Martyna Poznańska: Zvuk města jako médium vzpomínek i umělecký materiál

Chladný den, větrno a jen kousek zbývá k tomu, aby se rozpršelo. Pocit nepříjemné vlezlé zimy dominuje, stále si však pamatuji několik různých zvuků města, které jsou tak výrazné, ale přesto jako bychom už je ani nevnímali. Zvonění tramvají, bez toho by Brno snad neexistovalo, dá se tu však najít víc. Třeba bouchání plechu v počasí, že by ani psa nevyhnal, na střeše kopce pod Petrovem, odkud jsou vidět vlaky a teprve v ten moment je začínám taky slyšet. Přitom jsou tu odjakživa, od doby, kdy jsem se narodila, a ještě dávno předtím.

Echolokátor: Martin Binder – Why.

Ke kořenům folkové hudby. Country bez špetky vzletného kovbojského hopsání. Nerad bych brněnskému písničkáři Martinu Binderovi přisoudil nálepku, kterou už nikdy nesundá, ale asociací na Johnnyho Cashe se nelze zbavit. Hlas nakřáplý a sahající hluboko do barytonu i otevřených ran, akustická kytara, nepřeslazená romantika a „vyčerpané srdce“ dokořán, man in black v půlce dvacítky. K vyřčené otázce (Why?) odpověď nepřichází. Binder se řečnicky topí v sobě samém, uprostřed noci, bez svědků.

Echolokátor: 7/9 – ἐπιφάνεια

Se svým dark synthwave zatím krouží kolem Prahy, ale to by se brzy mohlo změnit. Dvojice 7/9 má našlápnuto k tomu, aby vyrazila rozpoutávat temnotu i za hranice naší metropole. Démoni a věci z odvrácené strany se zhmotňují v jejich zlovolné vřavě, v níž se tříští temné synťáky, nepříjemné elektronické víry a sem tam i zefektovaná kytara. Když pak do celého malstrómu vstoupí rituálně opakovaná formule „popel a prach“, celé vertigo je dokonáno.

Czech it: Noirepolde

Zatímco za humny v Polsku bují post-klasická škola ve velkém, v československém prostředí se žánr neoklasiky a klavírního minimalismu téměř nepěstuje. Světlou výjimkou je slovenský skadatel I Am Planet a u nás pak čerstvě Václav Benda alias Noirepolde.

Echolokátor: Václav J. - Eyjan

Pod monikerem Václav J. se skrývá Vojtěch Veselý (Billow), hudebník z Veselí nad Moravou, poslední roky usídlený v Praze. Singl Eyjan není čerstvou novinkou, původně vyšel už koncem roku 2015, nicméně fyzického vydání se dočkal až nyní.

Echolokátor: Yöllä – Západ

Čtyři skladby, čtyři kapitoly o městě, které je živým organismem a hnije a rozpadá se, stejně jako lidé v něm uvěznění. Západ to schytává nejvíce. Plíživá a nevyhnutelná apokalypsa, civilní a dekadentní. Zachycení okamžiku, kde vše pohlcuje chlad, šeď a jednotvárnost betonu. Zlověstná atmosféra, tři zoufale deklamující lyrické subjekty, syrový a těžkopádný kytarový marast.

Máliková, Mer, Ponk: Post-folklórne tendencie na slovenskej aj českej hudobnej scéne

Nie je tomu tak dávno, čo mladí ľudia vnímali folklór ako odťažitú záležitosť, ktorá sa netýka ich životného postoja ani generácie. Hoci sa na dedinách záujem o naše ľudové tradície dedilo, niekedy aj z povinnosti, z pokolenia na pokolenie, v meste o to poväčšine nebol záujem. Keď do našich končín prenikla world music, zvýšil sa záujem o ľudové zvyky. Dnes sa post-folklórne tendencie stali dôležitým vyjadrovacím znakom slovenskej aj českej hudobnej scény.

Echolokátor: Drutty – Torzo

Kopřivnický žalář nejtemnější. Běsy, které se zhmotňují ve zběsilé metalové vřavě, špetce pekelné elektroniky a nánosech hluku. Hlas s téměř až operním nádechem pak poodkrývá tušené zlo, ale nikdy neodhalí jeho pravou podstatu. Torzo půlí nejnovější desku sebranky Drutty a vzdor svému názvu působí ze všech skladeb nejkoncentrovanějším a nejintenzivnějším dojmem. Svádí a zírá / doufá a svírá / ... / Dáví a trhá / vábí a zpívá /.

Echolokátor: aYia – Ruins

Ve znepokojivém ambivalentním rozpětí aYia nabízí drásavou, zlověstnou a agresivní elektroniku a změť beatů na straně jedné a šeptavý, zvláštně něžný a éterický ženský hlas na straně druhé. Ten patří básnířce Ástě Fanney Sigurðardóttir, silnému elementu hudby aYia, který se z mrazivého hudebního podhoubí natahuje jako siréna a stahuje hluboko pod hladinu, do temnoty. Muže i ženy bez rozdílu.

Michael Gira: Mí čeští předkové tady asi někde budou

Už jsou tady zas. Tentokrát zahráli na brněnské Flédě a u té příležitosti svolil Michael Gira k telefonickému rozhovoru. Na poslední chvíli se dozvídám, že otázky týkající se osobního života či minulosti kapely jsou zapovězeny a rozhovor by se měl točit pouze kolem aktuální desky a tour. „Jó, a Michael je dost náladový, tak snad ti to v polovině nevypne,“ přichází ještě poznámka na závěr. Nakonec je však Gira milý a přivětivý. Otevřeně mluví o Jarboe, své nadcházející knize i labelu Young God. Rozhovor občas naruší zvuková zkouška, turné je v plném proudu. Po Flédě pak přichází na řadu ještě festival Brutal Assault.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.