Fest-view: Psy-High. Voda, země, vzduch a oheň

         

Psy-High se za tři díly stalo ideálním místem setkání, během něhož lze zkoumat a prožívat různé rozměry reality, uvádí se v oběžníku kolektivu /-\ (Slash Dash BackSlash), který stojí za tajuplnou událostí, přehodnocující pojetí pojmu „festival”. Jakkoliv je tento veskrze komunitní a komorní pětidenní unikát zážitkem, nikdo o něm vlastně tolik neví. Ač se kouzlo odhaluje, od první otázky je zřejmé, že si určitou auru festival, jehož souřadnice jsou zaslány výhradně podepsaným účastníkům, hodlá zachovat do poslední chvíle.

Co tedy obnáší ona psychedelická zkušenost, vetkaná do erbu Psy-High, dere se na mysl. „Asi nejvíc se to týká témat přírody, lidskosti a celkově specifickýho módu vnímání a bytí mimo běžnou skutečnost, s kterým se nutně pojí odhodlanost a schopnost se ‚zdravě hecnout‘ do víc otevřenýho, intenzivního, vnímavýho a zranitelnýho stavu mysli,“ deklamuje onen Oběžník k specifické nátuře, zasvěcující zkraje příchozí s ideologií. Ta je současně spíš než opojnou hegemonií seznamem bodů k zvážení, umírněné (sebe)zodpovědnosti. „Dělat nějakej projekt dohromady s větším počtem lidí je z nějakejch záhadnejch důvodů v podstatě droga sama o sobě.” Pravda a objektivita se hledá těžko, říká mi Richard, jehož jméno zaznamenáváme obligátně neúplné, a když se opakovaně vyptávám, co je Psy-High a jak jej poznám, vykřikne už jen: ewige Blumenkraft! ewige Schlangenkraft!

Vzduch – země – voda. Když mluvíme s Richardem, hlavou záhy uzavřeného cyklu, vypráví o uplynulých ročnících a popisuje je jako zástavy srdce: la petite mort. Po roční pauze Psy-High vrcholí ohněm.


Jak se zrodila samotná myšlenka tak specifického konceptu a pojetí uzavřené, čtyřdílné série? A co skrývá pojmenování tohoto festivalu?
Pamatuju si, že jsem se vracel z Dánska, kde jsem zrovna fotil na čtyřdílném festivalu Heavy Days in Doom Town v Kodani… ten se stal jednou z předloh pro Psy-High… dělal ho Daniel Abcenasis z Killtown booking, který běžně dělal crust, death metal atp., a HDDT pro něj byl projektem, který nabral hrozně zajímavých rozměrů právě díky omezení na čtyři díly. Stal se místem, kde se pokaždé setkávali lidé, kteří se neviděli celý rok, komunitou z různých částí žánrového spektra, které spojoval tenhle specifický průsečík. Každý ročník vypadal jinak, protože když něco děláš s tím, že „toto je třetí, čtvrtá čtvrtina“, přemýšlíš nad tím zcela jinak, než když se organizuje 8. ročník s tím, že jich bude dalších dvacet. Nedovoluje to ten stereotyp a to mě na tom bavilo – a podařilo se naštěstí pro to nadchnout i ostatní z našeho kolektivu /-\. Zbytek konceptu P-H je pak takovou směskou – lomy, dočasná autonomní zóna, takové to post-hipísáctví, distanc od new-age, duhového sluníčka a podobných nonsensů v přírodě na volnomyšlenkářském festivalu o psychedelii… a navíc koncentrovaného cynismu okruhu přátel okolo /-\, které to táhlo vždycky spíš k nějaké intelektuální zatrpklosti. Znak je ve skutečnosti podstatnější než ten název, nese toho významově víc, o tom si ale řekněme až na festivalu.

Letos se vracíte na místo, kde už se festival jednou konal. Každý ročník byl ve znamení určitého živlu, jak se jiný živel promítne na tom samém místě, v lomu kdesi u Plzně?
Čtvrtý ročník by měl všechny dosavadní živly především integrovat dohromady, protože oheň byl centrální už od začátku. Jen jak to říkám, zní mi to jako neuvěřitelná snůška keců, kterým se musím sám pousmát. Možná to totiž v něčem eso kecy jsou, nicméně v nějakém obrazném využití metafory těch jednotlivých živlů to dávalo vždycky smysl. Oheň pro nás byla vždycky ta akce, proces přeměny hrubé a studené energie v něco reálného a dynamického. Stejně tak to byl efekt aktivizace mého okolí do nějakého většího projektu. Tohle místo je prostě nejlepší místo. Hledali jsme hodně dlouho a opravdu chtěli festival udělat jinde, abychom došli k tomu, že právě myšlenka integrace všech předchozích by dávala smysl na místě, kde jsme už byli. Ten poslední měl být navíc ten nejpoučenější – celé čtyři ročníky jsou nějakou cestou z absolutního punku bez potuchy a svázanosti tím, co „lze“, do snahy přiblížit se tomu, jak to vypadá v našich hlavách. I pro tenhle předpoklad dává smysl využít místo, kde víš, s čím zacházíš.

