Energickému jazzu Dhafera Youssefa nestálo nic v cestě

V Youssefově pojetí jazzu hodně záleželo na rytmičnosti skladeb. Parks navíc předvedl novátorské postupy při jejich harmonizaci. Jednoznačný zdroj inspirací a hybatel souznění hudebníků by se však hledal jen stěží. Přednes kapely tak postrádal snadno definovatelné hranice. Ve svém charakteru byl nenapodobitelný a koncert díky němu unikátní.

Kabinet potměšile nestoudných múz: Tommy Genesis

Tommy je nestoudná a za hranicemi explicitních textů si uvědomíš, že drží otěže, i kdyby se to projevovalo předávkováním přisprostlé rozkošnosti…

Nejčernější čerň a sedmý kruh pekla

Kapela si dává na čas a když si MC Ride ledabyle střihne opožděnou zvukovku (Guillotine), započne totální apokalypsa. Šlapky v prvních řadách převlečené za patnáctileté holčičky (nebo naopak?) padají pod tíhou masy do změti plastových kelímků, piva a pika.

Uvnitř Archy, na koncertě Swans

Podobně přehnaný status má i délka setu či intenzita vystoupení, kvůli které je zvykem tahat z temnoty pseudointelektuálovy duše přirovnání o venčení iracionálních běsů, doplněná o poznatky ze školní exkurze v třineckých železárnách.

V mikrosvětě královny nefigurativní hudební meditace

Julianna vrství, vrství a vrství. Zdánlivě kradmé, těkavé a pomíjivé tóny, zvukové fragmenty a bezeslovné hlasové smyčky cyklicky překrývá přes sebe a zajišťuje jim stálost, věčnost; nekonečná mlha stoupá z jejího ambientního rozjímání a hutní do nepropustného, senzitivního oparu, mozaikovité zvukové masy, která je stále velmi křehká, aby zkřivila vlásek, ale zároveň natolik intenzivní, že odstřelí do jiné sféry.

OFF Festival 2016: Když headlinery nepotřebujete...

OFFu nepochybně pomohlo to, že slovo headliner je v Katovicích pojem dosti relativní. Není zde totiž problém umístit ryze klubového interpreta na hlavní stage, neboť na něj i tak přijdou tisíce lidí. Proto, když ze seznamu postupně odpadli GZA a kvůli zdravotním obtížím posléze i navrátilci The Kills a ANOHNI, OFF si prostě nové headlinery udělal.

Barvy, které nesmyl ani déšť

Areál Dolní oblasti Vítkovic se v Ostravě nápadně vyjímá a lze jej spatřit z většiny vyvýšených míst v okolí. Mezi léty 1828 až 1998 se zde těžilo uhlí a vyrábělo surové železo. Kdo by tenkrát řekl, že jen o pár let později se právě na tomto unikátním místě bude konat mezinárodní hudební festival?

Proč není Pohoda jen o hudbě

Na slovo nostalgie zaznívající ze všech stran a které mi evokuje citově objemný kýč v perspektivě uvězněné ve skleněném akváriu jsem alergická už několik let. Přesto jsem nenašla lepší výraz, kterým bych letošní 20. ročník zvládla uchopit. Ne, opravdu mi nekanuly slzy, když jsem se spolu s několikaletými pracovníky Pohody v mírné opojenosti vlnila na dj set Michala Kaščáka, který jsem pracovně pojmenovala „Kaščákův DJ sen”. Přesto mi jakožto letitému návštěvníkovi festivalu navodil kouzelný start v podobě mixu svých oblíbených interpretů, kteří na Pohodě do letošního ročníku vystupovali. 

Díky za to kafe, pane Králíčku!

„Skvělý line-up,“ poznamenává James Blake v malé budce press centra, kam se přišel osobně podívat za novináři a navzdory své nechuti k rozhovorům s námi strávil dobrou tři čtvrtě hodinku. „Slavíme dvacetileté výročí, tak jsme se museli snažit,“ odpovídá šéf PR Tono Repka a zní to jako komediální gag, když vezmeme v úvahu, jaké zářezy v line-upu má Pohoda z minulosti.

Zámek v obležení slunce a hudby

Letošní ročník Hradeckého slunovratu byl jednoznačně nejpovedenější. Festival je definován nejen hudbou, výtvarným uměním, literaturou, diskuzemi, gastroscénou, kvalitními nápoji, ale především rodinnou a přátelskou atmosférou, které si v době obrovských festivalů cením stále více.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.