„Pět lidí, jedno auto, které praská ve švech, jeden cíl – Letiště Trenčín. Přijíždíme do města a zanedlouho už vidíme modré špičky obrovských stanů společně s barevnými vlajkami Pohody. Těšením mě šimrá v žaludku. Jsem ráda po roce zpět.“

Noir Voir jsou ve skvělé formě. K obědu vaří desku, na víkend chystají festival a na večerní kázání si je do své kapličky v Suché Rudné pozvala Nejsvětější trojice!  Na závěr mi nezbývá, než se při této příležitosti přiznat, že od teď už fotím i na digitál...

Nultý ročník benefičního festivalu WaveBEAT proběhl v amfiteátru olomouckého letního kina. Komorní atmosféra pro dobrou věc. Příště snad s větším zájmem ze strany místních. Zahráli David Koller, PSH, No Distance Paradise a další, k tomu premiéra klipu Nylon Jail. Za rok snad znovu, při oficiálním prvním ročníku.

„...od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“, tu skladbu jsem předtím slyšel asi třikrát, ale když s ní toho večera rozjeli svou audiovizuální epopej, byl jsem doma, jako by hráli Mondo. Nevím, co to vypovídá o mě, ale mám za to, že o současné tvorbě Lvmen to hlásá jasnou zprávu, jsou zpět a standard drží stále vysoko. Nejvýš.

Vrata na Wurmově ulici se otevřely k nádvoří s pozváním k další hudební seanci. Déšť pročistil vzduch pro další nádech a výdech. Vratký gril Bajkazylu polykal zbytky dřeva a oheň promítal stíny podél přilehlé chodby až k portálu, pod jehož schodištěm tušíte improvizované pódium.

Tak za sebou máme první provar. Věděli jsme, že někdy přijde, škoda však, že nastal u akce, kde to vypadalo, že je o ni zájem. Jak už to tak bývá, virtuální účastník se nerovná účastník reálný. Podle sítí bychom potřebovali Mloky tři, takto nám nakonec stačila i jeho třetina. I přesto, že lidi nakonec nepřišli, vzali to No Fun At All In The House Of Dolls a Introspekce poctivě a odehráli krásně tajemné sety. Nechyběla atmosféra, havrani, kouř, problikávající televize, hra zrcadel. A protože to bylo na den dětí, nemohly pochopitelně chybět ani nejmenší ratolesti. 

„Vcházíme do areálu vojenských kasáren a dostáváme pásky na ruce; nejhezčí papírové pásky, jaké jsem kdy viděla; černé se zlatavým lesklým nápisem. Pořadatelé zřejmě myslí úplně na všechno. A to už se před námi tyčí vojenský odsvěcený kostel svaté Barbory. Zvenku vypadá skromně, avšak poté, co vejdu dovnitř, jsem poměrně překvapena. Stojí zde docela velká stage umně zasazená mezi novogotické prvky a výzdobu vídeňských malířů.“

„Dj Afterthought do svého mixu zakomponovává i Riff Raffovy songy. Na jeden z nich najednou vybíhá sám Riff Raff na stage a překvapený dav se rychle přizpůsobuje tempu. Je skoro nemožné nedostat loktem a do oblečení se vsakuje vylité pivo. Wait – něco není OK. Playback. Riff Raff se ani nesnaží něco předstírat a poskakuje po stagi, zatímco vynechává polovinu vět.“

Po dvou letech, změně názvu a s loňským eponymním albem do Prahy přijela kanadská post-punková kapela Preoccupations. Jako předkapela je podpořili taktéž kanadští Lab Coast a tuzemští (na fotkách chybějící) ±0. 

„Tohle rapující děvče s drobnou postavou a trochu dětsky působícím obličejem si nebere servítky v otevřenosti k sexualitě, ani ve společenské kritice. Parafrázuje Kanye Westa a už v ten moment vzniká polarita starého a nového rapu. Neotřelé, působivé, odvážné a jistě, svůdné. Záleží, jaký úhel pohledu člověk zaujme.“ (report Zuzany Macháčkové)