O Psy-High kolují zvěsti, každý má svůj příběh, což je u tohoto typu zážitku poměrně umocněné, očekávatelné a nepřenositelné. Přesto, jaké obrazy se ti s tím či oním živlem pojí? Řekni pár slov ke každému dílu, čím byl pro tebe samotného coby pořadatele výjimečný?
Děj první. Vzduch | V lomu Jarov u Berouna – impozantní skála s neuvěřitelným geniem loci, tyčící se nad okolím:
Z vyhlídky by se dalo létat. Totální hurá akce, zorganizovaná za dva měsíce v několika lidech, bez předchozích zkušeností s něčím. Nezapomenu, jak nám druhý den ráno teprve došlo, že jsme zapomněli na snídaně, a jeli jsme do Kauflandu vykoupit všechna vajíčka, která tam pak ochotní návštěvníci nebo třeba náš právník spontánně smažili. Téměř na nic tam nebyli lidi a téměř všechno dělali všichni. Finanční průser, nad kterým jsem mávl rukou (nějakým omylem jsem měl peníze). Tahle akce pro celý kolektiv /-\ otevřela dveře. A korunku tomuhle celýmu vzletu dal satelitní snímek na mapách Googlu, zachycující druhý den festivalu.

Vzduch, v lomu Jarov u Berouna, foto: Google maps Vzduch, v lomu Jarov u Berouna, foto: Google maps

Děj druhý. Země | V lomu u sv. Josefa v Hořicích – zalesněný, nenápadný, vlhký:
Suprová členitost povrchu, stromy, které šly stavebně využívat jedna báseň. Velké ambice a příliš sebevědomý rozjezd. Spolupráce s šesti promotéry, které jsme všechny poznali až díky P-H. Krásná pohádka a vcelku drsné přistání. Možná právě to byla ta spojitost se zemí nakonec. Mnohem víc lidí si vzalo zodpovědnost a nabilo si držky stejně jako já s prvním. S některými jsme se rozhádali, s jinými nás to spojilo jako nic předtím, skončili jsme trojnásobně víc v minusu. Trochu pomohly benefice. Obecně je uvnitř kolektivu tenhle díl ten, o kterém se nemluví. Jeho význam je ale o to víc evidentní.

Děj třetí. Voda | V lomu Hradišťský vrch – na sopečném vršku s dvěma hektary pěticípé minerální vodní plochy, kde stávalo jedno z největších keltských hradišť:
První P-H, se kterým jsme byli uvnitř nějak více spokojení, a to i přes to, že se pokazilo tolik (!) věcí. Tak 30 % staveb, instalací a ambicí s prostorem se vůbec nestalo, merch byl fiasko… ale programově i atmosférou to bylo prostě super. Hrozně si dodnes ceníme i toho šíleného deště, který nás smetl v sobotu. Zůstalo tvrdé jádro, srdcaři. Koncert Or v deštivou neděli fakt sednul. A tohle třetí P-H nastavilo laťku pro to poslední. Zázračně se povedly bary, poprvé jsme vydělali nějaký peníz na zalepení děr z minula. Rozhodnutí bylo jasné – žádné osobní výdělky, všechny peníze zpět do kultury. Díky tomu vyšla deska Sweeps04, koupily se bedny, které umožnily už X hraní a divadel a hlavně se napravily materiální křivdy z předchozích let.

