Vytisknout tuto stránku

Fest-view: Festival Banát. Únik z civilizace

Banát 2016 Banát 2016 Marcel Skýba

Již pošesté se letos v odlehlé rumunské vesnici Eibentál, založené a dosud obývané českými krajany, uskuteční netradiční hudební Festival Banát. Kousek od Dunaje, kousek od hranic se Srbskem, v objetí hor, archaické češtiny a svérázných obyvatel. „Banát není festival, je to dobrodružství, Festival Banát – music adventure. Je to hudební tábor daleko od civilizace, kam jezdí jen lidé, kteří sem opravdu chtějí jet. Tisíc kilometrů od Prahy, to je velký a zásadní filtr pro tuto akci,“ říká jeden z organizátorů Štěpán Slaný v našem rozhovoru.

Štěpán se spolu s Janem Dubnem a Tiberiem Pospíšilem již několik let starají o turisticko-kulturní program v Banátu a charitativně se snaží o jeho zachování, udržení. Festival Banát je jakýmsi vyvrcholením těchto snah. Letošní ročník, který se uskuteční od 15. do 20. srpna a na němž vystoupí desítky umělců, bude navíc umocněný speciální formou dopravy. Z Česka na něj totiž vyrazí přes půl kilometru dlouhá vlaková souprava, v níž bude všech 1000 účastníků a návštěvníků. Poslední místa ještě jsou, neváhejte.


Vnímáte v životě v Banátu nějaké změny, když jste pravidelnými účastníky? Je tam něco rok od roku jiné?
Jako domácí pořadatelé nahlížíme na Banát trochu jinak než ostatní návštěvníci. Vesnici a Banát známe lépe než kdokoliv jiný a možná ho vnímáme odlišně. Mnoho lidí má zaručenou vizi, jak a kam bude oblast české komunity mířit a jak to zde jednou celé skončí. Neskončí, ale i proto děláme tuto akci.

Nakolik jsou lidé v Banátu asimilovaní a nakolik si udržují své tradice, svůj archaický jazyk atp.?
Dodržování tradic a zachování českého jazyka je jednou ze základních podmínek, jak komunitu udržet. Bohužel (a bohudík) svět ovládají moderní technologie, a jak v České republice bojujeme s nižším zájmem o podobné aktivity u mládeže, tak je tomu i v Banátu. Tématem dalšího vývoje Banátu se musí začít zabývat i český politický aparát – nejen v Bukurešti, ale i na ministerstvu zahraničních věcí.

V Bukurešti funguje jedno z nejlepších Českých center, co se představování české alternativy týká. Spolupracují nějak i s vámi? Pomáhají vám nějak?
Několik let jsme s Českým centrem úzce spolupracovali. Nyní je situace na bodu mrazu... Těžká a smutná otázka.

Jak reagují obyvatelé Banátu na to, že jim tam nyní každé léto přijede tolik „pařmenů“? Zapojují se, distancují se, stěžují si?
Dříve vesnice byly zvyklé, že se zde neustále něco dělo; jen v Eibentále žilo 800 osob, kteří se rádi bavili. Postupem času a i kvůli zastavení těžby antracitu se vesnice vylidňuje a těch šancí, jak se pobavit, je logicky méně. Banátský festival se vymyká asi všemu, co se zde dříve konalo, přesto se naši krajané celý rok na festival těší. Je to totiž akce, která rozhýbe celou vesnici a také trochu pomůže místní ekonomice.

Přemýšleli jste, jaký by mohla mít tato akce dlouhodobý dopad na region? Dá se např. vyzvat k sociální akci a podnítit stát ke změnám? Nebo je podobná situace v celém Rumunsku? Co sezvat rumunské a rumunsko-české kapely do ČR?
Ten první je osvěta, to je zásadní. Fanoušci zjišťují, že do Rumunska a Banátu se lze vydat na vlastní pěst, s rodinami, a užít si zde místní služby a nechat zde nějaké peníze. To je hlavní myšlenka. S tlakem na nějaký vyšší aparát je to velmi složité. Chceme být akcí, která bude sbližovat, chceme udělat z akce prostředníka potkávání, zveme na tuto akci i zásadní osobnosti české scény. Zda se to podaří, se ukáže za pár let.

