Dav jásá, když se na stagi objevují Úlfur Úlfur. First of all, Úlfur Úlfur jsou srdcaři. A takový je i celý jejich koncert; energetický a zároveň procítěný. Nevkládají se do rolí rapových star, místo toho se snaží komunikovat s publikem.

„Opak Dissu zkrátka předvádí přesně to, co se od nich čekalo, a je to skvělé. Stejně jako kluci z Draingangu, i oni se z role outsiderů posunuli mnohem dál a kromě neustálého vydávání nových věcí a koncertování hledají i přesahy. Stále ale následují své fiktivní identity a humor zakletý v českých stereotypech. Otázkou tedy zůstává, kam dál, a já doufám, že dalším krokem bude vlastní album místo mixtapes s vypůjčenými beaty.“ (Magdalena Prudíková)

Sýček obecný: silně ubývající sova lidských sídel. Sýček obecný (Athene noctua) paří mezi naše nejohroženější druhy ptáků obývající otevřenou zemědělskou krajinu. (…) Z celoplošného rozšíření se jeho výskyt stal spíše sporadický. Celková populace sýčka obecného na území České republiky z dřívějších několika tisíců párů poklesla na současných zhruba 100 párů. (…) Pokud zjistíte přítomnost sýčka ve Vaší obci, můžeme instalovat budku i u Vás! V případě zaznamenání výskytu této sovičky vám budeme velice vděční za jakékoliv informace.

„Věděl jsem, že členové skupiny hrají, snad kvůli stydlivosti, v králičích maskách, ale už samotný nástup skupiny byl příslibem něčeho netradičního. Už od prvních tónů se lidé před pódiem roztančili a od druhého songu Figures bylo jasné, že místo spánku to bude tentokrát spíš párty. Celý koncert jsem byl v transu z nekonečné synergie vygradované živelné hudby a usedavé melancholie Batzových textů…“

Listopadový večer v brněnské Praze se nesl na vlně alternativního popu a hip hopu. Polská dvojice Coals představila skladby ze svého alba Tamagotchi, překračujícího hranice hudebních žánrů a odkazujícího k estetice 90. let. Po úvodní části plné zasněných melodií a zpěvu vystoupil memphiský rapper Cities Aviv s eklektickou hudební smrští, která nenechala nikoho stát na jednom místě.

„Jakoby se kapela vyšvihla ještě výš do abstrakce a transcendence, než je na albu. Tohle mě trochu mrzí. Opakuju, nebylo to špatné, bylo to dlouhé. U Fiordmoss není neobvyklé, že je koncert naplněný jistou dávkou manýry, je ale fajn se k ní uchýlit tehdy, kdy je součástí celého zážitku, a ne z prostého důvodu, že jsem jí schopný.“ (z reportáže Romana Novotného)

Letošní Lunchmeat byl nabitý jako nikdy předtím. Tři noci v Národní galerii byly vyvrcholením současné elektroniky a utekly rychleji, než bych si přál. Jakkoliv se našly vystoupení, které zklamaly, pozitivní dojmy výrazně převažují. Lunchmeat 2017? Nejdelší a nejlepší. (Filip Hastík)

U vstupu byli snad ti nejzmatenější pracanti. Šamani se zvučili ve třináctém sklepě a venku pod přístřeškem se šteloval projektor. Začal podzimní Freiplatz. Dlouho se sedělo v tom zatraceně pohodlném středu dvora. Když se ale přece jenom došprýmovalo, mohla se započít exkurze hudebními prostory (zavedla nás i tam, kam neměla). Zhlédnutí bytových prostorů nad Frei Barem se proměnilo v honičku jako z Indiana Jonese (#dobrodružné zpestření).

Úterní rychloakce, soucást šnurky Lowmoe. Podzim dopadá tvrdě, chlad v kostech a svalech šlo jen těžko rozhýbat, kabely se motají a aspoň standard je doručen. Svalis nandal zaklínání, jako předzvěst, zadejchal nás a už to hřeje. Ani to nebolí, hladce vpřed. 1flfsoap přímo. Kopák zákonitě nemohl držet na místě. Ani Sval se neudržel. Kousali jsme se do rtu. A jako bonus probuzení u Itchy Elbow. 

Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho večírku vzpamatoval, krom toho už dlouho nepamatuju tak vydatný víkend jako byl tento, protože po Noshitu se v sobotu odehrál shoegazeový dýchánek s americkýma Ceremony v Přerově a undrošský nářez SRPR v Ostravě a v neděli jsme to zakončovali power impro zážitkovkou Poisonous Frequencies v olomoucké Ponorce anebo francouzsko-belgickýma Rraouhhh! a Mr Marcaille pod promotérskou vlajkou ostravských Chee chaaků. Co se dělo za slezsko-hanáckými hranicemi jsem radši ani nezjišťoval. Všechno jsem nestihl, ale většinu z toho jo, tak to berte jako důvod, proč ohlédnutí za čtvrtým olomouckým Noshitem přichází teprve teď.