Brexit změní celý evropský hudební průmysl

Brexit změní celý evropský hudební průmysl

Odchod Spojeného království z Evropské unie, kterého bychom se měli podle článku 50 Lisabonské smlouvy dočkat do dvou let, se dotkne mnoha odvětví. A to i toho kulturního, protože Velká Británie je výrazný hráč jak na poli hudebním, tak i tom filmovém, divadelním či herním.

Fakt, že 52 procent obyvatel ostrovního státu v nedávném referendu zvolilo „Leave“, může pro britské umělce znamenat menší příjmy z prodaných nosičů, pro tamější vládu méně peněz do státní pokladny, pro posluchače v celé Evropě zdražení vinylových desek či merchendise a pro kapely dražší turné po starém kontinentu. 

Snad každý zná skupiny jako The Beatles, Pink Floyd, Queen, Led Zeppelin, Rolling Stones, The Cure, Oasis, Blur, Radiohead či Mumford and Sons, nemluvě o labelech 4AD, XL Recordings, Virgin EMI Records či Parlophone, z nichž ten poslední má pobočku i v ČR. Nedávno pak britská zpěvačka Adele podepsala rekordní smlouvu se Sony Music na astronomických 3,2 miliardy korun, což je jedna z nejvyšších částek za kontrakt v hudební historii. Britský hudební průmysl je zkrátka největší v Evropě, v lecčem udává celosvětový směr už několik desetiletí, ale brexit mu může být dosud nejzákeřnějším konkurentem.

Na oblíbeném festivale Glastonbury, který se konal během termínu referenda, z jehož výsledku vyšlo najevo, že 75 procent obyvatel Spojeného království ve věku 18 až 24 let si nepřálo brexit, nýbrž setrvání Spojeného království v Unii, se hlasitě ozvali někteří vystupující. Například Damon Albarn vyřkl, že brexit je selháním demokracie. A o své neradostné rozpoložení se podělili také Jarvis Cocker, Ellie Goulding, Johnny Marr, Matthew Herbert, rapper Novelist či zpěvák Bastille.

Darren Eve: „Jsem opravdu v šoku. Nikdy jsem nevěřil, že by se tohle mohlo stát. Jedna z nejlepších věcí na Evropě je svoboda cestování a svoboda pracovat, kdekoliv budete chtít. Vždycky jsme chtěli hrát v mnoha různých zemích EU a jsem zvyklý nasednout na trajekt s kytarou a dostat se kamkoliv bez problémů. Takže nyní opravdu doufám, že byrokracie nebude dělat některé věci zbytečně složité.

Jsme evropská kapela a myslím si, že nejhorší je fakt, že brexit činí z cizinců v Británii nevítané návštěvníky a způsobuje pocit propasti mezi lidmi. Je mi smutno, že se Británie vrátila k dobám, kdy byla ostrovem – v určitém smyslu metaforickým způsobem.“

Nyní trochu k číslům, faktům a možným dopadům brexitu. V roce 2015 britští umělci inkasovali přes 17 procent tržeb z šesti největších trhů EU, kterými jsou Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Španělsko a Nizozemsko. Podle BPI (British Phonographic Industry) je jedno ze čtyř alb prodaných loni v Evropě od britského umělce. Prodeje mají sice Britové slušné i v USA, ale hlavně z tržeb z prodejů v EU jdou nejvyšší daně právě zpět do Velké Británie. Po brexitu se to může změnit a britští umělci budou muset zřejmě část daní z tržeb odvádět v zemi, kde budou prodávat či vystupovat. Britské kapely či divadelní a jiné soubory, jež budou chtít absolvovat turné v zemích EU, budou také pravděpodobně povinny v některých státech EU žádat o víza a při vstupu s technikou do „cizích“ zemí mít zaplacená tranzitní povolení, která obsahují seznam všech věcí, jež v tour busu nebo dodávce převážejí. Stejně tak kapely z EU, které si budou chtít zahrát v Británii, to budou mít dost možná těžší, a to už na startu, tedy při překračování hranic.

Je taky dobré zmínit, že největší výrobce vinylů nejen pro britský trh je česká firma GZ Media. V případě většího či menšího uzavření trhu tedy mohou zdražit i desky, které v Británii hojně frčí. Nejde přitom jen o místní ekonomiku, desky si na ostrovech kupuje (a následně případně nechá do své domoviny posílat) mnoho lidí z celé EU, protože jsou tam dostupné a – hlavně – levné.

