TOP SONGY 2015: Prurient na své loňské desce Frozen Niagara Falls představil techno a disko v molekulární a zmražené podobě, jako součást komplexnějšího celku obsahujícího mimo jiné noise, ambient či drone. Hymna Dragonflies To Sew You Up ční nad zbytkem alba jako vrchol Hozomeenu nad Rossovým jezerem. Bicí jako dělostřelecká baráž od začátku kontrastují s klavírem. Postupně je rozpor umocněn novými soupeři – hrdelním rykem a zasněnými synťáky. A pak… nejmocnější eskalace ve vesmíru roku 2015. Láska na první pohled.

Je tomu rok a čtyři měsíce, kdy vydali islandští králové atmosféry v pořadí již pátou studiovou nahrávku Ótta, již se nyní chystají odprezentovat pražskému publiku v kompletní délce a za doprovodu smyčcového souboru a klavíru.

Kontrast. To je to správné slovo pro vyjádření střídajícího se chaosu a harmonie, jenž na přítomné Lotic chrlí. Hudba onoho večera je klubové muzice na míle vzdálena. V tom nejlepším slova smyslu. Jakoby na vás ten chlapík promlouval cizím jazykem, kterému rozumíte spíše díky vlastní představivosti než reálné schopnosti.

Vcházím dovnitř zrovna, když končí úvodní hit Numbers. „Eins zwei drei vier funf sechs sieben acht”, strojově hlásí zakládající člen Ralf Hütter do mikrofonu. Tři strnulí muži po šedesátce a videotechnik/benjamínek Falk Grieffenhagen (47) posílají do lidí hity z několik dekád starých desek, jež však fungují, jako by byly vydané včera. Kór s přidanou hodnotou v podobě 3D projekce a charakteristické odlidštěnosti jejich postav.

Slovinsko. Země u nás hudebně představována jen minimálně má rozhodně co nabídnout. Jméno, které rozhodně stojí za řeč i mimo relativně konzervativní undergroundovou scénu, je bezpochyby The Canyon Observer. Post-metaloví experimentální slovinští řemeslníci atmosféry husté jako mlha nad rybínkem Brčálníkem právě vydávají debutovou desku FVCK.

Chelsea hladí struny kytary a já zavírám oči. Maw. Ptá se „Where are you?“ a já v duchu odpovídám: „V Twin Peaks.“ Douglasovy jedle, kafe černé jako noc bez měsíce a na pódiu v Road House stojí místo Julee Cruise Chelsea Wolfe. Vrchol číslo dvě. Iron Moon budiž konečně funkční ukázkou potenciálu kombinování elektroniky, metalu a temného písničkářství. Nahoru, dolů a znovu. Dobeška se pod nánosem hluku hroutí k zemi skoro tak snadno jako kývající se publikum.

„The owls are not what they seem…“ napadá mě při pohledu na Erlenda Hjelvika, frontmana zběsilých Kvelertak. Nebo je to přesně naopak? Norské bořiče mýtů vidím potřetí, a tak mě již obří sova dřímající na jeho hlavě úplně nepřekvapí. Nicméně pořád se jedná o zábavný symbol, jenž si kapela drží od svého vzniku a kterým dává najevo nadsázku hrající podstatnou roli v jejich tvorbě.

Je to tady! Začal listopad a s ním i koncertní žně. Zlaté období, vítané všemi hudebními nadšenci. Kvelertak, Chelsea Wolfe, OM… chystá se toho mnoho, o těch však až příště. Muzikální hody protentokrát (minimálně v MeetFactory) odstartoval koncert Two Gallants s podporou českých Please the Trees.

Šestice Norů ani letos nehodlá opakovat chybu z roku 2012, kdy jedinkrát od vydání eponymního debutu Kvelertak (2010) vynechala na své tour Českou republiku, a v listopadu tak opět rozproudí Prahu.

Jak už to tak u této bizarní skupiny bývá, plány na chystanou desku sdělili světu bez varování prostřednictvím facebookového profilu a mrazivého, netradičního videomonologu mrtvé herečky Karen Black. Album ponese název Bottomless Pit a zatím nebylo specifikováno datum jeho vydání.

vychází za podpory

EEA and Norway grants
Nadace Český hudební fond
Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.