Od vesnické zábavy k real rap life. Opak Dissu ovládli Kabinet Múz

Uplynul necelý rok od chvíle, kdy se objevili Opak Dissu v Kabinetu Múz jako předskokani Chrise Travise. Tehdy byli ještě hot novinkou, takovými těmi kluky, co si vezmou beat od Futura nebo od Young Thuga a složí k tomu recesní text. Všichni mluvili o tom, že Asap Jarda má největší potenciál a už tehdy se objevili fanoušci opakující nazpaměť všechny texty. Pořád ale byli na počátku všeho nadějní kluci, kteří lidi baví a nějakým nedopatřením se objevili i v nominacích na ceny Vinyla. Po delší odmlce se Opak Dissu do Kabinetu vrací znovu.

Živelná melancholie Sleep Party People

Když vyšlo nové album Lingering od Sleep Party People, narazil jsem na něj vlastně náhodou. Na tento typ dreampopu připomínající v zastřenosti zpěvu a roztříštěné něžnosti kytar a samplů jsem před několika lety zapomněl společně s Bark Psychosis nebo Sigur Rós. Možná mě ale reminiscence dávno zasunutého donutila se k Lingering vrátit a po nějaké době se mi atmosféra alba vryla pod kůži jako melancholie podzimního večera.

Zvíře vzdalo hold podzimním melancholiím

Na křest debutu tohoto projektu složeného z hudebníků české alternativy jsem se opravdu těšila. Přišla jsem, abych se ujistila, že nejsem sama, kdo ráda propadá nekonečnému přemítání o důležitosti existence tohoto období, které považuji za nejpodnětnější v roce.

I Saw John Maus… a pár dalších chlápků… live

Od poslední Mausovy desky We Must Become Pitiless Versions of Ourselves uplynulo šest let a do Meetfactory přijel s novou deskou Screen Memories, tentokrát i s kapelou a supportem Gary War.

Fiordmoss na vrcholu transcendence

Když jsem v Bedekru psal o novém albu Fiordmoss Kingdom Come, nazval jsem ho ezoterickým v tom smyslu, že pro proniknutí do pravé podstaty temných písní je třeba nějakého skrytého vědění, které za mě dobře a alespoň částečně Petra odkryla v našem rozhovoru. Po koncertě jsem ale zase ztracený.

Hrdinové všední elektroniky

Letošní Lunchmeat Festival byl nabitý jako nikdy předtím. Tři noci v Národní Galerii byly vyvrcholením současné elektroniky a utekly rychleji, než bych si přál. Jakkoliv se našly vystoupení, které zklamaly (Visionist, Clark), pozitivní dojmy výrazně převažují.

Opak Dissu a Shilpa Ray na Jihlavě

Festival dokumentárních filmů v Jihlavě je pro mě něco jako opušťák ze života. Hudební festivaly jsou něco trochu jiného, pořád se jede, chcete stihnout všechno a na jejich konci často odjíždíte úplně vyčerpaní. V Jihlavě to je jiné – atmosféra, kterou zvládají pořadatelé vytvořit, vám v podstatě neumožňuje spěchat a celým festivalem (jako světem pro sebe) proplouváte, od promítání do kavárny, na pivo, na koncert. Tenhle ročník se to potvrdilo zase.

Mlhavý Cloud rap Drain Gangu

Drain Gang jsou kluci známí spolu s Yung Leanem a jeho Sadboys už od roku 2014. Prostřednictvím svých podomácku vyrobených tracků odstartovali éru Cloud Rapu a sad boys, nešťastných kluků, co zpravidla nosí bucket hat a pijí Arizona Green Tea.

Stavění Mirapolis na Flédě

Roneho jsem začal poslouchat teprve nedávno. Vlastně v době, kdy Fléda oznámila, že bude tohoto francouzského mága IDM hostit na brněnském koncertu. Nicméně od té se doby se stal pravidelnou součástí mého playlistu a moje kroky 20. října směr Fléda byly lemovány nemalým očekáváním.

Dekonstrukce infrazvukem

Někdy je dost obtížné snažit se popisovat průběhy koncertů, protože hudba některých interpretů spíše než souvislé písně tvoří jeden nesouvislý zážitek, který je ukončen prostě ve chvíli, kdy nastane ticho. Přesně takový typ zážitku nabídli brněnskému publiku řečtí Mohammad, kteří vystoupili v sobotu 23. září v brněnské Praze.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.