Mezi Ostravou a Berlínem se pravotočivou spirálou koncentruje síla směrem k Prachovským skálám, kde na začátku září oslavuje Šaman ztrátu (snad jen léta). Leckomu se v Blatech podaří souznít s přírodou a setkat se s místním strážným duchem Pelíškem. Již čtvrtý rok tomu napomáhá dobře skrytý a obtížně dostupný festival ambientní a experimentální hudby.

Už to vypadalo, že předpověď vydrží, jenže těsně po Fehero Rocher to prasklo a už při cestě pro pláštěnku se rozňahňalo husté bláto. Na Longital, Makrohang i Květy hustě pršelo, ale nezdálo se, že by to někomu kazilo náladu.

Totální Kuba, nekompromisní klasika, kvalitní sólíčka a pošlapané triko. A to všechno zažít (a pošlapat) za dobrých dvacet minut v naprosto narvaném Tibetu. Zvědavost byla silnější než dav a vyplatila se, bylo to totiž nejživějších dvacet minut z celého mého týdne. Bona nešetří neverbální komunikací a hudbu zprostředkovává i tělem, přímo tančícím. Tak výrazně a přenositelně, že i to nesložitější sólo pochopí i noisový amuzikál. Jistě to bylo krásné až do konce, což mohlo být tak za hodinu a půl. Mít tak taneční pohyby, lahev bílýho ruma a partnera/ku k vlnění...

Celorepublikově našlapaný víkend, všude se něco dělo a v Olomouci prý nezbyla ani noha. My, kteří raději klidnější, pohodové akce bez tlačenic a stresu, jsme vyrazili směr Luhačovice na sedmý ročník Luhovaného Vincenta. Od čtvrtka do neděle, co hodinu jiný směr.

Statek Ústsko u Bojkovic už je dobře známý, pořádá se tam totiž DIY festival MišMaš party. Bez reklam, sponzorů, plotů a masa letos přichází 23. ročník.

Kieslowski začali ještě za světla a v Jazzu bylo hned jak pod peřinou. Jemné melodie a překvapivě zarývající se texty byly docela v kontrastu s dobrým naladěním kapely a příjemným povídáním mezi skladbami. Nebylo na nich znát, že je to už třetí koncertní den, naneštěstí ani doporučená čichová zkouška nic zásadního neprokázala, voněli a hráli velmi čerstvě.

AFO vs Spánek - 1:0. HRTL vs Soudnost - 9:0. Vědci vs Tanec - 1:1. Jsem neznaboh a z nedostatku času jsem se všem filmům a přednáškám prostě vyhnul. AFO noci mi to ale notně vynahrazovaly.

V sobotu 23.4. dokázal Jindra Holubec a jeho Y Amigos, basák brácha Majkl Holubec (EMMETT BROWN) a bubenečník Pavel Magnusek (Zloději Uší, Létající Inženýři), že Olomouc a obzvlášť Ponorka nejsou moc suchý na radostnou hudbu. Žádná depka, ale řádná porce funku, latiny a svojské alternativy z desky Ča Ča Ča.

Už s prvním hrábnutím do strun vyvolali z repráků ohlušující tlakovou vlnu, která smetla všechen usazený prach, rozčeřila vlasy našlapaného klubu i těžký vzduch v něm a málem shodila rozestavěné kamery České televize, která se rozhodla tuhle show zachytit pro další díl pořadu Kombo. Lépe si vybrat nemohla. Please The Trees se na své poslední desce stali staviteli syrových hutných kytarových hradeb a tímto úvodem jako by to chtěli bez varování připomenout všem, kteří toho večera na jejich koncert (konaný v rámci festivalu Jeden Svět) do olomouckého Jazz Tibet Clubu dorazili.

V olomouckém Side Street Baru se ve čtvrtek od sedmi proháněli Děti mezi reprákama. Jako nádhera. Hodně zblízka, akorát do nálady... nebýt těch neustálých hlasitých objednávek obrovských porcí domácích brambůrků a dalších hektolitrů piv, které (asi jen) mě vždycky spolehlivě vytrhly z hlubšího ponoru do vyklidněného post-smutku, tak se asi rozpláču. Být Váma, pozvu Dominika Zezulu domů na bytovej koncert, bude to stát za to.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.