Praha, zastávka ČSAD Smíchov. V autobuse z Brna zjišťuji, že místo anoncovaného Lee Bannona budou HEALTH předcházet Space Love (prezentující novou desku), tudíž pro zpoždění spěchám a předpisů nedbaje to beru přes koleje. Ne, že bych je nekřížil tak či tak. Upřímně, kdo z Vás šel někdy do MeetFactory na okolo? Vystoupit u Lihovaru a dvacet minut se belhat k padesát metrů vzdálené budově, před kterou od první chvíle vidíte radostně pokuřující koncertní souputníky? Tak určitě.
„Náš stálý zpravodaj oznámil, že Ikarie XB-1 překročila dráhu Jupitera.“ Bílý kůň beží pouští. Voodoo a AKA 47. On a ona. Kjůtaři. Space Love. Nejsem kdovíjaký znalec české elektronické scény, takže se zdržím komparativních hodnocení a jenom poznamenám, že je žeru. Po sobotní zkušenosti dvojnásob. Oba působí neskutečně milým a upřímným dojmem i ve chvíli, kdy jen tak ledabyle jednoruč ovládají notebook. U jiných póza, u nich přirozenost. Tomuto pocitu bezesporu nahrává i jejich audiovizuální produkce, která je zábavně over the top a zároveň řemeslně na výši, že musí zaujmout každého. Nebo ne? Publikum v MeetFactory bylo až na výjimky podezřele toporné a mnozí očividně nedokázali vesmírnou esoteriku v kombinaci s oldschoolovou PC projekcí úplně pobrat. Nicméně já se bavil královsky. Český projekt roku (neudržel jsem se).
Vzdálený lomoz a extatické výkřiky z prostoru pod pódiem. Na scénu přichází HEALTH a z ještě před deseti minutami mrtvolného obecenstva se stává euforický živel. Zoothorns na úvod dává tušit nekompromisní noisový večírek a druhá Crimewave toto zdání bez okolků podpoří. Jenže pak se nějak vyměkne. Přibývá vokálů, které jsou trochu upozaděné a celé to místy tak nějak postrádá tah na bránu. Zvířeckost a útočnost jednou vynikne, jindy zcela mizí. Částečně za to může i nedokonalý zvuk, jenž sice výrazně nekazí celkový dojem, ale ani jej nepodpoří. Kromě zpěvu jsou paradoxně nejvíc nevýrazné elektrobeaty. Tolik zábavné exploze v singlu Stonefist z novinky Death Magic mě poprvé na desce naprosto položily a tady jakoby zanikají pod… ničím. Nepřijde mi, že by absentovaly na úkor jiného nástroje, prostě jen zdaleka natolik nevyplňují prostor, jak by se nechalo líbit.
Naštěstí jsou zde i momenty (a není jich málo), kdy vše funguje, a já se nechávám strhnout k zuřivému zmítání se v rytmu elektronického popu, který se často pod rouškou noisu ani příliš neskrývá. Například Life je již na albu nepokrytý popíček a jakkoliv mě na HEALTH baví spíše noisové ataky, tento kousek si užívám na sto dvacet procent. Musím však zavírat oči, protože sledovat kapelu je občas činnost hraničící s masochismem. Speciálně Jupiter Keyes (kytara) častuje publikum neskutečně přehrávanými výrazy, až se to místy nedá vydržet. Toto vskutku s reálným prožitkem a pohlcením hudbou nemá nic společného a rušilo mě to po celou dobu koncertu, jenž jinak nebyl tak špatný, jak by se možná podle předcházejících slov mohlo zdát.
Thank you a závěrečný masakr Girl Attorney jako třešnička na dortu a nejlepší skladba večera. Kluci už asi spěchali na metro, tak upustili od divadélka a napálili tam jednu od podlahy. Přeci jenom to jde. Příště víc takových!
HEALTH + Space Love, Praha – MeetFactory, 17. 10. 15
