Tommy Genesis se do Brna vrátila po relativně krátkém časovém úseku, což možná způsobilo, že její koncert přece jen nebyl takovým must-see, jako když se tu znenadání vynořila poprvé. Tehdy jsem ji v Kabinetu neviděla, ale těch pár drbů, co se ke mně dostalo, nasvědčovalo, že možná vůbec nezaškodí si to zopakovat nebo jí prostě dát šanci. Ve videoklipech je Tommy svůdná, navzdory dívčímu vzezření mnohdy nesmlouvavě tvrdá a při tom všem jakoby vzdálená a jen tak pokukující ze své svobodné a bezpečné zóny. Je to stále ještě ta pověstná holčičí drzost, nebo jen magnet pro publikum, jehož část pravděpodobně vnímá její přítomnost a vystupování hlavně sexuálně (byť třeba podvědomě)? Tohle rapující děvče s drobnou postavou a trochu dětsky působícím obličejem si nebere servítky v otevřenosti k sexualitě, ani ve společenské kritice. Parafrázuje Kanye Westa a už v ten moment vzniká polarita starého a nového rapu. Neotřelé, působivé, odvážné a jistě, svůdné. Záleží, jaký úhel pohledu člověk zaujme.
To všechno se ale naživo nutně stupňuje. Pokud Tommy Genesis před pár měsíci ještě nedokázala „svou vizi“ naplnit na sto procent (a nejspíš ani nemohla, zjevně je to projekt na pokračování), teď na ní musel být znát posun, protože za tu dobu na sobě dozajista pracovala. Měla jsem předpoklad (jednoduše špatný), že s jejím hlasovým zabarvením na ni možná živý koncert bude příliš náročný. Nebyl. Ta holka rapuje fakt dobře. Mezi skladbami k sobě upínala pozornost tím, že recitovala bez doprovodu a při zhasnutých světlech. V otázce nahrávání novinek na mobil byla nekompromisní či trochu na sílu se snažila přesvědčit publikum, aby žilo v okamžiku a nehrálo si na samozvané zpravodaje o její nové desce.
Vždycky je to trocha divadla, a pak najednou přijdete na stejný koncert do vedlejší země a jsou to na chlup identické proslovy. Přesto jsem věřila, že Tommy dávala novinky a přídavky Kabinetu jako neplánovanou odměnu – kdo ví, kdy tu zas bude? Na rozdíl od Chrise Travise, který tu vystupoval pár týdnů před ní a odehrál většinu svého vystoupení na playback, i Tommy měla jen DJe, ale byla to ona. Nikomu nevadilo, že některé své hity sázela podruhé. Občas si skočila mezi lidi, s dostatečnou autoritou, a neustále se rozpustile smála. Kdyby mi dneska bylo osmnáct, nejspíš bych si její plakát pověsila minimálně do šatní skříně. A přestože mi už dávno není, pořád pobaveně sleduji, kde je zápal pro věc a přirozený talent a kde prázdná rutinní interakce. Tommy Genesis to druhé míjí, a proto může být tou, která už teď definuje rap nové generace.