Czech it: Johuš Matuš

„Jdu zahradou / a zakopávám o rouru / do země vyrývám hubou ďouru, / zahrado, zahrado, zahrado / co to je za vzpouru?“ začíná první skladba na albu Rural Pop, jedné z nejzajímavějších nahrávek, které se letos na české alternativní scéně urodily. Konzervativcům nedoporučujeme. Je to hudba, o níž se možná dost dlouho (nebo vlastně pořád) nebudete moct rozhodnout, jestli je geniální, nebo úplně pitomá.

Echolokátor: Frontyards – Ohio (Westbound)

Jako by snad zmínka o americkém státu Ohio v názvu byla zárukou kvality. Carry Me Ohio je možná vůbec nejslavnější skladbou Sun Kil Moon, dojemná Ohio zase vyčnívá z nabité diskografie písničkáře Damiena Jurada. Nyní o sobě s vynikající „ohiovskou“ skladbou dávají vědět i filadelfští Frontyards.

Zamilska: Linie mezi komerční a undergroundovou hudbou neexistuje

Polská alternativní hudební scéna má jedno specifikum. Jedná se snad o jedinou alternativní scénu bývalého východního bloku, která se těší poměrně značné pozornosti a reflexe v zahraničí. Jména jako...

Echolokátor: Rouilleux – Traps

Ticho před bouří našeptává šumící elektronická meluzína, nakřáplý ztrápený hlas, smuteční jazzová trumpeta a přiškrcené kytarové vybrnkávání. Po dvou a půl minutách se zdá, že nastolená intimní konfese by se mohla vpít do nekonečna, avšak nenadálé odpočítávání činelů prozradí, že přijde náraz na útes. Emoce se roztříští v noisové vřavě, na kterou je člověk u Rouilleux zvyklý. Stále jaksi niterné, ale přesto na hladinu decibelů nehledící.

Za oponou: Bon Iver – For Emma, Forever Ago

V seriálu Za oponou se snažím mapovat především desky, jejichž příběh není obecně nijak profláklý. Debut amerického písničkáře Justina Vernona alias Bona Ivera je výjimkou – o málokterém vzniku nahrávky se v posledních letech mluvilo a napsalo tolik jako o For Emma, Forever Ago z roku 2007. Přesto je to příběh natolik pozoruhodný, že by mi přišla škoda ho v rámci tohoto seriálu neodvyprávět. K příležitosti vydání třetího alba Bon Iver, 22, A Million, tak můžete zavzpomínat na jednu z nejvýraznějších folkových desek tohoto tisíciletí.

Echolokátor: Cairnem – Un Chien Andalou V

Orlová je zvláštním úkazem Česka. Jedno z nejztracenějších měst (nejen) slezského příhraničí, v jehož sídlištích se rýsuje ještě ztracenější generace bez náznaku perspektivy, se totiž svému osudu alespoň v náznacích vzpírá velmi silnou alternativní hudební scénou, točící se kolem tamního klubu Futra. K zajímavým jménům převážně kytarového ražení (Pacino, Anne M. Christiansen) se nyní přidává abstraktní ambient Cairnem.

Mezi Seegerem a Whitem: Bob Dylan a Nobelova cena textu, performanci i mystifikaci

Nobelova cena byla Bobu Dylanovi udělena za vytvoření nových poetických vyjádření v rámci amerického písničkářství. Dalo by se ale říct, že cena putuje zprostředkovaně celé folkové tradici, která ostatně funguje mimo jiné na principu půjčování a obměňování starých písniček, na prolínání individuality autora/interpreta s dodržováním žánrových rolí.

Moddi: Písně se cenzurují stále. Po celém světě

Říká se, že písně mnohdy znamenají více než jen samotná slova. Pokud je tedy někdo nezakáže a nejsou cenzurovány. Právě na tyto skladby se ve svém projektu Unsongs zaměřil Pål Moddi Knutsen, držitel norské Grammy. Podrobně se o něm tento charismatický devětadvacetiletý Nor s vlnitými vlasy a vystupující na pódiu bosky rozpovídal po olomouckém koncertu.

Echolokátor: M4REKG – That Feeling

Disharmonie nepříjemně noisové elektroniky a slídivých beatů, hluboko posazený zkreslený hlas, skrytí démoni vylézají na povrch, abychom se s nimi poprali. Roztříštěná kompozice se svou kakofonií snaží záměrně navodit celotělovou husí kůži a o to více pak překvapit vysvobozením v podobě hmatatelné pochodové melodie, v níž vibrují akordeonové tóny a tesknost jednohlasu navrstveného do chorálového kánonu. Naděje vykřesaná z beznaděje, hned vzápětí ukončená dalším přívalem znepokojujících smyček.

Echolokátor: Jamka – Derazor

Trend návratu k analogovým syntezátorům a dalším mašinkám promptně zachytila i česko-slovenská elektronická scéna. U nás je zdárným příkladem HRTL, východní bratři by pak mohli zmínit duo Jamka. Ti to mají o to lehčí, že při reinkarnaci analogových přístupů byli mnohem blíže u zdroje – už desátým rokem totiž Monika Šubrtová a Daniel Kordík působí v Londýně.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.