James Harries: „Byl jsem v Británii na turné pár týdnů před referendem a vracel jsem se zpátky do Prahy s pocitem, že spolehlivě zvítězí volba zůstat. Po výsledcích jsem byl skutečně šokovaný a zklamaný. Připadá mi, jako by se to rozhodnutí stalo v zemi, kterou vůbec neznám, rétorika a tón populistických lídrů brexitu byly velmi znepokojivé.

Nyní, se vším, co se mezitím stalo, si stále nejsem jistý, jaký to bude mít dopad na můj život tady. Stejně jako nevím, jak se to dotkne občanů EU žijících ve Spojeném království. Zdá se, že to neví nikdo.

Myslím si, že to nebude mít žádný přímý vliv na můj každodenní život, ale pocit znepokojení, který brexit vyvolal napříč Evropou (a ještě dále) nás může dosti ovlivnit a zasáhnout v průběhu celého dalšího roku. Doufám ale, že se pletu.“

Co se týče vyjednávání ohledně autorských práv a poplatků ze streamovacích služeb či z YouTube, může mít Británie horší pozici, než kdyby byla součástí Unie. Naopak britský kreativní průmysl by zase mohl sám za sebe lépe regulovat práva na vlastním velkém a zřejmě slušně fungujícím trhu.

Brexit se též dotkne například platformy Liveurope, skrz který můžou umělci absolvovat vystoupení v jiných zemích EU (třetina do programu zapojených je právě z Británie). Pokud Spojené království odejde z EU, bude z programu pravděpodobně vyloučeno a platforma například skončí s dotováním londýnského klubu Village Underground s kapacitou tisíc návštěvníků, který hostil do programu zapojené zahraniční kapely z celé EU.

Už jen náhlý pokles kurzu libry, který následoval hned po referendu, kdy se britská měna na trhu propadla na největší minimum za více než třicet let, značí, že ekonomika v Británii momentálně zažívá těžké časy, což se opět dotýká také hudebního průmyslu v celé Evropě.

Tyto „spekulace“ sice nic nezmění na faktu, že dobrá kultura bude v Británii a ostatních zemích vznikat nadále, umělci si však budou muset nejspíš zvyknout na změny, které je čekají, a být připraveni na to, že boj o místo na scéně bude možná ještě tužší.

Justin Lavash: Z výsledků referenda jsem hluboce zarmoucený a zklamaný. Mám dojem, že britská veřejnost, především v Anglii, byla hrozivě manipulována médii, která využívala zvrácený pocit nacionalismu a opravdového strachu z imigrace, aby v lidech rozdmýchala zlost a rozhořčení. Stále čekáme, jestli bude rozhodnutí z referenda politiky přijato, ale jestli ano, ekonomické důsledky pro Anglii budou zcela jasně velmi, velmi špatné. Bohužel, celá země selhala v tom, že neví, jak mnoho evropských peněz plyne do obnovování měst, vědy a výzkumu, nemluvě o miliardách liber v byznysu, které Británie každoročně získá na trhu s EU. Omezení svobody pohybu nejspíš bude pro mě a mnoho dalších Britů žijících v zahraničí katastrofální a pravděpodobně si zažádám o irský pas nebo české občanství. Teoreticky by to neměl být žádný problém, ale určitě kvůli tomu budou některé věci méně pohodlné a budoucnost křehčí.

V rámci Británie hrozí, že se nacionalistická vášeň, kterou vytasili euroskeptičtí politici a žurnalisté, promění v nebezpečnou, dobře organizovanou, neofašistickou odezvu. Případy xenofobie, rasové agrese a zastrašování se od ohlášení výsledků referenda množí. Rozhodnutí efektivně zničilo jak vládu, tak opozici a dalo vzniknout silnému vakuu, u kterého stále nevíme, čím bude zaplněno. Spojené království se rozpadne. Kdo by vinil Skoty, že chtějí odejít? Žádné z tvrzení pro-brexitovského lobby se nebude realizovat. Lidé byli obelháni a bylo využito jejich nejhorších předsudků za účelem rozdělení už tak dosti roztříštěné společnosti. Velmi smutný den pro ostrov, který potřebuje být součástí 21. století.“

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.