Okušený kus opavského Freiplatzu – jaro 2018, 69 + 1 gejů

Zaprášený schody opavskýho bytu. Vzpomínám, jak ten den vlastně začal. No jasně, že v Praze, u dálnice. Stopli jsme si jedno auto, pak druhý, třetí až čtvrtý, který nás zavezlo do Studenky. Mají tam nóbl nádražku a vevnitř zrovna jela diskotéka – vypalovačky plus drahý světla a kouřostroj stojí za zmínku. Dorazili jsme do Opavy až o půlnoci (kvůli zácpám) místo půl sedmý, jak bylo v plánu (ke vší smůle To je Hrůza nezahrála). Naštěstí jsme po městě měli svý tajný a ti nám podali zprávu o koncertech, který jsme chtěli stihnout. I Love 69 popgejů prý rozřádili svatou Alžbětu a její kapli kvalitně. Jeden ze dvojice byl svlečen do půl těla a „jakoby se nebál VŮBEC ničeho“ vypověděl ověřený zdroj.

Osobní pozvánky, fiktivní identity a mystický narativ. Tajemná party The Nonsense Circus

Na sobě dlouhý kabát, zahalený obličej. Kráčím noční Prahou podél tramvajových kolejí, na chvilku mě ukryje tma, když procházím pod mostem, pak zabočím doleva a ocitám se na malém dvorečku. Mířím ke dveřím, u kterých stojí vysoká postava s černou, protáhlou maskou. Z kapsy vytáhnu pozvánku a vložím ji té osobě do ruky. Řeknu heslo a když jsem dotázaná, jestli znám pravidla večera, kývnu. Dnes se stávám někým jiným. Volím si novou identitu, určuji si svá pravidla hry. Maska, kterou mám na sobě, mě skrývá před okolním světem a je jen na mě, kolik sama ze sebe ukážu. Cokoli se dnes stane, tu zůstane.

Periferní rezonance ve Winternitzových mlýnech

Automatické mlýny v Pardubicích působí opuštěně, lemované okamžiky pomíjivosti a procesem rozkladu. Poslední zbytky lidské činnosti ztrácí se v mouce rozsypané na prkenné podlaze plné menších i větších otvorů. Občas, v průběhu roku ožijí skrze místní iniciativu Offcity, která se stará o prohlídky a udržování povědomí o vzácné architektonické památce navržené Josefem Gočárem. Třídenní festival LABoratory, který se v tomto dechberoucím areálu konal letos podruhé, sem migroval z Hradce Králové.

Oshun v NoDu. So much power, so much energy

 „How ya feelin Prague? Are you good?” Na stagi se objeví DJ s černými dredy a zlatým řetězem. „I need to feel some energy,” pokračuje a nutí dav v malém sále NoDu opakovat své poslední slovo, zatímco pouští tracky od Princess Nokia a Kendricka Lamara. Pak plynule přejde do vlastního beatu a na pódium přibíhají Oshun, dvě černošky se světle modrými čočkami a zlatými kruhy v uších.

Noise.kitchen Synth Fest započal ambientním rozkladem Husova sboru

Hudba není ničím jiným, než dalším způsobem, jak si uzurpovat, okupovat, vyplňovat prostor a měnit a posouvat jeho význam. U jakéhokoliv typu ambientu, který popírá linearitu produkce a staví spíš na zvyšování a snižování intenzity (na jakékoliv úrovni), to platí dvojnásob. Lidé kolem Bastl Instruments a NONA records v pátek odstartovali letošní Noise.kitchen Synth Fest právě takovým zabráním prostoru v Husově sboru.

Tříštivá hypnóza Wrekmeister Harmonies

Kabinet Múz v oparu gradace. Berlínští Caudal, duo Američanů Wrekmeister Harmonies (s bubeníkem) a předskokan v podobě brněnských Ångström. Tři intenzivní kapely a dva pohledy na večer.

Ženská síla obestřela čtvrteční Rumiště

Rumiště tentokrát praskalo ve švech – na půdě na gaučích, na zemi a u čajovny se mačkalo několik desítek lidí a další byli venku. Tolik návštěvníků snad Rumiště ještě nezažilo a, vzhledem ke zprávám o konci této membrány propouštějící do Brna tu nejkvalitnější alternativu z celého světa, dalo by se tvrdit, že už asi ani nezažije.

Konce abecedy – Wackelkontakt a Zs v Bike Jesus

Asi třetinu koncertu jsem se snažil sledovat nějakou linii jednotlivých skladeb, teprve potom mi došlo, že ačkoliv tam zřejmě někde v pozadí existuje, je to natolik složité, že to sledují jen čtyři muzikanti na pódiu. Vše ostatní mělo zcela volnou formu – do hlavy se mi neustále vracel pojem free-form music; volná forma k naplnění. Hudba, vedle které působí free jazz jako styl příliš svázaný konvencemi a volná improvizace zase vypovídá jen o polovině celku. V mojí hlavě se vytvořila představa formy, která skutečně existuje, ale je prázdná a čeká na naplnění, přičemž samotná náplň začíná prosakovat a rozmývat formu tak, že se stává už jen stěží čitelnou…

Bloudící ozvěna Lvmen vyplnila Akropolis

Post-hardcorová legenda Lvmen na svou poslední desku Mitgefangen Mitgehangen zařadila i přepracovanou verzi své historicky první skladby. Nejde o laciný sentiment, kapela tím může naznačovat cyklickou představu času jako hada požírajícího svůj ocas.

Špinavá krása orlovského zimničáku

Všudypřítomná mlha, prázdné ulice mezi paneláky nebo malými domky, štiplavý zápach síry ve vzduchu; příjezd do Orlové, dějiště prvního Zimnichaaku, byl přesně takový, jak jsem si ho představoval. Zároveň jsem si nedokázal představit, jak se na takovém místě může odehrát akce nabitá alternativou, kterou oceňují především hudební fajnšmekři. Teď už si to představit dokážu.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.