Poslední únorový pátek proběhl na brněnské Flédě další z koncertů v rámci festivalu elektronické hudby Echoes. Lokální Tom Holič spolu s PSJ uvedli večer kombinovaným setem, headliner Jan Blomqvist předvedl skladby z jeho nového alba Remote Control v živé podobě.

Elektropopová dvojice z Bruselu o sobě tvrdí, že kdyby se nepřestěhovala do Berlína, pravděpodobně by už žádnou muziku nedělala. Právě berlínská scéna – kolébka (současné) hudební a další umělecké alternativy – je v hudbě Joy Wellboy slyšet velice výrazně. Kombinace subtilního hlasu Joy Adegoke a hlubokého barytonu Wima Janssense slibuje kvalitní navázání na současnou dramaturgii Flédy.

Kdo by očekával, že francouzský producent Louis Brodinski na brněnské Flédě předvede pouze svoji novou tvorbu, mohl být možná zklamán. Brodinski se po roce stráveném v americké Atlantě na skok vrací na svůj rodný kontinent, kde zůstává stále věrný svým „Made in France” beatům. Ti, kteří se tešili na pořádnou dávku dark francouzského techna a své dance moves dopředu naladili na právě takovou vlnu, museli být opojeni.

Francouzský DJ a producent Brodinski představil v pátek v brněnské Flédě set plný temného techna a hip hopu, line up doplnili jako support HRTL a Krys & Chef se svými syntezátory a večer uzavřel DJ setem Buki. Na kompletní reportáž se můžete těšit již brzy.

Když se řekne Brodinski, většina si vybaví zlatou éru hypnotického francouzského elektra, techna a dark housu v letech 2011-2013. V té době se v tmavých klubech nechávají podmanit tanečníci ještě temnější repetitivní nálehavostí beatů Gesaffelstein nebo intenzivním, bezprostředním a odpoutávajícím LTBCYB od Brodinski a Louisahhh!

Rakoušští Elektro Guzzi do České republiky nejezdí zase tak často. Předvánoční koncert na Flédě spolu s brněnskými 1flfsoap tak zněl jako příjemný večírek na konec roku. Jeden z největších brněnských klubů přitom opět slavil narozeniny.

Na Elektro Guzzi jsem byl před dvěma lety na Besedě u Bigbítu, kde se mi dost líbili. Vím, že jsem je do té doby vůbec neznal a kombinace tradičního nástrojového obsazení jako vystřiženého z 60. let a tanečního rázu mi tenkrát vyrazila dech. Očekávání jsem tedy měl, alespoň hudební. O atmosféře koncertu jsem měl pochybnosti, protože i na Facebookové události bylo přihlášených celkem málo lidí. No… a taky jich málo přišlo, což je ale vzhledem k tomu, že byla akce den před Vánoci, asi pochopitelné.

Rozpačitě, ale s vervou

Očekávání se příliš nenaplnila. Nevím, zda je to tím, že prostředí festivalu nahrávalo intenzivnějšímu zážitku. S jistotou můžu říci jen to, že Fléda mu ten den rozhodně nenahrávala. Bylo by jistě vhodnější tento večer rozdělit sál napůl, jako tomu bylo například na Blondage (kde byla i tak návštěva vyšší) a návštěvníci se tak koncentrovali více u sebe a vepředu. Elektro Guzzi byli skvěle sehraní a fungovalo to mezi nimi dobře. První část koncertu napovídala, že půjde o kvalitní zážitek a první řady před pódiem se dokonce podařilo rozhýbat. Tím ale vše skončilo. Elektro Guzzi nekomunikovali s publikem, nedokázali se vysvobodit z jednotné linky, na kterou se sice občas nabalily kytary a elektronika, ale ve svém celku působili unyle a občas až nudně. 

Nebylo to úplně špatně, bylo to jednoduše průměrné. Jednotlivé skladby byly v podstatě nerozeznatelné. Zkrátka znělo to, jako by se hodinu a půl prolínaly tři písně s různou intenzitou. Souhra všech tří hudebníků byla skvělá, ale souhra kapely a publika už trochu pokulhávala. Po hodině koncertu působil vytleskaný příspěvek až nuceně a navzdory očekávání kvalitního „analogového“ techna byli lidé možná rádi, že už tak dlouhý koncert skončil.

