TOP SONGY 2016: Nikola Mucha nezměrně baví a tvrdě upozorňuje na jevy v naší společnosti, které mohou být obtížné nejen pro ženy. Třetí studiovka Nána nese samé pecky bez ohledu na žánrovou inspiraci, těžko vybrat jen jednu. Pan Píča se však zaryje do rumba koulí a těším se, až jej uslyším v rádiu a budu vesele prozpěvovat Píčo, píčo... la a a áá.

Ale něco jsem stihl. Laundered Syrup a jeden dlouhej tribute na heavy metal, akorát bez pózy. Našlapané. Hudba do trucku. Mamamrdamaso překvapujou. A taky At Bona Fide, trochu míň umazaný od uhlí a síry. Nikdy nezapomenu na Sorry Satori a Afriku v Bruntále. Čistá špína, furt jsme jim do toho lezli. Na W7 už je výkon, slušnej výkon. Tlak jak kráva, pojď do mě!

„Rangleklods byli kvalitním odrazovým můstkem pro započetí nového typu uměleckého zážitku. Jeden podstatný rys vlastní živé performance, který tvoří tu nejcharakterističtější část jejich osobitosti, si ale duo zachovává dlouhodobě – vzájemný dialog Pernille a Espena během vystoupení. Nejde o žádný dialog slovy, ale o všeprostupující vzájemnost v pohybech, gestech, změnách poloh a hlasů, ve střídání písní a té nevyřčené a specifické sexualitě, která ze skupiny čiší.“

Kdyby celej večer nestál za nic, ani za to nejmenší nic, na který si dokážeš v týhle chvíli vzpomenout, představit si ho a pak z něj udělat odmocninu, tak prostě Zamilska! Jak nám to natřela slovy na dotěrný otázky v rozhovoru, tak vymalovala celou kapli svým technem. Hemžili jsme se jako včelí roj, nezastavitelní, odírající se o sebe a přes sebe, glorifikující královnu, která v nejvyšším místě kaple udávala rytmus i tvar rojení. Božská v odbožštěný kapli.

Lunchmeat festival nachystal komplexní podívanou na třech stageích bludiště budovy Elektrických Podniků. Lidé se ztráceli a nalézali v efektním kouři a působivých vizuálních instalacích. Pečlivě sestavený line-up s důrazem na osobitost a co nejrovnější genderové zastoupení umělců a umělkyň bavil každou vteřinu až do ranních hodin.

Pozvolný start, dlouhý odpočítávání. Celý NoShit tým si dal záležet, abychom Patnáctku nepoznali, pomalovali na co přišli, natahali kilometry UV špagátu a rozjeli nadstandardní zázemí pro výborný start. Pak už to bylo na posádce.

První tři „ticha“ mezi skladbami byly naplněné úžasem, zrychleným tepem a tíživou potřebou najít nový způsob, jak vyjádřit obdiv. Co chcete dělat, když se tleskání nehodí a kytici jste nepředpokládali koupit?

Jednička NoShit byla i na Patnáctku totálně odlišná raketa. Akce, jejíž atmosférou můžete proplouvat především silnými extatickými pohyby. Po proudu směrem k parketu, naváděni pableskujícími lasery a všeprostupujícím UV zářením. Bože, už je to rok. NoShit nabírá obrátky. Zcela zaměřen na interprety živé elektronické hudby, synťákovce, eklektické modulárníky, bez pouštěčů a čudlíkářů.

Areál Kempu Pařez jsou vlastně dvě místa. Ve dne je to docela typické, ale rozlehlé místo k závodní dovolené Liaz. Na prádelní šnůře visí špatně vydělaná kůže, mezi borovicemi rezne rozmlácený Zetor a z chatek vycházejí zamyšlení lidi. Jakmile padne tma, jsi najednou ve snu, mezi výčepem a bazénem se přemisťuješ teleportem, jeden a ten samý hlouček diskutujících nacházíš jednou na schodech a podruhé u houpačky, největší legraci poskytuje trapolína, mokrá a studená od rosy a během koncertu můžeš libovolně ztlumit nebo zesílit hlasitost hudby, ať si můžeš i povídat.

Nejpozoruhodnější na celém Banátu je to, že se na pár dnů každému zamlouvá úplně všechno. Může to být cokoli, třeba dvaadvacet druhů ovoce naloženého v domácí pálence, koleš, túra jeskyní na Dunaji v ohyzdné kocovině nebo naprostý mišmaš žánry a kvality hudebních těles.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.