Studio Alta se stává přívětivým místem připomínajícím svou rozlehlostí a vysokým stropem vyhřátou komunitní jeskyni, která teplem zve do svých útrob několikadenním mrazem zkřehlé. Známý výjev dlouhého stolu, několika analogových krabiček a počítače s nakousnutým jablkem. Ambientní hudba, přítmí, palmovité rostliny a zlatá Maneki Neko, která se již stala symbolem koncertů Genotu. Necítím tu stejnou atmosféru, jako při Silent Night, kdy vím, že celý sál se pomalu ukládá ke spaní, a strávím tu několik hodin až do rána. Odtud se musí odejít, proto spánek působí trochu vtíravě. Hranice mezi bdělým vnímáním improvizované abstraktní kompozice a usínáním vyvolaným samotnou povahou dronu, který svým nepřetržitým zněním uvádí do transu, je celkem fluidní.

„Vök se objevují v rozšířené sestavě. Základní duo zpěvačky Margrét Rán se saxofonistou Andri Márem je doplněné o bubeníka Einara a novou kytaristku. Atmosféra je meditativní, sál se pohupuje, hudba vtahuje do sebe a probouzí lehce melancholické, deep myšlenky.“

„Všudypřítomná mlha, prázdné ulice mezi paneláky nebo malými domky, štiplavý zápach síry ve vzduchu: příjezd do Orlové, dějiště prvního Zimnichaaku, byl přesně takový, jak jsem si ho představoval. Zároveň jsem si nedokázal představit, jak se na takovém místě může odehrát akce nabitá alternativou, kterou oceňují především hudební fajnšmekři. Teď už si to představit dokážu.“ (Roman Novotný)

Parádní věc předvedli tihleti KUF. Každej, kdo má rád trochu jazz, se bavil, každej, kdo má rád elektro, hodně tančil. Podkouřený basslinový beaty, kontrabass do protivky a synťák/piano simulující sampler. Jazzovej zvuk Tibetu jim slušel, od země i ze vzduchu. Doplnění promyšlenou projekcí na dva projektory, mlhou k udávení a jedovatě zbarveným světlem zanechali i na sítnici silný epileptický dojem. Lehká pohoda na hodiny zábavy, kdyby se však nezačali v poslední třetině zlehka opakovat. Chtělo to hlavně tančit, jazzový sóla už proběhly, tak jsem šel dom.

Dav jásá, když se na stagi objevují Úlfur Úlfur. First of all, Úlfur Úlfur jsou srdcaři. A takový je i celý jejich koncert; energetický a zároveň procítěný. Nevkládají se do rolí rapových star, místo toho se snaží komunikovat s publikem.

„Opak Dissu zkrátka předvádí přesně to, co se od nich čekalo, a je to skvělé. Stejně jako kluci z Draingangu, i oni se z role outsiderů posunuli mnohem dál a kromě neustálého vydávání nových věcí a koncertování hledají i přesahy. Stále ale následují své fiktivní identity a humor zakletý v českých stereotypech. Otázkou tedy zůstává, kam dál, a já doufám, že dalším krokem bude vlastní album místo mixtapes s vypůjčenými beaty.“ (Magdalena Prudíková)

Sýček obecný: silně ubývající sova lidských sídel. Sýček obecný (Athene noctua) paří mezi naše nejohroženější druhy ptáků obývající otevřenou zemědělskou krajinu. (…) Z celoplošného rozšíření se jeho výskyt stal spíše sporadický. Celková populace sýčka obecného na území České republiky z dřívějších několika tisíců párů poklesla na současných zhruba 100 párů. (…) Pokud zjistíte přítomnost sýčka ve Vaší obci, můžeme instalovat budku i u Vás! V případě zaznamenání výskytu této sovičky vám budeme velice vděční za jakékoliv informace.

„Věděl jsem, že členové skupiny hrají, snad kvůli stydlivosti, v králičích maskách, ale už samotný nástup skupiny byl příslibem něčeho netradičního. Už od prvních tónů se lidé před pódiem roztančili a od druhého songu Figures bylo jasné, že místo spánku to bude tentokrát spíš párty. Celý koncert jsem byl v transu z nekonečné synergie vygradované živelné hudby a usedavé melancholie Batzových textů…“

Listopadový večer v brněnské Praze se nesl na vlně alternativního popu a hip hopu. Polská dvojice Coals představila skladby ze svého alba Tamagotchi, překračujícího hranice hudebních žánrů a odkazujícího k estetice 90. let. Po úvodní části plné zasněných melodií a zpěvu vystoupil memphiský rapper Cities Aviv s eklektickou hudební smrští, která nenechala nikoho stát na jednom místě.

„Jakoby se kapela vyšvihla ještě výš do abstrakce a transcendence, než je na albu. Tohle mě trochu mrzí. Opakuju, nebylo to špatné, bylo to dlouhé. U Fiordmoss není neobvyklé, že je koncert naplněný jistou dávkou manýry, je ale fajn se k ní uchýlit tehdy, kdy je součástí celého zážitku, a ne z prostého důvodu, že jsem jí schopný.“ (z reportáže Romana Novotného)