Automatické mlýny jako laboratoř umění

Menu Lab je přehlídka audiovizuálních tvůrců zasazená do architektonicky působivých prostor, chátrajících a nepoužívaných. Takto by se dal jednou větou popsat festival, jenž započal v Hradci Králové a skrze společné kontakty místních neziskových iniciativ letos přesunul značnou část svého programu do Pardubic, aby odhalil mimo jiné tamější polozapomenutou dominantu: Winternitzovy mlýny navržené architektem Josefem Gočárem.

Foto: Riff Raff, Brno – Fléda, 30. 5. 17

„Dj Afterthought do svého mixu zakomponovává i Riff Raffovy songy. Na jeden z nich najednou vybíhá sám Riff Raff na stage a překvapený dav se rychle přizpůsobuje tempu. Je skoro nemožné nedostat loktem a do oblečení se vsakuje vylité pivo. Wait – něco není OK. Playback. Riff Raff se ani nesnaží něco předstírat a poskakuje po stagi, zatímco vynechává polovinu vět.“

Neonové zklamání. Riff Raff v Česku

Od začátku září brněnskou hudební scénou rezonuje nadšení ze zahraničního rapu. Díky svěží dramaturgii na Flédě i v Kabinetu Múz jsme zažili například queer hvězdu Zebra Katze, memphiského boha Chrise Travise, post-sovětského rappera Tommyho Cashe a královnu internetového rapu Tommy Genesis, která se dokonce objevila dvakrát za půlrok. Zakončením je pro mě pak návštěva neonové ikony amerického rapu Riff Raffa, který představuje své loňské album Peach Panther doplněné o čerstvý mixtap Aquaberry Aquarius.

Foto: Preoccupations + Lab Coast, Praha – Futurum Music Bar, 27. 5. 16

Po dvou letech, změně názvu a s loňským eponymním albem do Prahy přijela kanadská post-punková kapela Preoccupations. Jako předkapela je podpořili taktéž kanadští Lab Coast a tuzemští (na fotkách chybějící) ±0. 

Definice rapu nové generace. Tommy Genesis v Brně

Pokud Tommy Genesis před pár měsíci ještě nedokázala „svou vizi“ naplnit na sto procent (a nejspíš ani nemohla, zjevně je to projekt na pokračování), teď na ní musel být znát posun, protože za tu dobu na sobě dozajista pracovala. Měla jsem předpoklad (jednoduše špatný), že s jejím hlasovým zabarvením na ni možná živý koncert bude příliš náročný. Nebyl. Ta holka rapuje fakt dobře.

Foto: Tommy Genesis, Brno – Kabinet Múz, 22. 5. 17

„Tohle rapující děvče s drobnou postavou a trochu dětsky působícím obličejem si nebere servítky v otevřenosti k sexualitě, ani ve společenské kritice. Parafrázuje Kanye Westa a už v ten moment vzniká polarita starého a nového rapu. Neotřelé, působivé, odvážné a jistě, svůdné. Záleží, jaký úhel pohledu člověk zaujme.“ (report Zuzany Macháčkové)

Melancholická, přesto veselejší. Sóley v Kabinetu

Dnešní večer v brněnském Kabinetu Múz se nese na vlně melancholie. Prodírám se přeplněným sálem a hledám místo, ze kterého je lépe vidět na snědou tmavovlásku, jemně rozehrávající klávesy. Německou zpěvačku Josin neznám, svým měkkým hlasem a neskutečnými výškami mě ale okouzluje. Jemné vystoupení ke konci proloží sólem na kytaru a poté mizí, nedbajíc na prosby o přídavek.

Foto: Zabelov Group, Olomouc – Jazz Tibet Club, 17. 5. 17

Olomouc je momentálně ve víru Divadelní Flory a nespočet divadelních představení po večerech doplňuje také hudební program. Jednou takovou nedivadelní třešničkou na dortu byli i Zabelov Group. Ti pomalu chystají novou desku a v olomouckém Jazz Tibet Clubu dali postupně nahlédnout do svých vizí starých i těch nejnovějších. Perfekcionistická hudební imaginace, které byla rozkročena od ambientu po jazzové víření, trvala dobrou hodinu a tři čtvrtě, která se však v pohlcení zdála minimálně o polovinu kratší.

Freiplatz: Ve víru opavské klubové noci potřetí

Druhý květnový víkend patřil v Opavě všem nadšencům klubové scény a skvělé hudby. Konala se tam totiž již třetí klubová noc (víkend) alias Freiplatz. Jarní edice Freiplatzu bývají rozsáhlejší než ty podzimní, natěšena jsem byla dlouho.

Devadesátá léta bez sentimentu: Kmeny 90 na Husově

Je poměrně těžké, aby jakákoliv současná reminiscence 90. let, ať už v kulturní nebo politické podobě, nedopadla jako kýč. Různé oldies párty jsou často dnem jakéhokoliv hudebního nebo lifestylového vkusu a přiživováním se na nostalgii, a to ne po lepší době, ale po nostalgii jako takové. Na Kmeny 90 jsem tak šel trochu s obavami, aby návštěvníci nepochopili celou akci jako oslavu šusťákových bund a triček Kelly Family. Zároveň jsem doufal, že dramaturgie Vladimira 518 a vůbec celá propagace tomu nějak šikovně předejde. Předešla, nikdo neměl ledvinku a z repráků se nehrnuli Culture Beat.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.