Automatické mlýny jako laboratoř umění

Automatické mlýny jako laboratoř umění

Menu Lab je přehlídka audiovizuálních tvůrců zasazená do architektonicky působivých prostor, chátrajících a nepoužívaných. Takto by se dal jednou větou popsat festival, jenž započal v Hradci Králové a skrze společné kontakty místních neziskových iniciativ letos přesunul značnou část svého programu do Pardubic. Světla reflektorů tak po tři dny mířila na tamější polozapomenutou dominantu: Winternitzovy mlýny navržené architektem Josefem Gočárem.

Nezávislý festival je vlastně čím dále hůře definovatelný pojem, u nás i na Slovensku už jsou pevně dané lokality a města s prohlubující se místní scénou svázanou s konkrétními lidmi a jejich bydlištěm. Nutně se tak zvyšuje i zájem o architekturu a fungování živého umění spolu s tím historicky zakořeněným, nezřídka vyloučeným a opuštěným. Střet snahy o navrácení života s prázdnotou či nezájmem tak vytváří zcela nový kontext, který se čím dál více stává jedním ze znaků současné kultury. Vlastně tolik nezáleží na tom, zdali nezávisle znamená dělat vše na vlastní pěst bez finanční podpory nebo aktivně žádat město či veřejné instituce o dotace. Pořád to u nás totiž funguje tak, že pokud si kultura sama neřekne o peníze a nepřidá patřičnou obhajobu, prostě je nedostane. Oba přístupy tedy obnáší dost starostí a jakékoliv iniciativy, které se aktivně podílejí na oživení veřejného prostoru, si mají vzájemně co předat. Doteď se zdá, jako by si takový festival, který je spíše typem showcasu s velmi malými debatními kroužky zaměřenými na prezentaci různých nezávislých skupin a projektů, dělali všichni tito zúčastnění hlavně pro sebe. A to už se pomalu dostáváme k tomu, kam si Menu Lab vlastně zařadit. Ale… snad bude i tato reportáž náznakem, že to tak vůbec nemusí být.

Už od příjezdu jsem cítila, že MENU Lab je přesně ten celistvý zážitek zahrnující objevení něčeho nového, co je zajímavé a možná i docela skryté. Poutá různé smysly, protože se napojuje na kreativitu lidí, kteří se pod záštitou festivalu sejdou v jednom čase, na jednom místě a rovnou s ním umělecky pracují. Z mého úhlu pohledu je prožitek podobně zaměřeného festivalu procesem. Jeho součástí je místo aspoň trochu poznat, nechat se uvést do jeho historie, osahat si ho, a uchovat si tak vzpomínku, která nezmizí po přívalu nové energie z dalšího zážitku. Při mé silné orientaci na hudbu a zvukové vjemy se mi nakonec nejvíc vryla pod kůži expedice do mlýnů samotných.

Dvakrát jsem si prošla komentovanou prohlídkou Skrz na skrz, kterou pořádalo místní sdružení Offcity (jinak nebylo možné se do běžně nepřístupných míst dostat). Byla jsem fascinována neutěšenými prostory, odkud byly vytrhány moukovody, říkajícími si o plné soustředění (nadáváš pozor, spadneš do díry). Doprovodné výstavy studentů UMPRUM v patře a Ouroboros Project spojující vizuální umění, fotografii a módu (umístěn v přízemí) vytvářely pocit, jako by tu někdo žil, ale zároveň nebyl přítomen. Zvláště instalace studentských prací abstraktního charakteru, jež navíc v dílech Kristiny Fingerland zahrnovaly textil jako výtvarný materiál, rezonovaly s rozsypanou starou moukou, v níž si návštěvník mohl vytvářet vlastní obrazce nebo pozorovat četné stopy těch, co tudy již prošli.

Přijela jsem na Menu Lab až v sobotu večer, z nedostatku času mi unikla další expanze naší domácí (rozuměj brněnské) modulárové elektroniky a undergroundového šamanství, které nikdy nespí. Bastl a AVA v poslední době tvoří skoro jednu vzájemně se prolínající entitu a potkat se s nimi za Brnem už není výjimkou. Label Baba Vanga vysílal dosud na menší akce své umělce spíše roztříštěně. Nyní jsme poprvé měli možnost vidět ucelený showcase tohoto nezávislého vydavatelství spojeného s platformou Easterndaze zaměřenou na elektronické projekty ve střední a východní Evropě. To velmi pomohlo rozmanitosti při zachování pevně stanovené dramaturgie. Co vše bylo ke slyšení? Zřídka naživo hrající Střed světa se svými frenetickými rytmy a klaustrofobickými instrumentálními fantaziemi, velmi monotematický Új Bála, IDM pro pokročilé z rukou Macieje Maciagowského či modulární experimenty Kena Ganfielda. Mimo to se tu objevila i chilská hudebnice Constanza Piña, která si sama bastlí nástroje, s nimiž tu hrála v doprovodu slovenského VJe gnd, jenž zase generuje algoritmické vizuály z vlastního softwaru.

