Pátek třináctého v Olomouci? Místo smůly elektronický večírek. NoShit crew tentokrát přebuduje olomoucký klub 15minut na industriální zónu, plnou lesku vybroušených ploch, rachotění řetězů a odrazů zrcadel.

Hanácká metropole, kterou každoročně navštěvují desítky studentů tamější univerzity, nezahálí ani s koncem semestru. Právě naopak. S přicházejícím létem to chce ještě využít poslední dny, než vyprší smlouva o kolejném či nájmu, nic neřešit a vyrazit s přáteli za dobrou muzikou. S touto ideou přišli organizátoři nultého ročníku festivalu WaveBEAT, který již za pár dní rozezní olomoucké letní kino.

Olomouc je momentálně ve víru Divadelní Flory a nespočet divadelních představení po večerech doplňuje také hudební program. Jednou takovou nedivadelní třešničkou na dortu byli i Zabelov Group. Ti pomalu chystají novou desku a v olomouckém Jazz Tibet Clubu dali postupně nahlédnout do svých vizí starých i těch nejnovějších. Perfekcionistická hudební imaginace, které byla rozkročena od ambientu po jazzové víření, trvala dobrou hodinu a tři čtvrtě, která se však v pohlcení zdála minimálně o polovinu kratší.

V sobotu jsme zase prožili kus života na třetí edici olomouckého Noshitu. Trojka už z toho dělá skoro tradici, které se daří semestrálně proměňovat diskotéku na dobře potemnělou klubovku, představující to nejlepší z domácí elektro scény.

Bude to džungle, bio exploze, která naplní Patnáctku. Další pokračování Noshitu přinese hromadu novýho, od interpretů, přes komplexní diy vizuál, novej fotokoutek bože, noční nebe a UV flóru.

Malé domorodé národy zůstávají větším civilizacím často skryty, případně si svou izolaci snaží co nejvíce udržet. Kdykoliv se tak k nám dostane cokoliv z jejich kultury, už tak dosti mystického, získá to s celým příběhem na mystičnosti ještě větší. Kmen Sidi žije v centrální Indii. Usadil se tam před tisícovkami let, kdy tam jeho předkové dopluli na dřevěných bárkách z daleké Afriky. Už tak dosti romantický příběh ve své tvorbě umocnil Sarathy Korwar.

Nakonec to všechno dobře dopadlo. Nemocné ±0 se na poslední chvíli podařilo nahradit zdravým Jakubem Šimanským, který položil atmosférické základy. Na dálnici mírně zápasící Sýček sice dojel místo na Dolní náměstí na Horní náměstí, ale ta jsou od sebe anštěstí jen pár metrů, takže to zdárně stihli a na základech postavili krautrockové chrámy. Zraněná noha upadnuvšího skateboardisty byla ošetřena. Provar se nekonal, neboť lidí dorazilo na čtyři desítky. Tak akorát, aby se sklepní prostory Galerie U Mloka příjemně zaplnily a přijatelně vydýchaly.

Desátá, pár lidí na baru lepí třpytky, nad barem se chystá kamera na live stream, za pultem chillová rytmika. Klid před bouří, ve kterém usrkáváte ze sklenky a místo oveček počítáte bpm. Sto osm za šedesát. S přibývajícím davem muzika zvyšuje na tempu i údernosti, Brigitte Noir z kolektivu kolem rádia UP AIR začíná rozehřívat tancechtivce a po chvilce napětí HRTL odpálí červeno-modro-žluto-zelený modulární set.

Nejmilejší akce široko daleko. Po náročných párty svátkách todle na správku ideál. No, a tedy díky tomu, že se slavily mimo jiné i narozeniny, obdárovávalo se v celým Metru a všem. Chytal jsem úsměvy, vážné i příjemné promluvy, zdařilý změny tempa. Zase jsem na HRTLa křičel. Tančili jsme, dokud nás neodtáhl hodně ranní taxík, jinak bychom se domů nedostali.

Kam utéct před lednovými mrazy? Nejlépe někam do podzemí, kde se teplo, jak známo, velmi rádo drží. V nejslavnějším podzemí olomouckém, v Metro Chill Out Clubu, bude příští sobotu 21. ledna přitom teplo, neřku-li horko značné. Rozproudí jej tam HRTL – jednak hřejivými barvami spletité sítě kabelů na jeho ikonických modulových synťácích, jednak (a hlavně) svou pestrou elektronikou.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.