Vytisknout tuto stránku
Prodavač Prodavač

Prodavač: Světovost jsme nechali jiným

Prodavač bezpochyby patří do kolonky těch podivnějších názvů, které pro svůj hudební projekt můžete zvolit. Obzvlášť, pokud v něm ještě nejste sami, ale fungujete jako normální kapela. Název nenázev, nic to nemění na faktu, že toto osobité uskupení patří mezi nejzajímavější popová jména u nás. Důmyslné texty, hitové melodie. Oproti Sportu, bývalé kapele Pavla Kabelíka alias Šampona, je Prodavač vážnější, temnější. Tak lze alespoň soudit z EP Duchové (2011) a z první odhalené skladby z debutové desky Malý ráje. Ta bude k dostání již 13. února na labelu Starcastic. Nejen o ní si v dnešním rozhovoru s frontmanem Šamponem můžete přečíst.

Když jsi před třemi lety vydal debutové EP Duchové, fungoval Prodavač spíše jako sólový projekt, zatímco teď je vnímán jako regulérní kapela. Kdy a jak nastal ten zlom?

Zlom nastal už v době, kdy jsme začali dělat na EP. Já jsem zdaleka neměl nějaký plán na introvertní one man pičus projekt, ale zároveň jsem ani moc netušil, jak by Prodavač vlastně měl fungovat. Během koncertů se mnou už v té době na bicí hrál Kluk, se kterým jsme se znali ze Sporto a nahrával jsem ve studiu Kundolab s PeKlem. Kapela z Prodavače začala vznikat vlastně naprosto samovolně a přirozeně. Kubu pak během jeho ročního pobytu v Anglii nahradil Honza Stejskal a už jsme si nikdo nedokázali představit, že by měl zase z kapely zmizet. Teď hraje na basový syntetizátor. Jenom se pořád někdo podivuje, proč se pod tak divným jménem neskrývá jeden, ale hned čtyři blázni.

Jak se nyní liší tvůrčí proces Prodavače?

Je to trochu předpokládatelný klišé, ale tvůrčí proces se liší především v tom, že jsme na to čtyři. Neříkám, že se na všem podílíme rovnoměrně, na druhou stranu každý zastaneme nějakou úlohu, kterou by nezvládnul ten druhý. S PeKlem dáváme dohromady jednotlivé věci a na zkoušky nosíme rozpracované treky, které společně dotahujeme na víkendových výjezdech. To se mimochodem ukázalo jako nejlepší způsob, jak dokončovat rozdělané věci.

Naposledy jsme takhle strávili víkend v Mumii v Ústí nad Labem, což je klub našeho kamaráda Petra Kuneše a navíc fantastický místo s kinosálem a skvělou akustikou.

Épéčko se nahrávalo v Kundolabu, Malý ráje jste přemístili do studia Ondřeje Ježka Jámor, proč ta změna?

Do Jámoru nás táhlo víc věcí. V první řadě jsme chtěli desku nahrát co nejrychleji, zachytit nějaký moment a rozpoložení a hned za tepla to všechno odeslat Tomášovi Karáskovi, který desku produkoval a masteroval. V Kundolabu jsme s PeKlem nad pár písničkami strávili hrozná kvanta času a zpětně to na výsledku není zas až tolik slyšet. Navíc přestal existovat.

Dalším důvodem pro Jámor byla obyčejná zvědavost a z mojí strany nadšení z toho, že budeme dělat s Ondřejem. Znám ho sice strašně dlouho, ale až na nahrávání backvokálů na Dort jak brus od Emems a jeho hostování na koncertě Sporto jsem s ním nikdy nespolupracoval.

Kapela Sporto, založená Martinem Hůlou (ex-Ememvoodoopöká, nyní Bonus) a Šamponem (ex-Shop Assistant) vydala své první EP Friday is Techno roku 2007. Alternativní popaři však postupem času vyměnili nejistou angličtinu za mateřský jazyk a už roku 2009 vypustili kritiky oceňovanou desku More (recenze). Dva roky po vydání českého debutu ale tragicky zahynul basák skupiny Dáda (ex-kytarista Lvmen) a kapela se rozhodla svou činnost ukončit.

Sporto - More (zdarma ke stažení)

Duchové byli nasáklí stísněnou maloměstskou atmosférou, objeví se také na debutu nějaký pevný motiv?

