Kytara přes dvě komba, černá lomeno bílá, baterie vintage synthů a texty o snech, tryskáčích nad městem, jesenickém místopisu, říkalo se kdysi o neeortodoxních skladbách dvojice Lukáš Grygar a Tomáš Tkáč alias Pris. Po roce koncertního oťukávání a decentním zařezávání pod kůži Pris vydali 4. ledna debut Naše večery. Pokřtí jej v Brně a Praze.

Elektronická hudba rozeznívající se na blízkovýchodních melodiích přichází od rumunského dua, skládajícího se ze dvou mladých kluků Andrei Rusa a Florentina Tudora. Pohybující se na hranici mezi tradicí a future beaty, stojí Khidja na vrcholu současné „rumunské nové vlny“. Nebojí se smíchat prvky jazzu, soulu, disca, funku nebo třeba punku líznutého acidem.

„Jakoby se kapela vyšvihla ještě výš do abstrakce a transcendence, než je na albu. Tohle mě trochu mrzí. Opakuju, nebylo to špatné, bylo to dlouhé. U Fiordmoss není neobvyklé, že je koncert naplněný jistou dávkou manýry, je ale fajn se k ní uchýlit tehdy, kdy je součástí celého zážitku, a ne z prostého důvodu, že jsem jí schopný.“ (z reportáže Romana Novotného)

Když jsem v Bedekru psal o novém albu Fiordmoss Kingdom Come, nazval jsem ho ezoterickým v tom smyslu, že pro proniknutí do pravé podstaty temných písní je třeba nějakého skrytého vědění, které za mě dobře a alespoň částečně Petra odkryla v našem rozhovoru. Po koncertě jsem ale zase ztracený.

Blank Banshee je průkopníkem v žánru vaporwave, je to jako být na koncertě Boba Marleyho, když teprve začínal být slavný pothead, a všichni přítomní v Kabinetě Múz to věděli. Povedlo se mu dát hlas naší aesthetic post internetové éře. Během koncertu jsem viděla celou naši generaci pohupující se v Blankově masce, která fungovala jako nastavené zrcadlo. Nesurfovali jsme doslova na vlnách hudby internetu?

Pondělí v Kabinetu Múz: tajemně-ambientní atmosféra, izraelská písničkářka a multiinstrumentalistka Flora (Liron Meshulam) doprovázená českou Never Sol (Sára Vondrášková).

Otupělost a žádná vize, šest, sedum piv a extáze. Sleduj, jsem na oběžný dráze, příští dny budu platit draze. Dirty Morava vyhlížená z okénka zavšiveného studentského bytu na Letné. Rave jak vymalovaný. Ghettoblaster přijedou řádit se svým low-cost softwarem a změtí samplů, žánrového chaosu, punkového přístupu a dystopického futuro zvuku na prkna brněnského Kabinetu múz.

Pokud Tommy Genesis před pár měsíci ještě nedokázala „svou vizi“ naplnit na sto procent (a nejspíš ani nemohla, zjevně je to projekt na pokračování), teď na ní musel být znát posun, protože za tu dobu na sobě dozajista pracovala. Měla jsem předpoklad (jednoduše špatný), že s jejím hlasovým zabarvením na ni možná živý koncert bude příliš náročný. Nebyl. Ta holka rapuje fakt dobře.

„Tohle rapující děvče s drobnou postavou a trochu dětsky působícím obličejem si nebere servítky v otevřenosti k sexualitě, ani ve společenské kritice. Parafrázuje Kanye Westa a už v ten moment vzniká polarita starého a nového rapu. Neotřelé, působivé, odvážné a jistě, svůdné. Záleží, jaký úhel pohledu člověk zaujme.“ (report Zuzany Macháčkové)

Dnešní večer v brněnském Kabinetu Múz se nese na vlně melancholie. Prodírám se přeplněným sálem a hledám místo, ze kterého je lépe vidět na snědou tmavovlásku, jemně rozehrávající klávesy. Německou zpěvačku Josin neznám, svým měkkým hlasem a neskutečnými výškami mě ale okouzluje. Jemné vystoupení ke konci proloží sólem na kytaru a poté mizí, nedbajíc na prosby o přídavek.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.