Tak za sebou máme první provar. Věděli jsme, že někdy přijde, škoda však, že nastal u akce, kde to vypadalo, že je o ni zájem. Jak už to tak bývá, virtuální účastník se nerovná účastník reálný. Podle sítí bychom potřebovali Mloky tři, takto nám nakonec stačila i jeho třetina. I přesto, že lidi nakonec nepřišli, vzali to No Fun At All In The House Of Dolls a Introspekce poctivě a odehráli krásně tajemné sety. Nechyběla atmosféra, havrani, kouř, problikávající televize, hra zrcadel. A protože to bylo na den dětí, nemohly pochopitelně chybět ani nejmenší ratolesti. 

Tenhle Vřed chtěl mít každý. Každý, kdo toho večera představoval své krátkometrážní snímky na olomouckém studentském filmovém festivalu. Podmínka byla jediná – tvůrci museli být studijně spjatí s Olomoucí, ať už v současnosti, či v minulosti. Z uvedených kousků značně rozdílných kvalit, které oscilovaly od melodramat přes horory po dokumenty se z vítězné sošky nakonec radovaly dva – cenu diváků získala trainspottingovská skica Ovoce života, porota pak ocenila Vokativ Zpečetěný osude, hořkosladký fiktivní dokument o odcizování se rodnému místu.

Koncentrace lidí v kšiltovkách nebývá v olomouckém Jazz Tibet Clubu obvykle příliš vysoká, občas je sem ale přivádějí multižánrové lahůdky, které tu a tam provětrají zdejší klasicky jazzový repertoár. Naposled je přilákalo ojedinělé future soulové uskupení The High Corporation, to samé, kvůli kterému na pomyslné „druhé straně“ klubu u zdánlivě zapomenutých neodklizených stolů posedávají distingovaní posluchači rezervovanějšího vzezření, ti, kteří intuitivní představu příznivců soulu naplňují o dost více.

The High Corporation jsou stejní jako jejich publikum. Při první vizuální konfrontaci člověk nejdřív neví, jestli se řídit etnoreferenčním lookem sympatické drobné zpěvačky, nebo spíš kšiltovkama vychillených kytaristů (kytara Michael Lužný, baskytara a synth Lukáš Mutňanský, bicí Petr Hanák), kteří ji obklopují – už při prvních tónech úvodního singlu ale všechno začne dávat smysl. Zpěvačka Ashley S. Abrman totiž představuje úžasnou kombinaci poutavého silného hlasu a perfektního citu pro rytmus, kterým dokáže neuvěřitelně komunikovat s ostatními členy kapely a udávat tak příjemné tempo celému koncertu. Hip hop a soul si nikdy nebyli bližší.

Hned na úvod zve publikum k pódiu, a ačkoli na její výzvu reaguje jen hrstka lidí, dokáže kapela ihned vytvořit příjemně uvolněnou, nenucenou atmosféru, prosycenou kvalitně odvedenou hudebnickou prací, budící spontánní vlny potlesku. Ashley hrdě představuje novou desku When I Went to School a zve na její křest, který proběhne 9. prosince ve vile Štvanice a završí první, česko-slovenské turné kapely This is not Homework. Kdyby v hudbě existovalo něco jako spontánní nenucené pousmání, vypadalo by asi nějak takhle.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.