Slunečná noc na konci mrazivého dne. Město je pod sněhem. Tři muži házejí lopatami, aby vlak konečně projel do stanice Bruntál. Nasedám do něj a přemýšlím, kam se podělo jarní slunce?
Vyrážím směr Olomouc a doufám, že ho naleznu tam. Nebe je temné i zde, ale čím více se blížím Hornímu náměstí, tím více cítím energie. Den se už chýlí ke konci a já konečně vidím jeho záři! Vychází z místního Jazz Tibet Clubu. Opatrně vstupuji dovnitř a nesměle usedám za stůl. Netrvá dlouho a prostorem se rozline na Novém Zélandu zrozené, hiphopem ovlivněné, jazzové elektromagnetické vlnění.
Člověk se k němu málokdy dostane tak blízko. A přeci na mě bylo milé a vlídné. Nebylo agresivní a ani nepálilo. Jen tak si pro radost hrálo, a tak pěkně hřálo!
