Přílivová vlna moderní klasiky poslední dobou tvaruje alternativní scénu do ladných křivek piana, smyčců a elektroniky. Tato působivá kombinace je výrazovým materiálem také česko-ukrajinského dua Awali.

Jsou pohrobky Orlové, v garáži tkají sychravý a špinavý virvál, v němž se mísí odkaz 90. let se vším, co v té době existovalo. Je to post punk, grunge, emo, je to přímočaře kupředu se valící taras plný deziluze, který nedává vydechnout.

Jméno kapely prodává. Jméno je všecko. Čím originálnější, tím lepší. Pravda, můžete se jmenovat úplně hloupě, třeba The Band, a zrovna vám to vyjde. Spíš ale platí, že musíte zaujmout na první pohled/poslech. Neřvi mi do ucha se toho drží.

Dekadentní industriální audiovizuální elektropunk umazaný ostravským mourem, špínou a pokřivenými deviacemi mezilidských vztahů, který v sobě kloubí post punk, EBM, synthpop a gotickou temnotu.

České písničkářství nenabízí pouze profláklé autory povrchně vyznívajících politických protestsongů či rozpačitě působících, rádoby vtipných písní o božských podřízených. Skýtá i mnohé, doposud téměř neobjevené perly.

Posloucháte desky poctivě od začátku až do konce? Dovedete se hodinu v kuse absolutně soustředit? Ono to teď prý moc nefrčí. Že prý je rychlá doba. Navzdory tomu, pro radost hudebním fajnšmekrům (a hlavně sobě samým) natočili olomoučtí Flash the Readies koncepční album.

V dalším díle Czech it najdete muže i ženu, kapelu i sólové muzikanty, české, anglické a trochu i francouzské texty, piano, akustickou i elektrickou kytaru, melancholii, energii i syrovost, indie rock i písničkářství, lehounké šaty i kožené bundy, tenisky i bosé nohy.

Šíří se to jako epidemie. Typické příznaky nemocného jedince můžeme shrnout takto: Kapely, o kterých píše Rolling Stone nebo NME, zná jako svoje boty. Ne však z živého hraní, nýbrž jen z desek.