Na čtvrteční koncert v Kabinetu Múz jsem dorazila jako na pokračování kulturního večera, který jsem sama pro sebe začala návštěvou performance Sound Carpets, která se odehrála ve zklidněné a velmi intimní atmosféře Vašulka Kitchen. A tak byl pro mne trochu šok dorazit na rozdivočelou Lesní zvěř. Chvíli mi trvalo se na ně naladit a nejvíc se mi to dařilo při pasážích s absencí zpěvu. Celkově mám pocit, že hudbě, zvlášť jde-li o zkušené interprety a jazzmany, jimiž Lesní zvěř bezesporu je, prospívá hlasem šetřit a energii věnovat nástrojům.
We Are the City se pro jeden lednový čtvrtek stanou Brnem, svou kanadskou stopu zanechají 17. 1. v Kabinetu Múz a představí hned dvě nová alba. Anebo spíš jedno, ale dvakrát jinak. Při tvorbě nového RIP – na které ještě čekáme, zbylo tolik přebytečného materiálu a inspirace, že daly vzniknout také albu At Night, které vyšlo již v říjnu 2018. Materiál je tedy jeden, cesty ke konečné nahrávce ale byly dvě. Takový hravý koncept je pro We Are the City příznačný, kritiky se shodují, že kapela má často čím překvapit.
Stejně jako Ostrava, Brno či Praha se i Opava před nedávnou dobou přidala k městům, které se mohou pyšnit svou klubovou nocí. Tým kolem galerijní platformy Gottfrei připravil program nabitý lákavými jmény současné tuzemské alternativní scény.
Finále letošní soutěže Jednou ranou na Sziget, v níž diváci přímo na koncertech hlasovali o vítězi, který dostane vstupenku na pódium velkolepého maďarského festivalu, zavítalo vedle Bratislavy a Prahy také do Brna. Na Flédě se představili čeští finalisté Piano, slovenští finalisté Fúzy Múzy a speciální host v podobě Lesní zvěře. Vítěz byl vyhlášen o den později v Praze a radost zavládla v Prešově.
Česká centra prosazují českou kulturní scénu na mezinárodním poli. Tak zní motto sítě institucí zřizovaných ministerstvem zahraničí, které se ve 23 metropolích po celém světě snaží u zahraničního publika budovat povědomí o českých hudebních, výtvarných, literárních, divadelních a dalších počinech. Jak se jim to daří u české alternativní muziky? Co všechno stihly v uplynulém roce 2015? Je o českou klubovou scénu v zahraničí zájem? A jaká jsou úskalí propagace české alternativy?
Divoce žijící Lesní zvěř se včera navečer zastavila v oboře Olomouce u krmítka Jazz Tibet Clubu. Pestrá krmě elektroniky, punkového jazzu a trochy snění způsobila nekontrolovaný pohyb ostatních obyvatel obory. Skromné sofistikované hejno, které se zaposlouchalo, však nenechalo odejít hosty jen tak a skládalo pocty zpěvem, tlukotem křídel a podupáváním pařátků, než si vymohlo ještě chvilku namlouvacích tanečních rituálů.
Experimentální jazzová fúze Lesní zvěře je naživo strhující. Už zítra zahraje v olomouckém Jazz Tibet Clubu, a nemáte-li co na práci, doporučujeme do vyhlášeného hanáckého klubu zaskočit. Nikde jinde se ten večer nebude tančit více. Možná pro zklidnění zazní i letitá skladba Frank Frank, píseň z repertoáru této čtveřice mně osobně nejbližší.
Hudba? To nejsou jen hudebníci. Hudba, to je spletité klubko vlivů různých lidí, kteří tu více, tu méně stojící ve stínu ovlivňují celý výsledek, celý posluchačský prožitek. Producenti, promotéři, dramaturgové, výtvarníci, spisovatelé... ti všichni mají v lecčems hudebním prsty.