Je patrné, že pořádání koncertů je disciplína, která je už jen v klubovém prostředí značně obtížná, a to ať už z hlediska finančního, tak časového. Jaké z toho všeho vychází poučení, v čem je taková činnost obohacující? 
Je to klasická forma monomýtu, tedy hrdinského příběhu. Každý rok kopírujeme to tisíce let staré schéma, až se tomu musím někdy smát. Pokaždé člověk čeká chuť se na to vykašlat, taková nějaká malá smrt, ať už je to zhroucení, pár týdnů absolutní paniky či cokoliv jiného, co tě ani nenapadne… a vždycky to nakonec vyústí do manifestace vší té dřiny. Druhý třetí den festivalu, kdy věci začnou klapat tak nějak bez péče a samy od sebe, mám pocit, který asi jednoduše vysvětlit nedokážu. Ale přál bych ho každému. Jestli na festivalu nebo kdekoliv jinde, to nevím, to je na každém člověku osobně. Navíc já osobně jsem třeba dost neschopný člověk, haha, spousta spolupořadatelů také. P-H nám v mnohém dalo to, co jiným skaut a praxe ve vedení v jednom. Navíc to, jak si prověříš ty, které znáš, kolik poznáš dalších, nových lidí, je nezaplacení… Zároveň musím říct, že po těch ročnících mám docela jazyk na vestě a těším se, až se pustím do menších projektů. Člověk si to nesmí něchat přerůst přes hlavu. My jsme vždycky balancovali na hraně, ale už i to mi stačilo (na nějakou dobu). Nicméně když jsme začínali a mně bylo 20, myslím, že jsem nic lepšího udělat nemohl.

 

Vzpoura přichází

Když se ohlédneme k české scéně, jaké festivaly jsou vám ideologicky či dramaturgicky blízké? Nedávno probíhalo programově netradiční Menu Laboratory, lokací jsou unikátní i Šamana ztráta či Pelhřimovy a z hlediska osvětové činnosti nelze nezmínit celoroční (a různorodé) aktivity pražského kolektivu A.M.180 (Creepy Teepee) či ostravského Chee Chaak tips (Chee Chaak).
S nadšením poslední dva roky zjišťuju, kolik nového mi na české scéně uniklo. Blbé je, že nebyl úplně čas na ty festivaly jet. Člověk tak trochu nemá léto, když tohle dělá. Číčaci s námi spolupracují, letos asi nejvíc, a milujem je; z dálky „stavebně”, ale i atmosféricky závidíme Stromům. Liběchovský Ambient festival je pro nás příjemný, i když už trochu za hranicí duhovosti. Na Besedě je spousta dobrých věcí, takové olomoucké AFO, ač náplní někde jinde, je taky akce, na kterou není radno zapomínat. A Creepy Teepee a A.M.180… no… trochu jsme si ujeli na tom, že je dissujeme – taková naše kolektivní hra. Já vím, nám taky lidi často nadávají, že jsme hipsteři. Celkově mám dobrý pocit, že toho vzniká stále spoustu nového. Těším se, že časem budou lidi ještě odvážnější a ještě častěji si budou troufat na zajímavější, a tedy nebezpečnější lokace i obsahy.

Jak velké je vlastně vaše jádro a na jaké bázi Psy-High funguje?
Zrovna dneska jsme dopočítávali počty všech napojených – 55 lidí. To jsou všichni, kteří mají zodpovědnost za realizaci projektů. Tu užší část P-H core, která realizace spravuje na vyšší úrovni, tvoří odhadem 15 lidí. Nicméně v případě krizových situací nebo plošnější potřeby rychleji dát nějaká rozhodnutí, je nám nejpříjemněji v pěti šesti lidech. Okruh dobrovolníků je letos kolem 250 a k tomu 180 vystupujících (hudebníci, přednášející, lidé vedoucí cvičení, workshopy). Já jsem s myšlenkou P-H přišel, ale ze samotné kolektivní podstaty je dost rozpřáhlý co do vlivu vícero lidí.

Výtažky z druhého oběžníku, zaslaného spolupořadatelům Psy-High 2017
 „(…) oheň ‚vidíme takovej, jakej je‘ a naše mozky nemaj moc nástrojů na to, jak ho nějak překrejt abstrakcí nebo konceptem (jako kdyby se oheň už samotnou svojí podstatou propaloval skrz škatulky, co máme v hlavě).”

„(…) Prometheus má s Luciferem hodně společného – oba dva můžeme vidět jako gnostické padlé anděly, kteří se rozhodli pomoct lidem tváří v tvář tomu, jak s nimi necitlivá příroda/bůh vyjebává. Lucifer je v tomhle smyslu ideál naprosté svobody (a zároveň zodpovědnosti), což znamená i naopak ‚otroctví ve svobodě‘  jakožto temnější část. Pro nás, co žijeme v abrahámském prostředí (velká část naší kultury je křesťanská), je Lucifer dost zjednodušená postava – maximálně se setkáváme se satanismem nebo paganismem, ale málokdo jde do hloubky toho, co ty okultní poselství a psychologický procesy na ně navázaný znamenaj (…).”

