Echoes na Flédě: HRTL vs. Bokka, 2:0

Průběžný svátek elektronické hudby Echoes, který loni zahájila Fléda ve svém letním klubu Ahoy na brněnské přehradě, pokračuje i v jarní sezoně, tentokrát v hlavním stanu jednoho z klíčových klubů ve městě. Je to už letos podruhé, co dramaturgie sáhla po polské skupině. Bokka je prý „vývozním artiklem“ našich severních sousedů a s ohledem na jejich pódiový úspěch na Colours of Ostrava se kolem brněnské návštěvy točil malý hype. 

Kirk nechal nostalgii Cabaret Voltaire v igelitce

Na Flédu přijela v rámci poslední večeře Itch My Ha Ha Ha jména, která by místní klubová scéna ještě před lety neměla čím přilákat. Přestože se původní kolektiv začínal zakonzervovanosti brněnské klubové scény posmívat poprvé před 12 lety právě na Flédě, těch uživatelsky náročných koncertů se v největším brněnském klubu v posledních letech mnoho neodehrálo. Nahlédnout znovu dovnitř a projít se zapomenutými kouty tak mělo tento večer jen těžko napodobitelné kouzlo.

Slyšet očima a poslouchat vlny. Den s radioamatéry a experimentem

Festival Itch My Hahaha, který už od podzimu probíhá v Brně, se neomezuje žánry ani přístupností publiku a bez obav kombinuje zasněný dream pop s experimentálními večery. Den věnovaný převážně analogovým radiopřijímačům proběhl v kulturním prostoru PRAHA, jenž je ve své dramaturgii dlouhodobě právě experimentování se zvuky nakloněn. 

Mrazivá destrukce hlukem

Unikátní showcase festival Itch My Ha Ha Ha pokračoval v pondělí prvního února s dovozem světové špičky alternativní elektroniky. V brněnské Praze se tentokráte sešel Michal Lichý s projektem Urbanfailure, Luke Younger aka Helm a skotský hudebník Drew McDowall známý z formací Psychic TV či Coil.

Júníus Meyvant – roztříštěný kus koncentrovaného Islandu

Vestmánské ostrovy, jeden z nejkouzelnějších islandských koutů, místo, kde je vše, co chcete v zemi ohně a ledu vidět, zkoncentrováno na pár čtverečných kilometrech. Žijí tu vesměs rybáři a lidé spojení s místním fotbalovým klubem. A narodil se tu i Júníus Meyvant. Písničkář, který kus koncentrovaného Islandu přivezl do Jazz Tibet Clubu.

Itch My 2015 a žádné aspoň něco

Bezmála čtyři měsíce „svrbění“ stály za to. Po okraj naplněná a frenetickým tančením důkladně protřepaná injekce ve spojení Ink Midget & Pjoni, Rangleklods a devadesátkové IDM stálice Mouse on Mars zanechala 12. prosince v Kabinetu MÚZ za letošní částí série Itch My Ha Ha Ha výsledky více než pozitivní.

PAF 2015: Přehlídka elektronického hluku

Kontrast. To je to správné slovo pro vyjádření střídajícího se chaosu a harmonie, jenž na přítomné Lotic chrlí. Hudba onoho večera je klubové muzice na míle vzdálena. V tom nejlepším slova smyslu. Jakoby na vás ten chlapík promlouval cizím jazykem, kterému rozumíte spíše díky vlastní představivosti než reálné schopnosti.

Kraftwerk ve 3D: odlidštění, a přece pohlcující

Vcházím dovnitř zrovna, když končí úvodní hit Numbers. „Eins zwei drei vier funf sechs sieben acht”, strojově hlásí zakládající člen Ralf Hütter do mikrofonu. Tři strnulí muži po šedesátce a videotechnik/benjamínek Falk Grieffenhagen (47) posílají do lidí hity z několik dekád starých desek, jež však fungují, jako by byly vydané včera. Kór s přidanou hodnotou v podobě 3D projekce a charakteristické odlidštěnosti jejich postav.

Itch My Ha Ha Ha poprvé ve velkém: dvě stage, Brno, Amerika

Chtělo by se říct, že moravská metropole má konečně svůj popový festival. Tak samozřejmě tu stále jsou pokusy zavést v Brně pravidelnou akci, která by seskupila to zajímavější ze světové i místní scény jako alternativa či doplnění k festivalům soudobé, klasické, barokní či duchovní hudby, z nichž většina tady už několik let úspěšně funguje.

Královna temna zahalila Dobešku

Chelsea hladí struny kytary a já zavírám oči. Maw. Ptá se „Where are you?“ a já v duchu odpovídám: „V Twin Peaks.“ Douglasovy jedle, kafe černé jako noc bez měsíce a na pódiu v Road House stojí místo Julee Cruise Chelsea Wolfe. Vrchol číslo dvě. Iron Moon budiž konečně funkční ukázkou potenciálu kombinování elektroniky, metalu a temného písničkářství. Nahoru, dolů a znovu. Dobeška se pod nánosem hluku hroutí k zemi skoro tak snadno jako kývající se publikum.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.