Existuje nějaká rivalita s okolními vesnicemi? Neplánujete něco podobného i na druhé straně hranic v Srbsku?
Hranice je tenká. Jsme stále jenom Češi a ostatní vesnice by rády tuto akci také měly u sebe. Problémem je však zázemí, budujeme to zde šest let, přesun je hrozně těžký. Svatá Helena či Gerník podobné akce pořádaly před námi.

Jak náročné je pořádání festivalu v místě, kde nefrčí gigový internet a kde příroda stále jaksi převládá nad technikou?
Bylo to mnohem složitější, nebyl signál, pouze srbský, a to ještě na salaších vysoko nad Eibentálem. Nyní máme satelitní internet a věci se dají vyřešit trochu rychleji. Každopádně produkce festivalu tisíc kiláku od ČR je trochu jiná.

Dramaturgie Banátu je tradičně velmi pestrá až „nesourodá“. Je to snaha o zabránění vzniku elitářství? Dle čeho vybíráte kapely?
Dramaturgie je poměrně těžká, až je vlastně lehká. Banát má pravidla – hraje se zdarma, musíš si sehnat fanoušky. Kapely rozlišujeme na ty, které chtějí v Banátu hrát, a ty, které nechtějí. To je základní rovnice. Jsme samozřejmě spíše nakloněni alternativě, jejichž fanoušci Banát více ocení a pochopí, ale na druhou stranu nás moc baví si s tím nelámat hlavu. Všichni v české hudbě škatulkují, kde začíná komerce. Kde naopak končí? U nás máme jiná pravidla. Možná to je tím, že jsme nikdy na žádném festivalu (krom českolipského Všudybudu) nebyli a ani být nechceme. Děláme si to podle sebe. Je fajn, když festival pořádá florbalista, házenkář a myslivec.

Fotoreportáž: Banát 2016

Letos jste přidali výpravu speciálním vlakem? Proč?
Češi mají rádi vlaky a prázdninové cestování, není proto lepší myšlenky než všechny naložit do vlaku a s 25 kapelami je odvézt do Rumunska! Nikdy v historii české železnice nevyjela větší vlaková souprava. Únik z civilizace, tisíc osob na palubě půl kilometru dlouhého vlaku…

Co Banát a děti? Banát a zvířata? Banát a medvědi?
Mladí nebudou z vesnic utíkat ve chvíli, až zde pro ně bude vyžití a práce. K tomu vede dlouhá cesta, kterou máme v rukách pouze částečně. My jednou pár rodin uživíme, ale jestli se k nám někdo přidá, to je otázka. Medvědi tu jsou, to je tradiční otázka. Taky tu jsou želvy.

Nakolik se daří propojit po cestě a na místě svět kapel a svět návštěvníků? A s kým bývají po cestě větší problémy?
Já ani nevím, kdo je kapela, kdo je návštěvník a kdo místní. Tohle je základní deviza festivalu, celé se to během pěti dní promíchá a společně to funguje. Kapely čekají třeba tři dny na své vystoupení, tím se stávají normálními návštěvníky. Kapely se odlišují pouze tím, že jednou za čtyři dny vyskočí na pódium a něco tam zahrají. Problémy zatím moc nejsou, a když ano, stačí vysadit višňovku třeba na deset minut. Máme rozumné fanoušky. 

Jaké další aktivity v Banátu a okolí pořádáte? Co plánujete do budoucna?
Naší hlavní činností je turistika a věci kolem hospody. Založit ve vesnici, kam jezdilo před deseti lety padesát osob za rok, centrum, je úlet. Když odpovídám na tyhle otázky, tak se nám před oknem prohání expedice ze základní školy z Prahy. Školní expedice nás baví, ukazujeme jiný život, nemusíte jezdit k moři, na hory nebo do Londýna. Můžete jet do krásné přírody.

Banát 2017, Rumunsko – Eibentál, 16.–20. 8. 17

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.