Ticho před bouří našeptává šumící elektronická meluzína, nakřáplý ztrápený hlas, smuteční jazzová trumpeta a přiškrcené kytarové vybrnkávání. Po dvou a půl minutách se zdá, že nastolená intimní konfese by se mohla vpít do nekonečna, avšak nenadálé odpočítávání činelů prozradí, že přijde náraz na útes. Emoce se roztříští v noisové vřavě, na kterou je člověk u Rouilleux zvyklý. Stále jaksi niterné, ale přesto na hladinu decibelů nehledící.

Orlová je zvláštním úkazem Česka. Jedno z nejztracenějších měst (nejen) slezského příhraničí, v jehož sídlištích se rýsuje ještě ztracenější generace bez náznaku perspektivy, se totiž svému osudu alespoň v náznacích vzpírá velmi silnou alternativní hudební scénou, točící se kolem tamního klubu Futra. K zajímavým jménům převážně kytarového ražení (Pacino, Anne M. Christiansen) se nyní přidává abstraktní ambient Cairnem.

Disharmonie nepříjemně noisové elektroniky a slídivých beatů, hluboko posazený zkreslený hlas, skrytí démoni vylézají na povrch, abychom se s nimi poprali. Roztříštěná kompozice se svou kakofonií snaží záměrně navodit celotělovou husí kůži a o to více pak překvapit vysvobozením v podobě hmatatelné pochodové melodie, v níž vibrují akordeonové tóny a tesknost jednohlasu navrstveného do chorálového kánonu. Naděje vykřesaná z beznaděje, hned vzápětí ukončená dalším přívalem znepokojujících smyček.

Trend návratu k analogovým syntezátorům a dalším mašinkám promptně zachytila i česko-slovenská elektronická scéna. U nás je zdárným příkladem HRTL, východní bratři by pak mohli zmínit duo Jamka. Ti to mají o to lehčí, že při reinkarnaci analogových přístupů byli mnohem blíže u zdroje – už desátým rokem totiž Monika Šubrtová a Daniel Kordík působí v Londýně.

Decentní, drobný, šeplavý Joannin hlas v sobě skrývá auru plaché dívky, která si dosud neuvědomila, jakou silou vládne. A tak, aniž by rozevřela svou introvertní ulitu, citlivě dávkuje svou tklivou baladu a pod její křehkou něhou roztávají i poslední zbytky nahromaděného napětí. Očistná kůra a meditace na konci dne. Chvíle jen a jen pro sebe a nabrání potřebného duševního klidu.

WWWINGS jsou tři postavy povstávající z popela východu. Přesněji Kamčatky, Sibiře a Ukrajiny. Lit Internet, Lit Eyne a Lit Daw. Potkali se na síti. V hloubi cenzurovaného totalitního sociálního nástroje VK, kde založili blog. Následný projekt PHOENIXXX dávali dohromady na dálku prostřednictvím ruského instant messengeru Telegram.

Wesołowski a Kaliński své dva hudební světy příznačně proplétali na intenzivním soustředění v Reykjavíku a výsledkem je abstraktní dramatická komorní symfonie, která se hodí do divadla i do klubu, ke kvádru i hipster outfitu. Zasněná severská nálada a napínavé mrazení nordických mýtů v jednom, Ólafur Arnalds ve světe nočních můr.

Fakt, že Strangers in the City ukončili svůj koncertní život, aby dali vzniknout Billow, je věc již delší dobu známá. Jakub s Lenkou oprášili společně s Ondřejem a Vojtou po sedmi letech svou studentskou kapelu a nyní představují první plnohodnotnou skladbu. Důkaz, že shoegaze je přitažlivé i po jihomoravsku, je na světě.

Laptop (anti-)pop šmrncnutý bezpatkovým emo bez černých linek v očích, niterné boly a plačky v rozverných samplech. Tomáš Tkáč se vyloupl zničehonic a nabízí soundtrack pro outsidery, kteří se neutápějí ve vlastní sebelítosti, ale dokáží ve svých srdcebolech najít i trochu cynismu a ironie.

Bez Bűkko Tapes bychom možná ani nevěděli, co se odehrává v obývácích nejen východní Evropy. Nový release vydavatelství se sídlem v Brně je spoluprací ruského producenta Heavenchord a velšského elektronického kutila Harvey Jonese vystupujícího pod jménem El Choop.