Láska po půlnoci: Michal Janík a Štěpán Pařízek, Okolojeles no. 4 Láska po půlnoci: Michal Janík a Štěpán Pařízek, Okolojeles no. 4 Václav Mach

Foto: Okolojeles no. 4, Nárameč - Doubí, 27.-29. 7. 18

Po asi devíti letech jsem se z různých důvodů rozhodl, že vynechám svůj nejmilejší festival Beseda u bigbítu. Když jsem přemýšlel, čím jiným, co by se shodovalo dramaturgicky i „lidsky“, Besedu nahradit, padl mi v brněnské kavárně Atlas pohled na plakátek festivalu Okolojeles. Program dobrý, místo vypadalo slibně, tak jsem v pátek 27. 8. vyrazil směrem na Vysočinu, do Náramče.

Dobře, dojeli jsme do Budišova a po čtyřech kilometrech chůze a sebekonfitování ve čtyřiceti stupních dorazili na místo. Okolo byl les, rybníky, kukuřice a postupně se slézající návštěvníci festivalu. Rozhodně jsem nečekal, že se to celé bude odehrávat na tak malém prostoru, což se ale nakonec ukázalo jako výhoda, protože vám nic neuniklo a i přes hudební produkci bylo možné si v klidu pokecat.

Místo takřka uprostřed ničeho, kde se už od počátku rodil specifický vibe, otevřel Tibor z Radia R svým ambientním setíkem na pomezí Briana Ena a Aphexe Twina – na počátek celkem tvrďárna, ale super. Jedním z důvodů, proč jsem na Okolojeles přijel, byla zvědavost ohledně skupiny München Konflikt. Pár songů na Youtube mi připomněly ze všeho nejvíc berlínskou alternativu 80. let, místo a dobu, kde by chtěl, ať už přiznaně, nebo jako svoje guilty pleasure, žít každý. A čtveřice z Ostravy do toho už od počátku šlapala, energicky, ukřičeně, jako by nebyl začátek, ale hlavní čas večera. I těch pár prvních návštěvníků na place před hlavní stagí se do frenetické a roztříštěné hudby roztancovalo. Jsem spokojený, těším se na první oficiální nahrávky.

První den byl obecně velmi našlapaný, i když část programu obstaral okolní videomapping v podání ve všech významech atmosférické bouřky. A nevím, zdali je to mým nastavením, nebo byl skutečně druhý den dramaturgicky o poznání slabší. Veškeré highlighty poprvé dvoudenního, ale už čtvrtého ročníku Okolojelesu, se tak pro mne odehrály první den – ať už to byli výše zmínění München Konflikt, neskutečný basový groove v podání Alphones, melancholicky shoegazovo-punkoví Sýček nebo zasněné downtempo a Neliny vizuály od Lowmoe. To ale nic nemění, že Edosh a Johnny Násilník nebo 1flfsoap i s Françoisem Svalisem druhý den účastníky roztančili úctyhodně.

A rovněž to nic nemění na tom, že rodinný festival vnímám jako celek pozitivně. Atmosféra, Ocásci, kozy, noční ravy s NONA Records. Spousta lidí, jež, pokud se rozhodnete příští rok jet, budete asi pravděpodobně znát z Brna. Z koncertu, kavárny, odkudkoliv. Jsem rád, že jsem to mohl zažít. (rn)

 

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.