„Je pro mě dost nemožné nesrovnat koncepci rozmístění pódií, stánků a barů s Pohodou. Hodně podobné, jen menší, útulnější, vše je tady blíže. Zorientovat se není nic těžkého, je zde šest stageí, kromě té hlavní všechny ve stanech. Přemýšlím, jestli to není škoda, ale když o několik hodin později přijde neutichající bouřka, děkuji za ty stany všem prozíravým pořadatelům.“

Tak jsme se dočkali. Desátá Indie Session v Ostravě. Lidí přišlo dost, kapely měly dobrý zvuk, akorát to nesnesitelné horko uvnitř. Cooltour jsme zavřeli, afterparty byla. Vše jak má být. Jubilejní Indie Session po tak dlouhém čase si vysloužila dvojitou expozici...

A máme to komplet. Po reportáži a netradičního reportu ze skic přinášíme i obsáhlou fotogalerii z letošního nadmíru povedeného ročníku Besedy u Bigbítu. Račte se kochat.

Beseda vždycky překvapí příjmeným dejavu, jako bych všechny ty lidi už znal.
pozitivní energii všech zúčastněných doplňuje občasné šamanství Wrekmeister Harmonies, K-X-P nebo Anny von Hausswolff.
lehám si zpátky na gauč z udusané trávy. unáší mě poslední tóny Lazer Vikinga.
Beseda jede dál!

„Pět lidí, jedno auto, které praská ve švech, jeden cíl – Letiště Trenčín. Přijíždíme do města a zanedlouho už vidíme modré špičky obrovských stanů společně s barevnými vlajkami Pohody. Těšením mě šimrá v žaludku. Jsem ráda po roce zpět.“

Noir Voir jsou ve skvělé formě. K obědu vaří desku, na víkend chystají festival a na večerní kázání si je do své kapličky v Suché Rudné pozvala Nejsvětější trojice!  Na závěr mi nezbývá, než se při této příležitosti přiznat, že od teď už fotím i na digitál...

Nultý ročník benefičního festivalu WaveBEAT proběhl v amfiteátru olomouckého letního kina. Komorní atmosféra pro dobrou věc. Příště snad s větším zájmem ze strany místních. Zahráli David Koller, PSH, No Distance Paradise a další, k tomu premiéra klipu Nylon Jail. Za rok snad znovu, při oficiálním prvním ročníku.

„...od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“, tu skladbu jsem předtím slyšel asi třikrát, ale když s ní toho večera rozjeli svou audiovizuální epopej, byl jsem doma, jako by hráli Mondo. Nevím, co to vypovídá o mě, ale mám za to, že o současné tvorbě Lvmen to hlásá jasnou zprávu, jsou zpět a standard drží stále vysoko. Nejvýš.

Vrata na Wurmově ulici se otevřely k nádvoří s pozváním k další hudební seanci. Déšť pročistil vzduch pro další nádech a výdech. Vratký gril Bajkazylu polykal zbytky dřeva a oheň promítal stíny podél přilehlé chodby až k portálu, pod jehož schodištěm tušíte improvizované pódium.

Tak za sebou máme první provar. Věděli jsme, že někdy přijde, škoda však, že nastal u akce, kde to vypadalo, že je o ni zájem. Jak už to tak bývá, virtuální účastník se nerovná účastník reálný. Podle sítí bychom potřebovali Mloky tři, takto nám nakonec stačila i jeho třetina. I přesto, že lidi nakonec nepřišli, vzali to No Fun At All In The House Of Dolls a Introspekce poctivě a odehráli krásně tajemné sety. Nechyběla atmosféra, havrani, kouř, problikávající televize, hra zrcadel. A protože to bylo na den dětí, nemohly pochopitelně chybět ani nejmenší ratolesti.