Zamilska: Linie mezi komerční a undergroundovou hudbou neexistuje

Polská alternativní hudební scéna má jedno specifikum. Jedná se snad o jedinou alternativní scénu bývalého východního bloku, která se těší poměrně značné pozornosti a reflexe v zahraničí. Jména jako...

Echolokátor: Rouilleux – Traps

Ticho před bouří našeptává šumící elektronická meluzína, nakřáplý ztrápený hlas, smuteční jazzová trumpeta a přiškrcené kytarové vybrnkávání. Po dvou a půl minutách se zdá, že nastolená intimní konfese by se mohla vpít do nekonečna, avšak nenadálé odpočítávání činelů prozradí, že přijde náraz na útes. Emoce se roztříští v noisové vřavě, na kterou je člověk u Rouilleux zvyklý. Stále jaksi niterné, ale přesto na hladinu decibelů nehledící.

Za oponou: Bon Iver – For Emma, Forever Ago

V seriálu Za oponou se snažím mapovat především desky, jejichž příběh není obecně nijak profláklý. Debut amerického písničkáře Justina Vernona alias Bona Ivera je výjimkou – o málokterém vzniku nahrávky se v posledních letech mluvilo a napsalo tolik jako o For Emma, Forever Ago z roku 2007. Přesto je to příběh natolik pozoruhodný, že by mi přišla škoda ho v rámci tohoto seriálu neodvyprávět. K příležitosti vydání třetího alba Bon Iver, 22, A Million, tak můžete zavzpomínat na jednu z nejvýraznějších folkových desek tohoto tisíciletí.

Echolokátor: Cairnem – Un Chien Andalou V

Orlová je zvláštním úkazem Česka. Jedno z nejztracenějších měst (nejen) slezského příhraničí, v jehož sídlištích se rýsuje ještě ztracenější generace bez náznaku perspektivy, se totiž svému osudu alespoň v náznacích vzpírá velmi silnou alternativní hudební scénou, točící se kolem tamního klubu Futra. K zajímavým jménům převážně kytarového ražení (Pacino, Anne M. Christiansen) se nyní přidává abstraktní ambient Cairnem.

Mezi Seegerem a Whitem: Bob Dylan a Nobelova cena textu, performanci i mystifikaci

Nobelova cena byla Bobu Dylanovi udělena za vytvoření nových poetických vyjádření v rámci amerického písničkářství. Dalo by se ale říct, že cena putuje zprostředkovaně celé folkové tradici, která ostatně funguje mimo jiné na principu půjčování a obměňování starých písniček, na prolínání individuality autora/interpreta s dodržováním žánrových rolí.

Moddi: Písně se cenzurují stále. Po celém světě

Říká se, že písně mnohdy znamenají více než jen samotná slova. Pokud je tedy někdo nezakáže a nejsou cenzurovány. Právě na tyto skladby se ve svém projektu Unsongs zaměřil Pål Moddi Knutsen, držitel norské Grammy. Podrobně se o něm tento charismatický devětadvacetiletý Nor s vlnitými vlasy a vystupující na pódiu bosky rozpovídal po olomouckém koncertu.

Echolokátor: M4REKG – That Feeling

Disharmonie nepříjemně noisové elektroniky a slídivých beatů, hluboko posazený zkreslený hlas, skrytí démoni vylézají na povrch, abychom se s nimi poprali. Roztříštěná kompozice se svou kakofonií snaží záměrně navodit celotělovou husí kůži a o to více pak překvapit vysvobozením v podobě hmatatelné pochodové melodie, v níž vibrují akordeonové tóny a tesknost jednohlasu navrstveného do chorálového kánonu. Naděje vykřesaná z beznaděje, hned vzápětí ukončená dalším přívalem znepokojujících smyček.

Echolokátor: Jamka – Derazor

Trend návratu k analogovým syntezátorům a dalším mašinkám promptně zachytila i česko-slovenská elektronická scéna. U nás je zdárným příkladem HRTL, východní bratři by pak mohli zmínit duo Jamka. Ti to mají o to lehčí, že při reinkarnaci analogových přístupů byli mnohem blíže u zdroje – už desátým rokem totiž Monika Šubrtová a Daniel Kordík působí v Londýně.

Ve jménu otce, syna i ducha: Jedenáct pilířů Awful Records

Jako kolektiv začalo Awful fungovat již někdy v roce 2011. K samotnému labelu se propracovalo o dva roky později. Ačkoliv se může zdát, že nemá pevné základy, určité pilíře, na kterých label oproti racionálnímu předpokladu funguje, vypozorovat lze. Na těchto pilířích pak stojí dřevěný komunitní dům, ve kterém členové Awful, jejich přátelé, partneři, přidružení umělci a naprosto nahodilá individua sdílejí společný domov za prostým účelem: ztřískat se a dělat hudbu.

Echolokátor: Joan – So Shy

Decentní, drobný, šeplavý Joannin hlas v sobě skrývá auru plaché dívky, která si dosud neuvědomila, jakou silou vládne. A tak, aniž by rozevřela svou introvertní ulitu, citlivě dávkuje svou tklivou baladu a pod její křehkou něhou roztávají i poslední zbytky nahromaděného napětí. Očistná kůra a meditace na konci dne. Chvíle jen a jen pro sebe a nabrání potřebného duševního klidu.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.