V seriálu Za oponou se snažím mapovat především desky, jejichž příběh není obecně nijak profláklý. Debut amerického písničkáře Justina Vernona alias Bona Ivera je výjimkou – o málokterém vzniku nahrávky se v posledních letech mluvilo a napsalo tolik jako o For Emma, Forever Ago z roku 2007. Přesto je to příběh natolik pozoruhodný, že by mi přišla škoda ho v rámci tohoto seriálu neodvyprávět. K příležitosti vydání třetího alba Bon Iver, 22, A Million, tak můžete zavzpomínat na jednu z nejvýraznějších folkových desek tohoto tisíciletí.
Hudební kariéra se pro Justina Vernona nevyvíjela před Bon Iverem nijak příznivě – už v roce 2001 vydal bez povšimnutí pod jménem JD Vernon první sólovku Home Is (ještě dříve působil v kapele Mount Vernon), ani jeho ambicióznější kapela DeYarmond Edison neměla na scéně příliš úspěchu. Jejich eponymní debut z roku 2004 sice ve wisconsinském Eau Claire, odkud Vernon pochází, nějaký ohlas vzbudil, to ale kapele bylo málo.
DeYarmond Edison se tak společně se svými kamarády vydali hledat štěstí do Raleighu, hlavního města Severní Karolíny. „Potřebovali jsme někam odjet. Chicago bylo příliš blízko, Kalifornie moc daleko. Podívali jsme se na mapu a vybrali tohle místo,“ vzpomíná Vernon. Jenže nový impuls se kapele zrovna dvakrát neosvědčil. „Hned po příjezdu jsme začali mít hodně odlišný pohled na to, co vlastně chceme dělat. Uvědomil jsem si, že jsem během posledních let dělal hodně hudebních kompromisů,“ prozradil zpětně Vernon. V novém místě nebyl spokojený ani co se týče zaměstnání, doma ve Wisconsinu si vydělával výukou hry na kytaru, v Raleighu pracoval v obchodě se sendviči. „Obsluhoval jsem gril, naprosto mě to vysávalo. Začínal jsem na 40 hodinách týdně, pak jsem to musel snížit, až jsem žil jen z 8 hodin práce týdně. Přišlo mi to šílené, nedokázal bych takhle žít.“
V Raleighu navíc onemocněl zápalem plic a krátce nato mononukleózou, která se rozvinula v jaterní infekci. V tu chvíli byl dle svých slov naprosto na dně, a to nejen fyzicky. Byl sžírán svou průměrností, tím, že nedokázal nic, co si kdy přál. Upadl do depresí a problémy začal řešit hraním pokeru na internetu. Jednoho dne tam prohrál všechny své úspory a tak se rozhodl, že se vrátí zpátky do rodného města. „Potřeboval jsem se vrátit zpět. Nechal jsem rozpadnout kapelu, rozešel jsem se s přítelkyní,“ popisuje dramatický úprk z Raleighu, odkud v podstatě ihned zamířil na odlehlou loveckou chatu svého otce, kde pobýval od listopadu 2006 do února 2007.
„Nepřijel jsem na chatu pro to, abych tam dělal desku,“ přiznal později, zkrátka si chtěl jen odpočinout a popřemýšlet, jakým směrem se dál vydat. Chata byla postavena na konci osmdesátých let, nejednalo se však o žádnou rozpadlou chatrč zašitou v naprosté divočině, jak bylo občas prezentováno. Jeho otec se o ni důkladně staral a neustále ji renovoval. „V posledních pár letech ji můj táta udělal možná až moc pěknou,“ podotýkal s úsměvem Vernon v rozhovoru po vydání desky. Jeho otec za ním jezdil každý týden nebo dva, aby mu doplňoval zásoby piva a potravin, Vernon se na oplátku staral o chatu a sekal dříví. Během pobytu dokonce ulovil i jelena. „Bylo to poprvé v životě, co jsem ho zabil. A nebyl to dobrý pocit.“
První tři týdny pobytu byl jeho životní styl velmi líný – v podstatě holdoval jen dvěma aktivitám, popíjení piva a sledování seriálu z prostředí Aljašky Zapadákov (Northern Exposure) na DVD. Právě odtud pochází také název Bon Iver – postavy v seriálu se tak zdravily, když ve městě napadl první sníh. „Podepsal jsem se tak v jednom dopise, který jsem poslal kamarádce Kelly z kapely The Rosebuds.“ Až když mu členové The Rosebuds řekli, že právě tak by měl pojmenovat svůj nový projekt, začal si o jménu zjišťovat víc – a dopátral se, že je to výraz francouzský a že se ve skutečnosti nepíše bon hiver, jak se domníval. „Říkal jsem si, to snad ne, vždyť nejsem Francouz. Najednou se mi nelíbilo, jak to slovo vypadalo, byl jsem zklamaný.“ Přesto se ho později nakonec rozhodl využít.
Popíjení piva u televize Vernona zabavilo jen na pár týdnů, a když se mu tento životní styl začínal protivit, začal se zaobírat hudebními nápady, které si přivezl už z pobytu v Severní Karolíně. Už tam totiž složil základ desky, například v domě své bývalé přítelkyně Christy Smithové napsal před svým odjezdem z Raleighu úvodní skladbu alba Flume. S sebou na chatu si přivezl také nahrávací zařízení a tak se mohl v klidu ponořit do víru dodělávání a skládání. „Celá ta doba tam mi v podstatě splynula do jednoho mlhavého dne, nepamatuju si žádné konkrétní vzpomínky.“
Novinkou v jeho skladbách byl falzet, který začal využívat a jenž se nakonec stal velmi charakteristickým i pro jeho pozdější tvorbu. První experimenty s novým pěveckým stylem ale přišly už dříve. „Když zpívám vyšším hlasem, cítím se volněji, pohodlněji, navíc se tak dokážu dostat k bolestivějším melodiím. V kapele jsem zpíval vždy hlubším hlasem, s falzetem jsem začal experimentovat asi rok předtím. Prostě jsem na sebe vrstvil vysoké hlasy, aby zněly jako sbor.“ Osvojil si také nový styl psaní textů, tentokrát nechal pracovat hlavně své podvědomí a texty skládal přímo při vymýšlení melodií. „Zpočátku jsem zpíval spíš jen náhodné slabiky než konkrétní slova – tímto způsobem jsem napsal skoro všechny texty na desku.“
Když v únoru 2007 chatu opustil, měl na kontě devět takřka hotových skladeb, které pak ještě lehce dopiloval doma. „Když jsem se vrátil zpět do civilizace, necítil jsem se nijak znovuzrozený. Bylo mi pořád blbě, bolela mě játra. Trvalo mi měsíce než jsem si uvědomil, co jsem tam hudebně i mentálně dokázal.“ Materiál, který na chatě nahrál, považoval spíš za jakési demonahrávky, které by později mohl přehrát, jenže jeho kamarádi byli jiného názoru. „Pustil jsem to Ivanovi Howardovi z The Rosebuds a on mi říká – to nejsou dema, to je hotová deska.“ Album se Vernonovým známým líbilo a tak získal sebevědomí jej vydat – v červenci 2007 pověsil For Emma, Forever Ago na MySpace. Pak už šlo vše rychle, po pár koncertech se deska začala šířit internetem a záhy na to Vernon podepsal smlouvu u labelu Jagjaguwar, kde album vyšlo v únoru 2008. Vysloužila si skvělé recenze i ohlas posluchačů a Vernona zařadila mezi hvězdy současného folku – škatulky, z níž se s další úspěšnou deskou Bon Iver, Bon Iver, a především s letošní 22, A Million už dávno vymanil.