Blíží se poslední květnový víkend a s ním termín kamarádského festivalu, který se koná přímo uprostřed Jeseníků, a dal by se v podstatě nazvat přehlídkou domácí kytarové scény. Skoro to vypadá, že si ho kapely dělají sami pro sebe, ale Fajfr Štýl je otevřený komukoliv, kdo si ho pro sebe objeví. Už loni jsme si nenechali ujít jeho nultý ročník. Letos se tu sejdou třeba OTK, krautrockoví Nesbitt’s Inqeuality, olomoučtí Flash The Readies, emo hardcorová Rutka Laskier či psychedeličtí At Bona Fide, post-punkoví Ette Enaka, pražská pětice Market, slovenští Vojdi, brněnská dvojice Čau Česko a taky českobudějovičtí Sýček. Co se urodilo ve všech koutech Česka i dál s pořadatelskou péčí Tomáše Kisky a Jiřího Habarty (baskytaristy Ghost of you) uslyšíme na jednom místě v blízkosti lesů a hor. V rámci této rubriky se ptáme organizátorů, jak se akce zrodila a proč má na naší festivalové mapě své místo.
Fajfr Štýl Fest to je malý festiválek ve Vrbnu pod Pradědem. K volbě tohoto místa se určitě váže nějaký příběh?
Všechno to je docela jednoduché. Jelikož je Fajfr, dá se říct, do jisté míry komunitním fesťákem, jsme s lidma ze severu spjati z několika důvodů, které se rýsovaly v průběhu našich vzájemných setkávání. K tomu pak stačilo přidat základní myšlenku samotného fesťáku a taky fakt, že pár lidí z téhle komunity spravuje vrbenský skate club, jehož prostory si hýčkají a myslí také na přesah v oblasti kulturního vyžití.
Využívat industriální prostory, v případě Fajfru bývalou sklárnu, se stalo určitým trendem v nezávislé živé kultuře. Co má oživování zapomenutých továren a budov společného s projevy mladých umělců?
Oživování takových prostorů má podle nás své specifické kouzlo. A myslíme, že i pro umělce samotné, neboť vystupují za hranice stereotypního prostředí klubů a fesťáků. Konkrétně na vrbenských sklárnách je tou tajnou ingrediencí zasazení celé fabriky do vrásek Jeseníků. To spjatí s přírodou je pro nás esenciální. Navíc, každé takové zapomenuté místo má ve svých útrobách něco, co ho tvoří ojedinělým a zapamatovatelným. Přidejte k tomu onu komunitu lidí, která tyhle vlastnosti vykreslí do sytých barev a vznikne vám destinace, kam se chcete opakovaně vracet.
Fajfr Štýl je odlišný od mnoha alternativních festivalů i tím, že jeho financování stojí na dobrovolných příspěvcích účastníků, které posílají na transparentní účet. Můžete po zhodnocení minulého ročníku říct, zdali je takováto finanční podpora dostačující? Zvažujete i jinou formu, jak získat na akci peníze?
Jinou formu získávání peněz na fesťák nezvažujeme. Tento, stejně jako minulý rok, nás mile překvapují všichni přispěvatelé, kteří nás utvrzují v tom, co děláme. Všem, co přispěli tímto děkujeme! Kdyby chtěl někdo nadále podpořit Fajfr, může nám poslat peníze na transparentní účet, jehož číslo najde u příspěvků na naší skupině na Facebooku. Stačí jen požádat o členství.
Dalším vaším specifikem je snaha udržet festival uvnitř komunity kamarádů. Fajfr nemá web, ani facebookovou stránku, ale pouze skupinu, do které lze přizvat zájemce. Co vás vedlo k tomu, dělat si akci raději takto pro sebe a myslíte, že se to podaří udržet i do budoucna?
Když nás napadla myšlenka takového druhu fesťáku, nevařili jsme vyloženě z vody. Náš spřátelený festival Pelhřimovy funguje na dosti podobném principu. Je tu s námi už přes pět let a vlastně tak nějak dokazuje, že tahle forma funguje. Hlavně si myslíme, že bez naší velké komunity hudebních nadšenců by to vůbec nešlo a nultý ročník by nás nepřesvědčil o pořádání regulérního prvního ročníku. Hlavním cílem takového formátu je tedy udržet komorní a přátelskou atmosféru, která lidi přesvědčí o jeho jedinečnosti a potřebě ho udržet.
Při nahlédnutí do programu jde především o spřízněné kapely, které spolupracují a podporují se navzájem. Dokážete říct, co kapelám dává takováto komunitní soudržnost a zdali se to nějak odráží i v hudbě, kterou dělají?
Je pravdou, že s většinou účinkujících se známe osobně. Taková komunitní soudržnost přináší kapelám určitě větší vzájemnou sounáležitost, mají skrz ni zajištěné také to, že se k nim pořadatelé festivalu vždycky zachovají tak, aby se cítily jako doma. A může vést i ke vzniku spousty zajímavých projektů či spoluprací mezi kapelami.
Festival je nejspíš hlavně radostí pro organizátory i zúčastněné, přesto, má podobný formát nějaké další přínosy z pohledu naší nezávislé scény?
Určitě větší propojenost kapel se svým nynějším a budoucím publikem. Všichni jsou si na takovém fesťáku rovni, stírá se totiž pomyslná hranice mezi umělci a návštěvníky.
Co dalšího kromě koncertů ještě na Fajfru lze zažít a vidět? Loni po festivalu vyšla dokonce básnická sbírka…
Výstavu šikovné mladé výtvarnice Elišky Fuksové z Brna. Konkrétně půjde o velkoformátové objekty vytvořené ze smaltovaného plechu, pro jejichž návrhy hledá Eliška inspiraci ve své „životní lásce“ – biologii. Očekávejte tedy výrazné lidské siluety protkané motivy opředenými životními pravdami. Dále se také Eliška věnuje tvorbě smaltovaných šperků pod svojí značkou Nakost. Co se týče oné básnické sbírky, má ji na svědomí náš kamarád a písničkář Danny Rektořík, který na Vrbensku vyrůstal. Nebylo to nic plánovaného, jen se v něm nejspíš nakupila všechna pozitivní energie, která z lidí na minulém nultém ročníku Fajfru tryskala.
Fajfr Štýl Fest #1, Vrbno pod Pradědem, 31. 5.–2. 6. 19