Střed světa, foto Jiří Provazník Střed světafoto: Jiří Provazník

Menu LAB měl co nabídnout i náhodnému návštěvníkovi nebo aktivnějším zájemcům o experimentování se zvukem a zvukovou kompozicí. Vedle koncertů se tu konala promítání, diskuze a v neděli celodenní workshop pod vedením producentů Ondřeje Ježka a Federsela. Společně vytvořené nahrávky pořízené přímo v Automatických mlýnech se pak odprezentovaly v závěru dne před hlavním koncertním programem. Výsledné dílo působilo zábavně i seriózně a stalo se médiem pro aurální vzpomínky na právě uplynulý den, prezentovaný lidmi, kteří ho strávili po svém a jen se míjeli s těmi, co se mezitím procházeli v patrech a po střeše mlýnů.

Navzdory nabitému line-upu návštěvnost stále nedosahuje čísla, jaké by si podobná akce zasloužila. Snad to je důvodem zařazovat i projekty vezoucí se na vlně trendů určovaných u nás Radiem Wave. Ačkoliv rovněž platforma Easterndaze a další účinkující jsou s Wavem spojení a není to výtka vůči aktivitám rozhlasu samotného, spíše bych se zamyslela nad tím, zdali to dramaturgii dost nenarušuje. Projekty, které sice nepůsobí úplně mimo, ale vyčnívají trochu jako anomálie, mohou upozadit, o čem celý festival je, ne-li narušovat atmosféru.

Opak dissu label je zvláštní úkaz na české alternativní scéně, naschvál tak primitivní a utahující si z velkohubých gest a různých klišé v českém hip hopu. Menu Labu výrazně pomohl s návštěvností, která se tím ale dostala do kontrastu se dny, kdy se konal zjevně periferní program. Zagami Jericho vyčnívala též, větší publikum ale nepřitáhla. Její přítomnost v Automatických mlýnech byla asi nejvíce diskutabilní. Ve stejný večer jsme totiž slyšeli na dvou stagích experimentální, ambientně laděné projekty Enchanted Lands Barbory Polcerové a Wima Dehaena (bez Wima Dehaena, ten si dal později jeden ze závěrečných setů pod monikerem Benelux Energy), audiovizuální duo McLaren Surface nebo intenzivní vystoupení Ondřeje Zajace, který ke svým akustickým dobrodružstvím využívá elektrickou kytaru a zkoumá její hranice a možnosti. Jde tak ve stopách Christiana Fennesze, ale v mnohem minimalističtějším pojetí, nikoliv ve smyslu repetitivnosti, spíše kontrastu tichých a výrazných tónů místy narážejících na meze sluchové citlivosti, ale stále ve velmi estetické rovině.

Slovenský noisový techno projekt Tittingur byl pro mě osobně objevem, přestože existuje už šest lest. Myslím, že jejich nadšení a hravé improvizování v podmaňujících elektronických rytmech si užili všichni zúčastnění. O to více potom kontrastovala Zagami Jericho, která sice má naživo celkem slušně znějící hlas, ale tím, že vystupuje sama a zpívá, je dáno, že veškerá instrumentální elektronika jde z playbacku. Takový výstup už z principu zůstává úplně někde jinde než sehraná, byť zčásti třeba improvizovaná nebo jen tak volně experimentující vystoupení kohokoliv jiného, kdo se na Menu Labu objevil. Hudba se zpěvem moc nekoresponduje, člověk má pocit, že je v sice v lepším, ale pořád karaoke klubu. Na a capella výstup by písně musely být dynamičtější, s živějším rytmem. Zasněné melodie vyzpívané kamsi do výšky by možná udělaly větší dojem úplně bez hudby. Tím se pak ale ztrácí jakákoliv intence zařadit se k české inteligentní, ne-li experimentální elektronice, která tu v Pardubicích byla prezentována a o jakou se Zagami možná snaží ve svých nahrávkách.

Corazón de Robota, foto Jiří Provazník Corazón de Robotafoto: Jiří Provazník

Pardubice pro mě znamenaly i malou exkurzi do toho, jak se ostatní města (mimo Prahu a Brno) u nás potýkají se svou kulturní scénou. Kavárenské povídání o procentu na umění ve veřejném prostoru, představení spolku Skutek a komunitní organizace Off City, která se v Pardubicích stará právě o prohlídky Automatických mlýnů, komiks na zdi o jejich historii a osudu - to vše tu bylo pro ty, kdo měli zájem se dozvědět více. Naopak velmi faktograficky nahuštěná přednáška Jakuba Adamce o ostravském centru PLATO odhalila, do jakých rozměrů vyrůstají umělecké ambice ve slezské metropoli a jak se je daří naplňovat.

Menu Lab je rozhodně festival, který uspokojí zvukové objevitele, amatérské tvůrce, milovníky elektronické hudby, umělce i organizátory veřejného a kulturního života a všechny, komu nejsou tyto oblasti lhostejné. Je místem, kde se mohou potkat, vyměnit si zkušenosti, debatovat, zhlédnout a poslouchat tvorbu z různých měst a regionů na jednom místě. Velmi působivém, trochu chladném a dobrodružném, zvláště, když se rozhodnete vydat na noční prohlídku nebo přímo ve mlýnech přespat. Žabí koncert během půlnoční procházky městem už je pak vrcholným zakončením této pozoruhodné expedice.

MENU LABoratory, Pardubice - Automatické mlýny, 5.-7. 5. 17

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.