Smashing Pumpkins - Mellon Collie and the Infinite Sadness Smashing Pumpkins - Mellon Collie and the Infinite Sadness

Za oponou: Smashing Pumpkins – Mellon Collie and the Infinite Sadness (Béčka) (I.)

Nikdy jsem se nesnažil vnímat hudební nahrávku jako něco uzavřeného. Pokud to je možné, stavím ji vždy do nějakého širšího kontextu, přečtu pár rozhovorů, vyhledám dema, případně nějaké rarity... Mnohdy je to složité, kapely si své nevydané písně střeží. Důvody jsou logické, buď nechtějí dávat ven průměrné skladby, nebo naopak nechtějí mrhat nápady, které by mohly použít za pár let, kdy třeba vyschne inspirace. A možná prostě jen skládají málo.

To není a nikdy nebyl případ Smashing Pumpkins. Pokud vás některá z jejich desek baví, naleznete další desítky skladeb z daného období. Smashing Pumpkins jsou zkrátka snem pro posluchače mého typu. Největší rozmach béček zažívala kapela kolem poloviny devadesátých let, kdy vydala epický majstrštyk Mellon Collie and The Infinite Sadness. Tehdy se na dvou deskách objevilo 28 písniček. A stejně si i my článek rozdělíme do dvou částí, v kterých probereme 28 dalších skladeb. Béček, rarit, které by u jiných kapel (ne samozřejmě všechny) zářily jako singly, ale které nakonec na výsledné nahrávce z nějakého důvodu neskončily.

>>>>> Druhou část dílu naleznete ZDE <<<<<


1. Cherry

Pokud si některé béčko vyčítá Billy Corgan nejvíc, je to právě Cherry. Písnička, která na první poslech převyšuje nejen raritní skladby, ale také ty, které se nakonec na Mellon Collie probojovaly. „Nikdy jsem jí nedal tolik času, kolik by si zasloužila. Na desku se nejspíš měla dostat. Miluju tu atmosféru,“ vyjádřil se později Corgan.

Názor: Nelze než souhlasit, na druhou stranu, mnohokrát jsem uvažoval, kam bych ji případně na dvojalbum nacpal – a to místo jsem nenašel. (Na YouTube k dostání pouze instrumentální verze.)

2. God

Na rozdíl od Cherry se s vypalovačkou God počítalo na Mellon Collie takřka po celou dobu. Nakonec se ale od původního záměru ustoupilo, taky proto, že atmosférou příliš připomínala hitovku Bullet With the Butterfly Wings.

Názor: Rozhodnutí vyřadit God se nakonec ukázalo jako rozumné, je to zajímavé béčko, ale v kontextu celé desky by působilo jako vata.

3. ...Said Sadly

Country song Jamese Ihy. Nahrávalo se den po dokončení hudby pro Mellon Collie. S vokálem mu pomohla Nina Gordon z kapely Veruca Salt, v které se mezi lety 2005–2008 objevila i budoucí (a dnes už ex) basačka Dýní Nicole Fiorentino.

Názor: Romantická jednohubka, která ale do nálady dvojalba nezapadá. Sama o sobě mě přitom baví mnohem více než Ihova Take Me Down, která se nakonec na desku dostala. Škoda, že si Said Sadly nešetřil raději pro svou sólovku, tam by patřila k nejlepším.

4. Set the Ray to Jerry

Skladba má původ už v období kolem debutu Gish, pak poletovala i kolem Siamese Dream sessions a patřila vždy mezi velkého oblíbence všech členů kapely. A nejspíš jen těch, protože ji podle Corgana „nikdo nikdy nezmínil“. Její konec byl nakonec trochu trpký: „Jednou v noci jsem s Floodem (producent Mellon Collie) sedl do auta, nacpali jsme asi 40 songů na kazety a až do rána jsme brouzdali Chicagem. Přemýšleli jsme o tom, co se na desku dostane a co ne. Když přišlo na řadu Set the Ray to Jerry, opravdu to se mnou pohnulo. Pak jsem se podíval na Flooda a ten jen zakroutil hlavou. A to byl konec šancí, protože jsem Floodovi opravdu velmi důvěřoval.“

Názor: Stejný případ jako Cherry, Set the Ray to Jerry mě ale baví ještě možná o chlup více. Spíš by se ale skutečně nejlépe hodila na některou z předcházejích nahrávek, třeba na Gish.


>>> Další díly seriálu Za oponou naleznete ZDE<<<


5. Pastichio Medley

Pověstná kolekce riffů. Každý nápad, který byl zamýšlen pro Mellon Collie, ale nezískal status béčka. Třiadvacet minut, 70 songů. Některé z riffů se nakonec využily, třeba z Rachel se nakonec stalo X.Y.U.

