Řev a burácení kytar. Nedělní koncert kultovních Lvmen nekompromisně odpálil popelář Nikander, respektive stejnojmená sludgeová rychta z Brna. Reverb nízko u pasu, BPM v pořádku a pravidelná dávka emocí z mikrofonu. Vrcholem budiž pomalé intermezzo v polovině setu. Cesta budoucí? Uvidíme, nová deska je prý na cestě.
„...od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“ Tu skladbu jsem předtím slyšel asi třikrát, ale když s ní toho večera rozjeli svou audiovizuální epopej, byl jsem doma, jako by hráli Mondo. Nevím, co to vypovídá o mě, ale mám za to, že o současné tvorbě Lvmen to hlásá jasnou zprávu, jsou zpět a standard drží stále vysoko. Nejvýš.
Dokonalá souhra obou bicích, za mě strhávala možná až příliš pozornosti, nicméně celek působil koherentně. Střídání pomalých pasáží s rychlými, doplněné o mluvené slovo a záběry z (nejen) Vláčilových filmů, to je kombo pro Lvmen příznačné a pro publikum strhující. No. 1 na závěr a smrtka sekající kosou ve zdánlivě nekonečné smyčce. Děkujeme, kamarádi, čau. (Filip Hastík)
Přečtěte si i rozhovor: S kým tě chytnou, s tím tě pověsí.
