Nico Mpunga je vídeňský hudebník vystupující pod monikerem Kimyan Law, s rodinnými kořeny v Kongu. Inspirace tradiční africkou rytmikou a typickými drum'n'bassovými beaty se stalo základem jeho tvorby, která se odrazila na prozatím dvou vydaných albech, Coeur Calme a Zawadi. Zvuky všech nástrojů, které ve skladbách používá, si nahrává sám, tak nečekejme odtažitost syntetických samplů. Dnes v noci zahraje svůj set v brněnském Kabinetu Múz.
Dav jásá, když se na stagi objevují Úlfur Úlfur. First of all, Úlfur Úlfur jsou srdcaři. A takový je i celý jejich koncert; energetický a zároveň procítěný. Nevkládají se do rolí rapových star, místo toho se snaží komunikovat s publikem.
„Opak Dissu zkrátka předvádí přesně to, co se od nich čekalo, a je to skvělé. Stejně jako kluci z Draingangu, i oni se z role outsiderů posunuli mnohem dál a kromě neustálého vydávání nových věcí a koncertování hledají i přesahy. Stále ale následují své fiktivní identity a humor zakletý v českých stereotypech. Otázkou tedy zůstává, kam dál, a já doufám, že dalším krokem bude vlastní album místo mixtapes s vypůjčenými beaty.“ (Magdalena Prudíková)
Kytara přes dvě komba, černá lomeno bílá, baterie vintage synthů a texty o snech, tryskáčích nad městem, jesenickém místopisu, říkalo se kdysi o neeortodoxních skladbách dvojice Lukáš Grygar a Tomáš Tkáč alias Pris. Po roce koncertního oťukávání a decentním zařezávání pod kůži Pris vydali 4. ledna debut Naše večery. Pokřtí jej v Brně a Praze.
Elektronická hudba rozeznívající se na blízkovýchodních melodiích přichází od rumunského dua, skládajícího se ze dvou mladých kluků Andrei Rusa a Florentina Tudora. Pohybující se na hranici mezi tradicí a future beaty, stojí Khidja na vrcholu současné „rumunské nové vlny“. Nebojí se smíchat prvky jazzu, soulu, disca, funku nebo třeba punku líznutého acidem.
„Jakoby se kapela vyšvihla ještě výš do abstrakce a transcendence, než je na albu. Tohle mě trochu mrzí. Opakuju, nebylo to špatné, bylo to dlouhé. U Fiordmoss není neobvyklé, že je koncert naplněný jistou dávkou manýry, je ale fajn se k ní uchýlit tehdy, kdy je součástí celého zážitku, a ne z prostého důvodu, že jsem jí schopný.“ (z reportáže Romana Novotného)
Když jsem v Bedekru psal o novém albu Fiordmoss Kingdom Come, nazval jsem ho ezoterickým v tom smyslu, že pro proniknutí do pravé podstaty temných písní je třeba nějakého skrytého vědění, které za mě dobře a alespoň částečně Petra odkryla v našem rozhovoru. Po koncertě jsem ale zase ztracený.
Blank Banshee je průkopníkem v žánru vaporwave, je to jako být na koncertě Boba Marleyho, když teprve začínal být slavný pothead, a všichni přítomní v Kabinetě Múz to věděli. Povedlo se mu dát hlas naší aesthetic post internetové éře. Během koncertu jsem viděla celou naši generaci pohupující se v Blankově masce, která fungovala jako nastavené zrcadlo. Nesurfovali jsme doslova na vlnách hudby internetu?
Pondělí v Kabinetu Múz: tajemně-ambientní atmosféra, izraelská písničkářka a multiinstrumentalistka Flora (Liron Meshulam) doprovázená českou Never Sol (Sára Vondrášková).
