Czech it: Introspekce

Tohle je něco, co se tak trochu vymyká tomu, na co jsme i u těch avantgardnějších klubových pokusníků zvyklí. Je to bizarní a artificiální, možná už lehce za hranou, ale zároveň z toho vyzařuje nesmírný cit pro atmosféru, melodii, nápad. Na povrchu zdánlivě nevkusné, pod povrchem téměř geniálně promyšlené. Synthpop rušící perspektivu mezi líbivým rádiovým produktem a konceptuální imaginací, post-punk a nitky undergroundu.

Echolokátor: Anežka Horová – Song

Napínavá, značně cinematická gradující dvouminutová jednohubka rozjíždí vír asociací, především mrazivého charakteru. Může za to jednak několikanásobná difuze elektronických ozvěn, jednak s nepříjemným srdečním echem vyklepávající beat a roztřeseně vybrnkávající zvonivá kytara. Rozlehlé bezeslovné ženské halekání už pak jen všemu dodá punc hmatatelné éteričnosti. Kdo slyšel loňskou desku islandského kolektivu Amiina, najde spojitosti, o kterých sama Anežky pravděpodobně ani netuší.

Emily Yacina: Hudba jako hobby

Americká hudebnice Emily Yacina patří do škatulky tzv. pokojíčkových písničkářů – nahrávají si vše sami doma, vydávají v nezvykle velkém množství a víceméně neřeší propagaci svých nahrávek. Někdy to vyjde a po x deskách se jim podaří získat až světovou pozornost – tak jako třeba Willu Toledovi (Car Seat Headrest), Frankie Cosmos či Alexovi G.

Echolokátor: Cold Cold Nights – Never

Metamorfóza je dokonána. Od té doby, co začal Jéčko hrát s doprovodem Cold Cold Nights, se jeho písničkářství čím dál více zabalovalo do vrstevnatějších aranží a posouvalo od folkových struktur k post-rockovému nádechu. Pamatuji si na letní minifestival na zapadlé chatě v Mirošovicích u Prahy, kde v začínající chladné červnové noci, krátce po doznění letní bouřky, kolem sebe Jéčko a spol. rozestavěli tlumené, problikávající žárovky a s citem a něhou dávkovanou gradací odehráli set, který se blížil komornější, méně na pilu tlačící verzi severských dálav Sigur Rós.

Echolokátor: Hauschka – Constant Growth Fails

Hauschka je pověstný především svou hudební technikou. Líbivějšího, nápaditějšího a podmanivějšího představitele tzv. preparovaného klavíru člověk aby pohledal. O co v tomto přístupu jde? Jednoduše o to, že hudebník mezi struny klavíru vkládá/proplétá různé objekty, převážně kovového charakteru, a tím zcela přirozeně a bez jakýchkoliv softwareových výpomocí mění jeho zvuk.

Na cestě k hudbě bez autora

Vynález fonografu ve 30. letech nastolil cestu ke komodifikované hudbě bez autora. Asi málokdo však tehdy tušil, že ono „bez autora“ by někdy mohlo znamenat „bez člověka“ a ne jen „bez nápadu“.

Echolokátor: Sekvoye – Garáže

Ambientní downtempo jde s nekonvenčním rapem plným slovních hříček skvěle ruku v ruce. Na Soundcloudu si můžete poslechnout tři songy, z nichž Garáže jsou dostupné i s videoklipem na YouTube. A pokud byste chtěli vidět premiérový koncert Sekvoye naživo, stačí se stavit 18.2. do ostravského klubu Klid.

S Tomášem Grombířem a Pavlem Uretšlégrem o Vinyle, Besedě, alternativě a víně

Tomáš Grombíř a Pavel Uretšlégr. První je dramaturg a scenárista, nedávno debutující spisovatel, druhý působí ve Vinařském institutu a stíhá pomáhat s organizací Besedy u Bigbítu, letního festivalového svátku v nefestivalovém prostředí. Oba spojují hudební ceny Vinyla, které společně založili v roce 2011. Již 9. února se v pražském Lucerna Music Baru odehraje vyhlášení výsledků šestého ročníku. Při té příležitosti jsme tuto na české hudební scéně aktivní dvojici požádali o povídání.

Echolokátor: Kyófú – Sweet Air

Olomoucký samouk Kyófú se s tím nepáral. Dvanáctého ledna vypustil EP a o pět dní později rovnou i novou desku. Většího chameleona aby přitom člověk pohledal. Zatímco EP Ventures bylo ryze klavírním ambientním počinem, na Beat & Drones poodhaluje zákoutí producenství a pestrobarevného samplování. Z kolekce náladových a hravých kompozic vybíráme fungující hudební hříčku Sweet Air.

Czech it: Jakub Adamec

Kdo by neznal I Love 69 Popgejů? Ostravské „blázny“ a studenty vizuálního umění, kteří smíchali vysoké umění se čtvrtou cenovou, šlágrové samohrajky s důvtipným elektropunkem a uměleckou dekadenci s prostoduchou lidovostí? Šílence, kteří se „skrývají“ za do detailu promyšlenou audiovizuální i lidskou performancí, jejíž první plán odpudí, ale ten druhý již přitáhne? Jedním z těch „cvoků“ je i Jakub Adamec, který koncem loňského roku vydal debutovou sólovou desku Are You Human? Confirmed. S ní smazává nálepku „šílence“ a na čelo si lepí cedulku: Jsem člověk!

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.