, zlověstná ševelení dechů, tance pro jednoho diváka. Fever Ray! Středoevropský folklór, zákoutí se střepy severu. iamamiwhoami.“ (Libor Galia)

Nová česká shoegaze vlna zahalená ostravským smogem, tsunami, která před sebou valí nekonečný psychedelický ruch a buster na busteru. Akordů pár, extáze několik tuctů, odstřelující drive.

„Ostravský klenot o třech hranách, řádně zaprášený, řeže a narůstá. (…) Krásy severské krutosti jsou zahaleny do zvukových stěn, hutných soubojů, mezi nimiž proletuje zastřeně hlas, nic neprozradí.“ (Libor Galia)

Krystalicky nevybroušené lo-fi, šum, odrážející se od chladných zdí zšeřelého pokoje, genderově vyvážená symbióza tíživého ticha noci. Otevřené rány mezi řádky Egona Hostovského.

„Rozmanitá lehkost melodií, na jejichž základě se koketuje se vzpomínkami, se klidně přelévá, tóny nepřečnívají, kolébají anebo raději odzbrojují. Je ticho. (…) Přerývají se pocity, odstíny kypí silou jít dál. Dobrodružství plná něhy, která jsou ve všech ohledech prostá, tak krátká a přece silná.“ (Libor Galia)

Hudba a literatura, jazz a poezie, ruku v ruce. Crosspromotion dvou blízkých vesmírů, tichý a niterný výbuch nejtíživější pomíjivé supernovy. Slzy ze slov básníkových a melancholie saxofonu a klavíru.

„Láska je prchavá, stejně tak lidská duše. Stárneme, postupně se odcizujeme, to krásné hravě zapomínáme, ztrácíme svět kolem nás i v sobě. Věčný koloběh. (…) Lesní zvěř vytváří smutný jazzový downtempový základ, Těsnohlídek na něm svou typickou, beatnickou kadencí vrství tíživé verše.“ (Tomáš Franta)