(…) Základ fungování P-H jsou dva základní principy: ‚Slow down‘ (neběhat, nespěchat, dávat si bacha, chillovat) a ‚Take good care of yourself and others‘ (správná životospráva, důraz na set a setting, společné hlídání bezpečnosti, sdílení a spolupráce). K těm bychom chtěli na poslední ročník přidat ještě jeden další princip: ‚Turn off your phones and other devices‘ (informační detox a attention economy, nečumět do mobilu pětkrát za minutu, nerušit na koncertech selfíčkama, po pár dnech snad aspoň trochu návrat normální komunikace). Čtvrtej princip vyšel ‚Avoid automatism‘ (pokusit se existovat jinak, než jak je člověk zvyklej ze setrvačností mimo zónu).”

(na základě podkladů od Richarda zpracováno Sebem)

Festival je zároveň relativně malý, máte okolo pěti set účastníků. Odkud jsou? A jaké máte ohlasy ze zahraničí?
Cirka čtvrtina návštěvníků jsou Němci, hodně Poláků, pár Maďarů, Dánů, letos dokonce Španělé a Britové, samozřejmě i spousta Slováků a několik smutných e-mailů od Američanů, kteří prostě nemají na letenky. To vždycky udělá radost… Lidi ze západu vůbec nechápou, že je něco takového možné, s jejich regulacemi by takový festival nikdy nemohl vzniknout. Známí z organizátorů bavorského Void Festu nám tohle vždycky záviděli – pustí je maximálně na louku, o nějaké takové lokaci si můžou nechat zdát. S těmi byly naše zahraniční vazby vždycky asi nejsilnější, já u nich byl ještě dávno před P-H fotit, nějak jsme se spřátelili. Jeden ročník poté jsme k nim jeli stavět posezení „po našem”, oni zas přijeli pomáhat na druhé P-H. Letos se nějak stalo, že se naše festivaly překrývají. Kvůli tomu, že je to poslední P-H, několik zakládajících členů jede raději k nám. To nás zahřálo. Jestli ti jde o reporty, zvenčí příliš nejsou – psali o nás Sleeping Shaman nebo The Obeliskh, jinak nic moc.

Podle čeho vybíráte hudební skupiny, respektive další doprovodný program? 
Uf. Máme dramaturgickou skupinu, která je taková popravčí četa na návrhy z nejrůznějších stran. A v té jsou lidi dosti rozdílných zaměření: od tvrdé alternativy přes jazz po elektroniku, takže se to vždy míchá dost různorodě, což je i jeden z hlavních cílů. Pokud máme tři stoner kapely, byť je to stoner doom, stoner rock a nevím co ještě stoner, tak čtvrtou stoner kapelu už nechceme. Ve výsledku drtivá většina návštěvníků špatně snáší alespoň třetinu programu, a nám se to líbí všechno. Elektronickou část jsme celou vložili do rukou našim dobrým známým z okolí pražské Punctum Krásovky – tedy především Altershapes, AVA z Brna, ale třeba i Letmo productions.

Je pro vás důležité vyjádřování vystupujících, a to ať už na festivalu, či obecně vzato mimo hudbu?
Ano. Ale nemyslím, že bychom byli úplně Social Justice Warrior organizátoři. Máme pochopení pro nutnost variace. Nicméně jasně tíhneme k liberálně-levicovější části spektra, i když i její extrém nám milý není. A i na tohle máme výbor: Kancelář pro indoktrinaci a propagandu (trochu jsme si ujeli na byropunku, kdyby to nebylo znát), procházející ideologické pozadí většiny programu, sepisující ideologické Oběžníky, aby dobrovolníci i vystupující byli seznámeni s myšlenkovým základem všeho kolem nich a abychom odhalili případné nesrovnalosti včas. Většinou se ale spíš musíme bránit new age a takové té vlezle a naivně hloupé (a dle nás i dost nebezpečné) stránce esoteriky.

Co bude, až Psy-High nebude?
To se nech překvapit. My se také necháme. A jestli se vrátíme na ta místa, že bychom tam uspořádali něco podobného, popřípadě bychom ozkoušené prostory využili jinak, to ukáže až čas! Nakonec bych chtěl říct, že jsme kdykoliv připraveni komukoliv s radostí pomoct s know-how (máme-li nějaké relevantní), zapůjčením techniky (máme-li jí) a poskytnutím kontaktů – prostě cokoliv, co umíme. Stačí napsat, třeba na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Psy-High 2017, jeden z lomů poblíž Plzně, 16.–20. 8. 17

Lom, Konstantinovy lázně Lom, Konstantinovy lázně

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.