V mikrosvětě královny nefigurativní hudební meditace

Julianna vrství, vrství a vrství. Zdánlivě kradmé, těkavé a pomíjivé tóny, zvukové fragmenty a bezeslovné hlasové smyčky cyklicky překrývá přes sebe a zajišťuje jim stálost, věčnost; nekonečná mlha stoupá z jejího ambientního rozjímání a hutní do nepropustného, senzitivního oparu, mozaikovité zvukové masy, která je stále velmi křehká, aby zkřivila vlásek, ale zároveň natolik intenzivní, že odstřelí do jiné sféry.

OFF Festival 2016: Když headlinery nepotřebujete...

OFFu nepochybně pomohlo to, že slovo headliner je v Katovicích pojem dosti relativní. Není zde totiž problém umístit ryze klubového interpreta na hlavní stage, neboť na něj i tak přijdou tisíce lidí. Proto, když ze seznamu postupně odpadli GZA a kvůli zdravotním obtížím posléze i navrátilci The Kills a ANOHNI, OFF si prostě nové headlinery udělal.

Barvy, které nesmyl ani déšť

Areál Dolní oblasti Vítkovic se v Ostravě nápadně vyjímá a lze jej spatřit z většiny vyvýšených míst v okolí. Mezi léty 1828 až 1998 se zde těžilo uhlí a vyrábělo surové železo. Kdo by tenkrát řekl, že jen o pár let později se právě na tomto unikátním místě bude konat mezinárodní hudební festival?

Proč není Pohoda jen o hudbě

Na slovo nostalgie zaznívající ze všech stran a které mi evokuje citově objemný kýč v perspektivě uvězněné ve skleněném akváriu jsem alergická už několik let. Přesto jsem nenašla lepší výraz, kterým bych letošní 20. ročník zvládla uchopit. Ne, opravdu mi nekanuly slzy, když jsem se spolu s několikaletými pracovníky Pohody v mírné opojenosti vlnila na dj set Michala Kaščáka, který jsem pracovně pojmenovala „Kaščákův DJ sen”. Přesto mi jakožto letitému návštěvníkovi festivalu navodil kouzelný start v podobě mixu svých oblíbených interpretů, kteří na Pohodě do letošního ročníku vystupovali. 

Díky za to kafe, pane Králíčku!

„Skvělý line-up,“ poznamenává James Blake v malé budce press centra, kam se přišel osobně podívat za novináři a navzdory své nechuti k rozhovorům s námi strávil dobrou tři čtvrtě hodinku. „Slavíme dvacetileté výročí, tak jsme se museli snažit,“ odpovídá šéf PR Tono Repka a zní to jako komediální gag, když vezmeme v úvahu, jaké zářezy v line-upu má Pohoda z minulosti.

Zámek v obležení slunce a hudby

Letošní ročník Hradeckého slunovratu byl jednoznačně nejpovedenější. Festival je definován nejen hudbou, výtvarným uměním, literaturou, diskuzemi, gastroscénou, kvalitními nápoji, ale především rodinnou a přátelskou atmosférou, které si v době obrovských festivalů cením stále více.

Brněnský Pavilon A jako koncertní sál

Soudobá hudba v Brně snad nejvíce ze všech uměleckých druhů neustále objevuje a realizuje se v prostorech pro podobné účely dosud nevyužitých nebo jen málo takto využívaných. Samozřejmě zde existuje také polo undergroundová scéna pracující s konceptem propojení hudby, pospolitosti, jakéhosi rituálu a specifického, mnohdy opuštěného či chátrajícího místa. Orchestrální hráči snažící se co nejkvalitněji posluchači předložit interpretačně náročnou soudobou skladbu jsou vázáni určitými limity, a nezachází zatím do prostor zcela na okraji, přesto přenáší hudební zážitek do míst, která jsou jednak atraktivní, jednak prostorově souzní s dramaturgickým konceptem i dílem samotným.

Řev, roušky a euforie v koupelnách

Snažím se zaparkovat kolo co nejrychleji, doufajíc, že nemám zpoždění. Uf, nemám. Jedna z prvních noisových kapel u nás, OTK, otevírá letošní Chee Chaak Fest. Konečně jsem tady, plně naladěna na psychedelický víkend. Rozkoukávám se a vidím prostory starých koupelen zaplněny přátelsky vyhlížejícími lidmi. Tuším, že jsem zde správně.

Páječky, techno a Space Lady

„Mikrofon mi prosím zapni, až mi začne blikat žárovka na hlavě.“ Stop. Poslední květnové víkendy se v brněnské Praze děly věci, které odhalily, jak je experimentování se zvukem a pájení vlastního DIY synťáku mylně vnímáno jako záležitost hrstky fetišistů. Začalo to už malým workshopem ze soboty na neděli 21. května, kdy v rámci Muzejní noci několik odvážlivců pájelo pod vedením zkušeného Jana Sůsy vlastní amatérský radiopřijímač. Čtyři hodiny čisté práce a druhý den další tři. Večer vytáhnu doma anténu a navzdory blízkému kopci skutečně slyším vzdálené písničky z FM stanic. Tak jsem to dokázala. Funguje.

Pelhřimovy 2016: Konec nikdy nebyl krásnější

Šestihodinová cesta na kole. Pět lidí jedoucí směr Krnov a za ním na hranici Polska. Zaniklá obec Pelhřimovy, se zemí srovnána za druhé světové války, na nás dýchá již krátkou dobu před příjezdem do Kytarového sadu, na zdejší specifickou atmosféru jsme čekali celý rok. A dočkali se. Vítáme se s přáteli, ale slov není třeba, všichni cítíme to blaho kolem a v nás, je to jako toužený návrat domů. Nikde žádná ochranka, elektřina, civilizace... Toto není festival, je to setkání hudby, literatury a spřízněných duší.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.