Paradoxně jsem si užil 1flfsoap daleko více než Elektro Guzzi. Nový projekt kytaristy Lukáše Palána a bubeníka Michala Janíka mě překvapil v obrovské žánrové rozkročenosti. V jejich hodinovém dialogu bicích a kytary jste tak mohli chvílemi prožívat snový ambient typu Tycho, střídaný temným postrockem připomínajícím Godspeed You! Black Emperor nebo elektronickými nářezy jako od Pure Reason Revolution. V určité rovině byli 1flfsoap skutečně pravým opakem Elektro Guzzi. Stejně jako rakouská trojice se po celý koncert neúprosně bránili tichým okamžikům – jejich skladby se však namísto ze zdi zvuků rojily buď od lehkých, ale úderných perkusí, nebo z kytarové improvizace. Mnoho skladeb tak nakonec znělo živěji a více autenticky. Je zřejmé, že se v případě 1flfsoap můžeme těšit na silný zářez do brněnské klubové alternativy.

Rok ve znamení Flédy

Přiznávám, Fléda mi v posledních několika letech nebyla zrovna blízká a příliš jsem tam nechodil. Neseděla mi dramaturgie akcí, která nepřinášela příliš vyrovnanou kvalitu, před rekonstrukcí nebyl podle mě značně vyhovující ani samotný prostor klubu. Za poslední půlrok jsem ale na Flédě byl několikrát a musím říci, že se úroveň zvedá. Tomu, že se na Flédě blýská na lepší časy, rozhodně napovídá i nedávno odtajněný program na rok 2017.

Novou vlnu francouzského elektra v únoru na Flédu přivane Brodinski, který například předskakoval králi industriálního house Gesaffelsteinovi. Několik dní na to snad ještě intenzivnější večer zařídí agresivní rap od OG Maca z americké Atlanty. Ambientní noir pak na jaře přivezou Cigarettes After Sex z Brooklynu, kteří po dvou zbožňovaných EP pilně pracují na debutovém albu. Návštěvníci se po novém roce ale znovu dočkají například i Swans a HVOB, kteří zde v minulosti dokázali zazářit a ukázali, že naplněnou Flédu již rozvířit umí.

„Rangleklods byli kvalitním odrazovým můstkem pro započetí nového typu uměleckého zážitku. Jeden podstatný rys vlastní živé performance, který tvoří tu nejcharakterističtější část jejich osobitosti, si ale duo zachovává dlouhodobě – vzájemný dialog Pernille a Espena během vystoupení. Nejde o žádný dialog slovy, ale o všeprostupující vzájemnost v pohybech, gestech, změnách poloh a hlasů, ve střídání písní a té nevyřčené a specifické sexualitě, která ze skupiny čiší.“

Poprvé jako Rangleklods v rámci showcase festivalu Itch My Hahaha, podruhé jako Blondage. 13. prosinec patřil na Flédě popu, který sahá až na hranice své možné kvality.

Techno akusticky, neboli s klasickými rockovými nástroji taneční show pro fajnšmekry předvede v předvečer Štědrého dne brněnské Flédě trojice Elektro Guzzi. Do Brna se vrací po dvou letech. Rakouská skupina představí během ojedinělé návštěvy Česka své nové album Clones, čímž završí celoroční cestu klubu k elektronicky vyhraněnější a žánrově otevřenější dramaturgii. 

Prověřená kvalita v novém kabátku, danští hudebníci Pernille Smith-Sivertsen a Esben Andersen se vrací se svým novým projektem Blondage. Opakovaně tuzemský posluchač mohl dvojici zastihnout ještě jako Rangleklods, v Brně naposledy strhli bouři a nyní pořadatelé na Flédě slibují podobný zážitek. Kdo je nestihl v létě na jednom malém festivalu, který nezmiňujeme vzhledem k soutěži na konci zprávy, má příležitost vytáhnout již v úterý 13. prosince.