Foto: Lvmen, Brno – Fléda, 11. 6. 17

„...od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“, tu skladbu jsem předtím slyšel asi třikrát, ale když s ní toho večera rozjeli svou audiovizuální epopej, byl jsem doma, jako by hráli Mondo. Nevím, co to vypovídá o mě, ale mám za to, že o současné tvorbě Lvmen to hlásá jasnou zprávu, jsou zpět a standard drží stále vysoko. Nejvýš.

Foto: Andy The Doorbum + Aran Epochal, Olomouc – Bajkazyl, 4. 6. 17

Vrata na Wurmově ulici se otevřely k nádvoří s pozváním k další hudební seanci. Déšť pročistil vzduch pro další nádech a výdech. Vratký gril Bajkazylu polykal zbytky dřeva a oheň promítal stíny podél přilehlé chodby až k portálu, pod jehož schodištěm tušíte improvizované pódium.

Foto: Introspekce + No Fun At All In The House Of Dolls, Olomouc – Galerie U Mloka, 1. 6. 17

Tak za sebou máme první provar. Věděli jsme, že někdy přijde, škoda však, že nastal u akce, kde to vypadalo, že je o ni zájem. Jak už to tak bývá, virtuální účastník se nerovná účastník reálný. Podle sítí bychom potřebovali Mloky tři, takto nám nakonec stačila i jeho třetina. I přesto, že lidi nakonec nepřišli, vzali to No Fun At All In The House Of Dolls a Introspekce poctivě a odehráli krásně tajemné sety. Nechyběla atmosféra, havrani, kouř, problikávající televize, hra zrcadel. A protože to bylo na den dětí, nemohly pochopitelně chybět ani nejmenší ratolesti. 

Story vol. 4, Hranice na Moravě – Kaple svaté Barbory, 3. 6. 17

„Vcházíme do areálu vojenských kasáren a dostáváme pásky na ruce; nejhezčí papírové pásky, jaké jsem kdy viděla; černé se zlatavým lesklým nápisem. Pořadatelé zřejmě myslí úplně na všechno. A to už se před námi tyčí vojenský odsvěcený kostel svaté Barbory. Zvenku vypadá skromně, avšak poté, co vejdu dovnitř, jsem poměrně překvapena. Stojí zde docela velká stage umně zasazená mezi novogotické prvky a výzdobu vídeňských malířů.“

Foto: Riff Raff, Brno – Fléda, 30. 5. 17

„Dj Afterthought do svého mixu zakomponovává i Riff Raffovy songy. Na jeden z nich najednou vybíhá sám Riff Raff na stage a překvapený dav se rychle přizpůsobuje tempu. Je skoro nemožné nedostat loktem a do oblečení se vsakuje vylité pivo. Wait – něco není OK. Playback. Riff Raff se ani nesnaží něco předstírat a poskakuje po stagi, zatímco vynechává polovinu vět.“

Foto: Preoccupations + Lab Coast, Praha – Futurum Music Bar, 27. 5. 16

Po dvou letech, změně názvu a s loňským eponymním albem do Prahy přijela kanadská post-punková kapela Preoccupations. Jako předkapela je podpořili taktéž kanadští Lab Coast a tuzemští (na fotkách chybějící) ±0. 

Foto: Tommy Genesis, Brno – Kabinet Múz, 22. 5. 17

„Tohle rapující děvče s drobnou postavou a trochu dětsky působícím obličejem si nebere servítky v otevřenosti k sexualitě, ani ve společenské kritice. Parafrázuje Kanye Westa a už v ten moment vzniká polarita starého a nového rapu. Neotřelé, působivé, odvážné a jistě, svůdné. Záleží, jaký úhel pohledu člověk zaujme.“ (report Zuzany Macháčkové)

Foto: Zabelov Group, Olomouc – Jazz Tibet Club, 17. 5. 17

Olomouc je momentálně ve víru Divadelní Flory a nespočet divadelních představení po večerech doplňuje také hudební program. Jednou takovou nedivadelní třešničkou na dortu byli i Zabelov Group. Ti pomalu chystají novou desku a v olomouckém Jazz Tibet Clubu dali postupně nahlédnout do svých vizí starých i těch nejnovějších. Perfekcionistická hudební imaginace, které byla rozkročena od ambientu po jazzové víření, trvala dobrou hodinu a tři čtvrtě, která se však v pohlcení zdála minimálně o polovinu kratší.

Foto: Myele Manzanza, Olomouc – Jazz Tibet Club, 19. 4. 17

Vyrážím směr Olomouc a doufám, že ho naleznu tam. Nebe je temné i zde, ale čím více se blížím Hornímu náměstí, tím více cítím energie. Den se už chýlí ke konci a já konečně vidím jeho záři! Vychází z místního Jazz Tibet Clubu. Opatrně vcházím dovnitř a nesměle usedám za stůl. Netrvá dlouho a prostorem se rozline na Novém Zélandu zrozené, hiphopem ovlivněné, jazzové elektromagnetické vlnění.

Foto: Chris Travis + Opak Dissu, Brno – Kabinet Múz, 12. 4. 17

Konečně začíná rýl amér v podání memphiského boha Chrise Travise. Lidi šílí ještě než se lídr z Waterboyz, uměleckého hnutí a labelu v jednom, doopravdy objeví na scéně, energie vibruje sálem. Přední řady padají přicházejícímu Travisovi k nohám, ti kdo nápor ustojí, k němu zbožně vztahují ruce. Damn! Chrisova slova „Make some fuckin noise“ se berou vážně, teplota v sále vystřeluje do enormních výšek a strhává se rave, ve kterém přežívají jen ti nejsilnější.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.