Názor: Můj oblíbený riff nese název Viper, z něj se pak vyklubal vynikající song The Tale of Dusty & Pistol Pete, který vyšel na Adore.

6. Meladori Magpie

Nevyužitý song ze Siamese Dream, nahraný doma, Butch Vig (producent SD) jej neměl nikdy příliš v lásce, zato pro Corgana to byl vždy tajný favorit.

Názor: Krásný malý song, který by zapadl po bok písniček jako We Only Come Out at Night, Beautiful či Farewell and Goodnight.

7. The Aeroplane Flies High (Turns Left, Looks Right)

Flood neměl písničku příliš rád, působila na něj příliš heavy metalově, což byla jeho typická stížnost. Corgan nahrál sólo během pár minut, protože musel na pohřeb. Myslel, že si ho jen rozpracoval, ale když se později vrátil, zjistil, že je hotové. Písnička by se na desce objevila, kdyby se odsouhlasil původní plán vydat trojalbum - na první části Porcelina of the Vast Oceans, na druhé Thru the Eyes of Ruby, na třetí The Aeroplane...

Názor: Z tří dlouhých songů se mi líbí podstatně nejméně a celkově by se mi hodil spíše na desku typu Machina.

8. Believe

Další ze skladeb, kterou Iha nahrál den po dokončení Mellon Collie. Mělo se jednat o veselou písničku, ale to se nakonec úplně nevyvedlo. „Je tam taková skrytá deprese, smutek, touha,“ popisuje.

Názor: Ihův hlas působí uklidňujícím dojmem, kvalit Mellon Collie ale píseň nedosahuje, Corganovy skladatelské kvality jsou zkrátka jinde. Nicméně ve srovnání s Ihovou sólovkou je patrné, že po boku Corgana se dokázal vyburcovat opravdu k povedeným písničkám.

9. The Last Song

Jediné béčko, které bylo napsáno až po dodělání Mellon Collie. „Vždycky jsem psal hodně písniček ve chvíli, kdy finišovalo nahrávání,“ nechal se slyšet Corgan. Chvíli dokonce přemýšlel, že by ji ponechal pro příští desku, to ale nakonec zavrhl. Kytarové sólo nahrál jeho otec. Ocitl se zrovna ve studiu, tak ho Corgan požádal o spolupráci.

Názor: Nikdy to nebyl můj favorit, především první polovinu nedokážu příliš vystát, a ani textově mě skladba nijak nebaví.

10. Destination Unknown

„Výtečný nihilistický song. Miluju ten text,“ popsal Corgan důvod, proč se rozhodl přehrát cover Missing Persons.

Názor: Smashing Pumpkins mají za sebou desítky coverů, vybral jsem jeden z těch méně známějších. Nicméně Corganova síla (až na výjimku v podobě Landslide) tkví především v jeho vlastních písničkách.

11. Marquis in Spades

„Nikdo z kapely ten song nikdy neměl moc rád. Vždycky se mu tak trochu smáli,“ stěžoval si Corgan. Nahráno na osmistopák, na který Corgan dělal takřka všechna dema před Gish. Původně akustický song, poté předělán do tvrdého metalového hávu.

Názor: Také spíš zní jako průměrná skladba z počátků kariéry, akustické aranžmá jí sedí lépe.

12. Autumn Nocturne

Nahráno na podzim 1994 v Corganově domě, dlouho písnička kolovala na neoficiálních bootlezích s názvem Fools We Are.

Názor: Skladbu jsem objevil teprve před pár lety a počáteční nedůvěru vystřídala fascinace. Taková sestra od Pennies (viz druhý díl), hravost, veselost. Na desce bych si ji dokázal představit bez problému, někde v druhé polovině druhého disku.

13. Jupiter's Lament

Mělo se jednat o gospelový song, dokonce existuje hrubá demoverze, na níž zpívají všichni členové. Corgan skladbu nahrál stejné ráno jako Stumbleine.

Názor: Takové dokonalé béčko z Mellon Collie. Název, atmosféra, vše sedí. Opomenutí bylo ale správným krokem.

14. In The Arms of Sheep

Názvem odkazuje k In The Arms of Sleep, riff také obsažen v kolekci Pastichio Medley. Melodie v refrénu se nakonec objevila v The Last Song.

Názor: Ve chvíli, kdy jsem myslel, že už jsem z éry Mellon Collie slyšel vše (vyjma nějakých instrumentálních jamů), se ke mně dostal tenhle song, k němuž jsem tím pádem značně neobjektivní - považuji ho za malý klenot, i když jeho kvalita ve skutečnosti tak vysoká není.

V druhém dílu se podíváme na zbytek skladeb, Rotten Apples, Pennies, Methusela nebo The Boy...

>>>>> Druhou část dílu naleznete ZDE <<<<<

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.