Vytisknout tuto stránku

Láskyplno na konci světa

Pelhřimovy 2017 Pelhřimovy 2017 Martin Chylík

Pelhřimovy 2017: reportáž | fotogalerie

Má nejoblíbenější část roku. Před domem mě nabírají sympatičtí Brňáci, se kterýma je cesta na Pelhřimovy jedna velká sranda. Vystupuji z auta a hluboce se nadechu. Jako bych přijela domů. Téměř všichni mí přátelé na jednom místě. A známí, které vídám jen jednou do roka – tady. Zdraveníčko, objímáníčko, láskyplno. Žádní sponzoři, reklamy, plakáty, elektřina. Čtvrté Pelhřimovy, letos pod taktovkou Noir Voir kolektivu. Napínám hamaku mezi ty ostatní, abych v ní následující dva dny viděla snad všechny, jen ne sebe. S radostí.

Places to celé otevřeli, byli kouzelní, hezká mše. Ještě poměrně klidná. To se mělo během pár chvil radikálně změnit… Pod náporem Acute Duse zažil kostel nevídané šílenství, tančilo a pogovalo se nejen před hudebníky, ale i přímo mezi nimi. Skotačící děti, stagediving zpěváka, kostel na spadnutí, euforie na všech stranách. 

Party pokračuje mou oblíbenou formací 1flfsoap + François Svalis + Killiekrankie. Dobře jim to šlape. Večírek graduje a graduje, až se bojím že tohle nenapíšu. Afterparty dobrá diskoška, vypalovačky a srandičky. Nevyčerpatelná energie. Vlastně celý večer jedna velká euforie, mám pocit, že láska by se dala krájet, všichni jsou milí, krásní a baví se.

Pelhřimovy 2017 (foto: Martin Chylík) Pelhřimovy 2017foto: Martin Chylík

Ráj na konci světa

Když svítá, jdem do polí vítat slunce. Usínám na půdě v kostele, ani nevím jak. Probouzím se, málem že nevím, kde jsem, a dole už zvučí Johuš Matuš. Polovinu koncertu sleduji nahoře z pohodlné polohy, při druhé půlce se vydávám dolů, kouknout na Johušu zblízka. Její projekce jsou vážně dobrý rural, hlas krásný, jen trochu škoda, že hudbu pouští z počítače – přece jenom nějaký ten hardware působí líp. Garážovku Beps'n'Johnnies posloucháme, usínáme, dospáváme, probouzíme se při západu slunce, a to už se pomalu chystá opavská kapela Heimat. Parádní saxofon! Po nich příjemně překvapila dark instrumentálka Nachttante, píšu si: nutno poslechnout víc.

Energickou písničkářku Lucii Rédlovou poslouchám stále vleže, nabírám síly. Hraje na venkovní stage, což je letos novinka. Útulná a komorní, pro písničkáře jako dělaná.

Olomoucké hvězdy Lebanon dostali do kolen snad všechny. Skvost letošního ročníku. Baví mě proměnlivost jejich koncertů. Zlatý přehoz pod synťáky a ozvučená míchačka! Aaaah, zvukové hardcore porno, kostel se otřásl v základech. Vyřvaný přídavek a po něm se začínáme chystat my, abychom uzavřeli sobotní kostelní program…

Pelhřimovy 2017 (foto: Martin Chylík) Pelhřimovy 2017foto: Martin Chylík

hypnotický, nádherný a taky abstraktní, jak napovídala Nelyina mikina. Lowmoe. Štěpán sype dvojhmaty, trojhmaty na sekvenceru a rozmáchlý přejezdy přes synťáky a Nelka dodává intergalaktický mňoukání, jemný korekce efektů a taky (!) neskutečně padnoucí polský rádio. Smál jsem se, byl jsem dojatej, pozoroval lidi omámené vlnami synthů, obelstěné vychytralými beaty… jeden z mála momentů, kdy jsem byl rád, že se mi rozbily všechny foťáky. Tahle souhra funguje, jeden maluje krajinu a nepravidelný, ale pohodlný schody do blízký budoucnosti, další kreslí detaily, kontury, kudrliky, kaňká tuší a když zavřeš oči, jsi anime postava, rozevlátá akvarelem barev ostatních poletujících v rauši. Zbožňuju, dík! 
                  – Marcel Skýba o Lowmoe, jehož polovinou je právě Nela Bártová.

… a ten závěrečný jam! My dva, Jirka z Ghost Of You (v županu!) a David z Acute Dose, který do mikrofonu házel jednu perlu za druhou. 
„Jirka ví, co dělá!”
„Chceš moje heslo na facebook?”
Prý si z toho nepamatuje nic.

V noci nás kromě deště přepadá hlad, jídlo pomalu ale jistě dochází, avšak je to kouzelné, hromadně u ohně jíme zbytky připálené rýže z obrovského kastrolu a lepší jídlo v tu chvíli není.
It's not over yet!
Závěrečná techno party u čajového stánku nedá mnohým spát, tancujeme v blátě. Poslední cigárko a jde se umřít. Ráno dopíjíme poslední piva, chceme jíst, ale vše už se snědlo, chléb s hořčicí zdá se být oázou. Postupně nacházím ztracené věci, ale odjezd prodlužujeme jak to jen jde; prosím, ať tohle neskončí. Pomáháme uklízet a je to jedna radost, lidi po sobě nechali minimum odpadků. Dojemné loučení. Cestou domů posloucháme Pink Floydy a cpeme se olivami.
Pelhřimovy ve mně silně rezonují ještě několik dní.

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.