Mezi jednotlivými věcmi z Malých rájů funguje vnitřní provázanost, která je ale spíš pocitová a nevykalkulovaná. Nesnažili jsme se o žádný koncept a nebudeme ex-post osm treků rvát do nějaké škatulky, aby to znělo dobře. Z mého pohledu to právě vystihuje název Malý ráje, což se kryje s možná trochu idealizovanou představou toho, jak můžeš fungovat jako jedinec vůči svému přímému okolí.

Je známo, že máš slabost pro covery, na EP se objevila tvá verze songu od Souboru tradičního popu, na soundcloudu lze najít cover Práce s dřevem od Arana Epochala, obě poměrně dost odlišné. Jedná se spíš o spontánní rozhodnutí nebo se přepracovávání cizích skladeb věnuješ nějak intenzivněji? Chystáš do budoucna nějaký další cover, ať už volně na soundcloudu či třeba dokonce na novou desku?

Já mám slabost spíš pro cizí covery. To, že jsem shodou okolností dva udělal, je děsná náhoda. Práci s dřevem od Arana Epochala jsem nahrál hlavně proto, že jeho text v té době naprosto definoval můj stav mysli. Když hrajeme Práci s dřevem na koncertě, pokaždé si uvědomím, že je tam v těch pár slovech řečeno všechno důležitý. Naprosto se s tou věcí ztotožňuji. K STP mě přivedl PeKlo a já jsem v té době byl překvapený, jak mě mohla tak skvělá kapela míjet. Znovu jsem se podrobně proposlouchal kapelami z Nové vlny a objevil pro sebe Letadlo, respektive Jižní pól, se kterým teď shodou okolností občas hraje i Kluk. Příští cover, pokud teda nějaký bude, vznikne zase jako náhoda nebo spontánní rozhodnutí.

Často slýchám, že Prodavač je taková až stadiónová kapela a sedí jí velká pódia, o čemž jsem se taky sám přesvědčil v Lucerna Music Baru, kde jste vystupovali před Astronautalisem. Většinu koncertů ale hrajete v menších klubech, jak vnímáš ten rozdíl a co preferuješ?

Já si naopak myslím, že na velký pódia nepatříme. Svým způsobem jsme všichni čtyři během našich koncertů spíš uzavření do sebe. Já navíc nesnáším ty kecy v pauzách, většinou skončím u toho, že pětkrát zopakuju „díky“ a „díky moc“. Není to žádná póza, jenom mi to prostě přijde nadbytečný. V Lucerna Music Baru to byl dost specifický zážitek, ale zároveň tam bylo pořád dost lidí, kteří by na nás přišli i do klubu. Malý prostor je pro ten náš introvertní pop ideální.  

Než se zrodil Prodavač, prošel si ještě svou anglickou verzí s názvem Shop Assistant, jaký byl tehdy důvod pro angličtinu?

Asi jako u většiny, byl to trochu únik od zodpovědnosti za to, co sděluju. Ani mě tehdy nenapadlo, že budu někdy psát texty v češtině, přišlo mi, že by to spojení nefungovalo. Na druhou stranu, Shop Assistant se nesnažil o nějaké poselství, byl to hold mým oblíbeným kapelám z osmdesátých let.

Jak se teď s odstupem díváš na české kapely zpívající anglicky, když sis vyzkoušel obojí? V tvém případě lze například vidět, jak čeština přidala na uvěřitelnosti...

U politických a angažovaných kapel naprosto chápu, že jim angličtina pomáhá ke srozumitelnosti sdělení, navíc když často koncertují venku. Asi i rozumím, když se snažíš prorazit a hrát na festivalech v zahraničí. Já jsem ten moment rozhodnutí zažil ve Sporto a i když jsem se s tím chvíli srovnával, byla to vlastně jediná možná cesta. Světovost jsme nechali jiným.

Desku chystáte kromě digitální distribuce také na vinylu, nikoli však na CD, je pro tebe tento formát už zbytečný?

Doma mám sbírku cédéček, který neposlouchám. Celý devadesátý léta na médiu, co je symbolizuje. Lidé, kteří chodí na naše koncerty se až na čestné výjimky neptají, jestli máme nějaké cédéčko, ale daleko spíš, kde se to dá stáhnout. A vinyl je zase takový malý svátek, kdy si uděláš čas, aby sis mohl něco poslechnout a užít. K čemu je ti cédéčko?

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.