Ladě jsou svým způsobem stále skrývající se perlou v hutném, sazemi pošramoceném Slezsku. Vladimíru Mišíkovi se (jako v poslední době několika dalším) dostalo pocty formou alba, které připomene nadčasovost a představí nastalou proměnu.
Jednu dechberoucí, tklivě procítěnou, si na paškál vzal právě Michael Kubesa, kterému otevřela bránu srdce a nevědomí: „City, utajené touhy a bolesti se smísily, do toho přisel podobně intenzivní zásah textem. Člověk měl dojem, že vnímá vším, co má a mnohdy i tím, co do té doby neměl,“ vypráví zasněně Kubesa, jemuž učarovala zapomenutá Tma stéká do kaluží, jedna z původně zhudebněných básní Václava Hraběte. „Nemohu pominout, že Vladimír Mišík a lidé kolem něj byli pro mne i životní vzory. Plně jsem jim důvěřoval, i když jsem je neznal. Formovali mne. Dodnes si v sobě nesu tohle milé prokletí. Nemohu přijmout tvorbu umělce, když vím, že si ho neumím vážit jako člověka.“
Nelze si než přát, aby se v rámci oprášení knihovničky – neboť původní skladba na internetu k dohledání není –, dostalo i na pomalu proplouvající, životem tepající a kolem a kolem podmanivé Ladě, vaše příští láska z nezdolného východního cípu republiky. Bazarem proměn zatím vychází zítra. První skladba vyšla od skupiny Květy.
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
