„Vcházíme do areálu vojenských kasáren a dostáváme pásky na ruce; nejhezčí papírové pásky, jaké jsem kdy viděla; černé se zlatavým lesklým nápisem. Pořadatelé zřejmě myslí úplně na všechno. A to už se před námi tyčí vojenský odsvěcený kostel svaté Barbory. Zvenku vypadá skromně, avšak poté, co vejdu dovnitř, jsem poměrně překvapena. Stojí zde docela velká stage umně zasazená mezi novogotické prvky a výzdobu vídeňských malířů.“

Bude to džungle, bio exploze, která naplní Patnáctku. Další pokračování Noshitu přinese hromadu novýho, od interpretů, přes komplexní diy vizuál, novej fotokoutek bože, noční nebe a UV flóru.

Vyrazili jsme do Prahy, podpořit hlavně olomouckou náplavu crystal coyōtl a François Svalise. Na odrbaných cihlách Gridu visely tyhle díla – jinosvětské fotografie z cest po Indonésii Vlesivy a propracované grafiky lesů a stromů Lenky Falušiové. A mezi stěnami se pohybovala zvláštní směsice přátel, dětí, psů, obsluhy a turistů, kteří očividně zabloudili, ale rádi se zdrželi.

Malé velké akce máme nejradši. A když se u nich spojí hudba a film, máme radost ještě větší. I proto už 10. dubna míříme do Olomouce na VŘED, audiovizuální přehlídku tvorby olomouckých filmařů, motajících se kolem tamější Univerzity Palackého. Útočištěm pro přehlídku krátkých studentských filmů se stane podmanivé prostředí Konviktu.

V pondělí odstartovala v Olomouci hanácká část dokumentárního festivalu s tematikou lidských práv Jeden svět. Úvodní večer završili Flash the Readies v Jazz Tibet Clubu – jen přes cestu od hlavního útočiště festivalu, kina Metropol. Olomoucká kapela, která se v posledních letech vyprofilovala v jedno z nejlepších post-rockových uskupení (nejen) u nás, publikum téměř hodinu koupala v intenzivních gradacích, jejichž atmosféru dotvářely znepokojivé projekce. 

Malé domorodé národy zůstávají větším civilizacím často skryty, případně si svou izolaci snaží co nejvíce udržet. Kdykoliv se tak k nám dostane cokoliv z jejich kultury, už tak dosti mystického, získá to s celým příběhem na mystičnosti ještě větší. Kmen Sidi žije v centrální Indii. Usadil se tam před tisícovkami let, kdy tam jeho předkové dopluli na dřevěných bárkách z daleké Afriky. Už tak dosti romantický příběh ve své tvorbě umocnil Sarathy Korwar.

Nakonec to všechno dobře dopadlo. Nemocné ±0 se na poslední chvíli podařilo nahradit zdravým Jakubem Šimanským, který položil atmosférické základy. Na dálnici mírně zápasící Sýček sice dojel místo na Dolní náměstí na Horní náměstí, ale ta jsou od sebe anštěstí jen pár metrů, takže to zdárně stihli a na základech postavili krautrockové chrámy. Zraněná noha upadnuvšího skateboardisty byla ošetřena. Provar se nekonal, neboť lidí dorazilo na čtyři desítky. Tak akorát, aby se sklepní prostory Galerie U Mloka příjemně zaplnily a přijatelně vydýchaly.

I přes naplněný Jazz Tibet se podařilo zachovat hloubavou osobní atmosféru. Snad to bylo hudbou a velkými očekáváními. Až s Deaths a dné začalo dnes jaro.Začíná to zase vřít a tohle byl jen začátek.

Nejmilejší akce široko daleko. Po náročných párty svátkách todle na správku ideál. No, a tedy díky tomu, že se slavily mimo jiné i narozeniny, obdárovávalo se v celým Metru a všem. Chytal jsem úsměvy, vážné i příjemné promluvy, zdařilý změny tempa. Zase jsem na HRTLa křičel. Tančili jsme, dokud nás neodtáhl hodně ranní taxík, jinak bychom se domů nedostali.

TOP SONGY 2016: Club Kid Destiny Nicole Frasqueri aka Princess Nokia si nebere servítky. Její neomezená individualita, portorikánská magie a silný kořeny v New Yorské kultuře daly vzniknout rozmanité desce 1992, na které mimo sesterské Brujas či dupnutí Kitana najdeme také tvrdé odmítnutí instatních vzorů krásy – bytí Tomboyem jako vzpoura. Diktuje, že na své „lil titties and phat belly” může být každá hrdá, nakonec však záleží na její „heavy soul” a tom, co dokáže.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.