Czech it: Noirepolde

Zatímco za humny v Polsku bují post-klasická škola ve velkém, v československém prostředí se žánr neoklasiky a klavírního minimalismu téměř nepěstuje. Světlou výjimkou je slovenský skadatel I Am Planet a u nás pak čerstvě Václav Benda alias Noirepolde.

Echolokátor: Václav J. - Eyjan

Pod monikerem Václav J. se skrývá Vojtěch Veselý (Billow), hudebník z Veselí nad Moravou, poslední roky usídlený v Praze. Singl Eyjan není čerstvou novinkou, původně vyšel už koncem roku 2015, nicméně fyzického vydání se dočkal až nyní.

Echolokátor: Yöllä – Západ

Čtyři skladby, čtyři kapitoly o městě, které je živým organismem a hnije a rozpadá se, stejně jako lidé v něm uvěznění. Západ to schytává nejvíce. Plíživá a nevyhnutelná apokalypsa, civilní a dekadentní. Zachycení okamžiku, kde vše pohlcuje chlad, šeď a jednotvárnost betonu. Zlověstná atmosféra, tři zoufale deklamující lyrické subjekty, syrový a těžkopádný kytarový marast.

Máliková, Mer, Ponk: Post-folklórne tendencie na slovenskej aj českej hudobnej scéne

Nie je tomu tak dávno, čo mladí ľudia vnímali folklór ako odťažitú záležitosť, ktorá sa netýka ich životného postoja ani generácie. Hoci sa na dedinách záujem o naše ľudové tradície dedilo, niekedy aj z povinnosti, z pokolenia na pokolenie, v meste o to poväčšine nebol záujem. Keď do našich končín prenikla world music, zvýšil sa záujem o ľudové zvyky. Dnes sa post-folklórne tendencie stali dôležitým vyjadrovacím znakom slovenskej aj českej hudobnej scény.

Echolokátor: Drutty – Torzo

Kopřivnický žalář nejtemnější. Běsy, které se zhmotňují ve zběsilé metalové vřavě, špetce pekelné elektroniky a nánosech hluku. Hlas s téměř až operním nádechem pak poodkrývá tušené zlo, ale nikdy neodhalí jeho pravou podstatu. Torzo půlí nejnovější desku sebranky Drutty a vzdor svému názvu působí ze všech skladeb nejkoncentrovanějším a nejintenzivnějším dojmem. Svádí a zírá / doufá a svírá / ... / Dáví a trhá / vábí a zpívá /.

Echolokátor: aYia – Ruins

Ve znepokojivém ambivalentním rozpětí aYia nabízí drásavou, zlověstnou a agresivní elektroniku a změť beatů na straně jedné a šeptavý, zvláštně něžný a éterický ženský hlas na straně druhé. Ten patří básnířce Ástě Fanney Sigurðardóttir, silnému elementu hudby aYia, který se z mrazivého hudebního podhoubí natahuje jako siréna a stahuje hluboko pod hladinu, do temnoty. Muže i ženy bez rozdílu.

Michael Gira: Mí čeští předkové tady asi někde budou

Už jsou tady zas. Tentokrát zahráli na brněnské Flédě a u té příležitosti svolil Michael Gira k telefonickému rozhovoru. Na poslední chvíli se dozvídám, že otázky týkající se osobního života či minulosti kapely jsou zapovězeny a rozhovor by se měl točit pouze kolem aktuální desky a tour. „Jó, a Michael je dost náladový, tak snad ti to v polovině nevypne,“ přichází ještě poznámka na závěr. Nakonec je však Gira milý a přivětivý. Otevřeně mluví o Jarboe, své nadcházející knize i labelu Young God. Rozhovor občas naruší zvuková zkouška, turné je v plném proudu. Po Flédě pak přichází na řadu ještě festival Brutal Assault.

Echolokátor: Čáry života – Šílená

Někdy je potřeba osekat všechny metafory a stáhnout korpus slov na minimum. Říct (nebo myslet si) věci prostě a jednoduše. Protože čím více jinotajů, tím větší může nastat nedorozumění. A to je ve chvílích, kdy jde o prolomení masky a obnažení se, to nejhorší. Jan Boroš přináší pod svým sólovým monikerem Čáry života asi nejbolavější a love song poslední doby. A to přesto, že při něm využívá slovníku idolů Evropy 2. Je na tom podobně jako ROLE, dokáže ustát zdánlivou prostoduchost a vmést kvanta pocitů do míst, kde by ostatní zůstali na povrchu a vyzněli hloupě a dětinsky.

Czech it: Introspekce

Tohle je něco, co se tak trochu vymyká tomu, na co jsme i u těch avantgardnějších klubových pokusníků zvyklí. Je to bizarní a artificiální, možná už lehce za hranou, ale zároveň z toho vyzařuje nesmírný cit pro atmosféru, melodii, nápad. Na povrchu zdánlivě nevkusné, pod povrchem téměř geniálně promyšlené. Synthpop rušící perspektivu mezi líbivým rádiovým produktem a konceptuální imaginací, post-punk a nitky undergroundu.

Echolokátor: Anežka Horová – Song

Napínavá, značně cinematická gradující dvouminutová jednohubka rozjíždí vír asociací, především mrazivého charakteru. Může za to jednak několikanásobná difuze elektronických ozvěn, jednak s nepříjemným srdečním echem vyklepávající beat a roztřeseně vybrnkávající zvonivá kytara. Rozlehlé bezeslovné ženské halekání už pak jen všemu dodá punc hmatatelné éteričnosti. Kdo slyšel loňskou desku islandského kolektivu Amiina, najde spojitosti, o kterých sama Anežky pravděpodobně ani netuší.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.