The War On Drugs, Vídeň, 18. 8. 15 The War On Drugs, Vídeň, 18. 8. 15 Libor Galia

Podmanivé doteky svobody – The War On Drugs v Praze

Come and see

Where are we

This everything

On my knees

To beat it down

To get to my soul

I guessed my way

Anyone can tell it's you coming

But baby, don't mind

Leave it on a lie

Leave it your own way

Tato slova jsem poprvé slyšela zpívat Adama Granduciela za jízdy, při útěku do jiné reality, kam jsem tak moc chtěla na chvíli zmizet. Bylo to jako sen, který je tak krásný, že si zcela uvědomujete jeho pomíjívost a proto vnímáte každý detail, aby nikdy nezmizel ze vzpomínek. Tahle sentimentalita, eskapismus, nikdy nekončící láska, kamarádi a výlety především pryč z vaší ztrápené mysli, někam, kde cítíte každý závan větru dotýkající se vaší tváře a vůni stromů a krajina kolem se usmívá a vítá vás, aby objala vaše opuštěné srdce. Tady není nic špatného na tom se prostě zastavit a snít, spíše se ale rovnou rozběhnete nebo čímkoliv pojízdným proplouváte tou iluzivní nádherou, která se zdá být najednou tak skutečná. Chci uvěřit, aspoň na chvíli, a vím, že teď můžu, protože jsem blíž přítomnosti, zemi a noci. Více než kdykoliv předtím.

Come and ride away

It's easier to stick to the earth

Surrounded by the night

Surrounded by the night

And you don't go home

But you abuse my faith

Losing every time but I don't know where

You're on my side again

So ride the key wherever it goes

I'll be the one, I can't, whoo!

The War On Drugs, Vídeň, 18. 8. 15, foto Libor Galia The War On Drugs, Vídeň, 18. 8. 15foto: Libor Galia

Poslouchám album Lost in Ten Dream. The War on Drugs, jak to říct? Bob Dylan, Bruce Springsteen, Tom Petty, kytary, jemné drones, napětí a očekávání, nostalgický saxofon, ta Amerika dlouhých dálnic, ta iluze ničím neomezené svobody. Zní to všechno najednou tak podmanivě, volností překypující, beatem povzbuzený soundtrack k těm dlouhým jízdám. Vše už tu bylo? No a co. Stále je to ten nejlepší zvukový obal pro cestu k osvobození duše a hledání smíření se sebou samým. Co je však zásadní a co The War On Drugs pochopili, je vnést do alba všechny tyto tyto uchopitelné pocity, které na té cestě zažili a zacházet s nimi jako s tím nejcennějším bohatstvím. Obalili je hojnými vrstvami shoegazového jiskření a ozvěn kytarových vyhrávek, sentiment podtrhli springsteenovskou harmonikou, a do toho zpěvák vypráví hlasem pokorným, dobrovolně se nevzdávajícím víry v to, že je životně důležité mít sny.

Najednou tu stojím, první řada, pódium bez zábran. Za chvíli přichází pětičlenná kapela a  Adam Granduciel si povídá s publikem, řeší přívod elektřiny do svého mikrofonu a baví se se všemi těmi lidmi tak, že máte pocit, jako kdyby k vám přišel kamarád, na kterého jste dlouho čekali. Teď je tady a už bez dalších slov zpívá a hraje jednu skladbu za druhou, až na jednu výjimku celé album Lost in The Dream, které na sebe strhlo tolik pozornosti hudebních médií. O všech těch vlivech, asociacích a příbězích, jak tohle celé vzniklo, pocitech a důvodech, proč jsou The War on Drugs kapelou, jejíž význam nemá smysl neustále opakovat a obhajovat napsali zasvěceně jinde.

The War on Drugs + Father John Misty? Láska na první pohled ve Vídni

Začátek koncertu s Arms Like Boulders zní příjemně, bariéra mezi snem a skutečností, mezi produkčně úžasně natočenou nahrávkou a živými lidmi se svými mometálními náladami a technickými těžkostmi živého vystoupení okamžitě padá s prvními tóny. Naléhávost připomínající Neutral Milk Hotel se rozpouští v „pohodovém“ rozpoložení (jakkoliv to slovo v tomto kontextu může vyvolat pohoršení) jediné kytary v rukou frontmana, dvojitých kláves, basy a bicích, které téměř neustále vyvolávají dojem toho, co angličtina nazývá slovem „familiar“. The War on Drugs je snad jediná kapela na světe, kde každá skladba je zvukově i atmosférou tak podobná, že dvě hodiny ani nevnímáte přechod z jedné do druhé, ale přesto jste šťastni a nic jiného už nepotřebujete. Není to urážka, je to schopnost umět ponořit do druhé do světa, z něhož nebudou chtít odejít. Ty osvobozující krásy jako Red Eyes, Ocean in Between The Waves a Under The Pressure zní mezi potulně se vkrádající melancholií filadelfských ulic ztělesněné v písních Disappearing, Lost in The Dream a na závěr Suffering. Pro druhé, toho je třeba si také všimnout, navzdory tomu, že Adam Granduciel nahrával album po rozchodu a v „totální izolaci, osamělosti pronásledován paranoiou“ našel východisko, kterým je tato očistná cesta. „Divný rok. Prožijete spoustu času přemýšlením nad tím, kdy už se dostanete do bodu a všechno bude skvělé a pak se najednou v tom bodě ocitnete a uvědomíte si, že jste naprosto v nepořádku.“ (Adam Granduciel pro The Line of Best Fit, prosinec 2013) Teď se tu pousmívá nad fanouškem, který se vrhá na pódium, aby si skočil a nechal se nést na rukou publika. V pořádku, od toho tu jsme. Ani nahlas to vyslovit nemusí.  

The War on Drugs, Praha, 17. 8. 15 The War on Drugs, Praha, 17. 8. 15

Lost in the Dream je cestou ze začarovaného kruhu. Je snadné pochopit, že premiéra The War On Drugs v Praze mohla být pro mnohé zásadním milníkem v životě, pro jiné naplno prožitým snem, kdy se vám chce tančit i rozjímat zároveň. Co na tom, že vokál byl trochu více rozostřený než by jeden chtěl, LMB čistým zvukem bohužel často úplně neslouží a že Red Eyes už jsem slyšela v lepších verzích, než byla ta pražská.

Po plánovaném setlistu se přece jen kapela ještě vrací a přidává Buenos Aires Beach z první desky Wagonwheel Blues.Jsem rád, že jsem se naučil chápat sílu lásky a přátelství a všech těch věcí, které opravdy nikdy neumřou, pokud je nezabijete. (...) jak lidé mohou být úplně mimo váš život, ale zároveň hodně ve vašem životě, a jak si stále můžete být blíže než kdykoliv předtím, aniž byste někdy byli spolu.“ (Více o inspiracích a procesu vzniku desky Lost In The Dream čtěte v rozhovoru s Adamem Granducielem na serveru The Line of The Best Fit)

The War On Drugs, Vídeň, 18. 8. 15, foto Libor Galia The War On Drugs, Vídeň, 18. 8. 15foto: Libor Galia

The War On Drugs, Praha – Lucerna Music Bar, 17. 8. 15

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.