Úlfur Úlfur, Brno Úlfur Úlfur, Brno Václav Mach

Úlfur Úlfur – lekce islandštiny v Kabinetu Múz

reportáž | fotogalerie
 

Dramaturgie brněnského Kabinetu Múz mě občas příjemně překvapí. Kromě interpretů pohybujících se na české scéně se totiž čas od času objeví i zahraniční, méně známá jména, u nichž si jen říkám „no way“. Tentokrát jsou jimi rapeři Úlfur Úlfur, kteří se kdysi stali mým prvním zasvěcením do tajů islandského rapu. Ačkoli je na ostrově s o něco málo víc než 300 000 obyvateli zná snad každý, v Evropě jsou pořád ještě jen pro těch pár věrných milovníků Islandu. Vidina zažít koncert Úlfur Úlfur v Brně je tedy trochu nečekaná, o to však více skvělá příležitost.

Předskokanem je Stříbrný Rafael, můj oblíbený raper minulého roku. Tehdy mě bavily hlavně jeho texty, ať už šlo o vyjádření smutku nad tím, že není surikata, nebo rozhořčení nad lidmi, co nedávají dýška. Loni v květnu jsem ho odchytila právě v Kabinetu. Šlo o milý, komorní koncert; na parketu bylo jen pár lidí a já jsem byla snad jediná, co jeho lyrics znala nazpaměť. Tentokrát je lidí mnohem víc a nechybí věrné fanynky, co odříkávají každé slovo. Stříbrný Rafael se objevuje spolu s MC Ambrosiem a s DJ Kazisvětem a já mám déjà vu. Slyším ty stejné oblíbené songy, Rafael je podobně srandovní. Energeticky skáče po parketu, občas moc nestíhá flow a u některých slov se kvůli jejich významu omluvně zadrhává. Ódu na Dádu Patrasovou střídají písničky o holkách na fildě, o Arabech v Paříži a o piku. Zazní moje oblíbené sousloví „já versus játra” a ačkoli někteří jen trochu zaraženě stojí, atmosféra je skvělá. Koncert je snad úplně stejný jako před víc než půl rokem. Co mi ale předtím přišlo nejvíc, mi už teď nepřijde dost. Je trochu škoda, že se Rafael nikam neposunul. Snad by to chtělo nové songy, nebo podobně jako Opak Disu hledat přesahy. Zatím jde spíš o stagnaci na místě, která pro zábavný koncert stačí, nemíří ale nikam dál…

Dav jásá, když se na stagi objeví Úlfur Úlfur. First of all, Úlfur Úlfur jsou srdcaři. A takový je i celý jejich koncert; energetický a zároveň procítěný. Nevkládají se do rolí rapových star, místo toho se snaží komunikovat s publikem. Freyr Frostason v Adidas teplákovce odříkává první slova, než ho doplní Helge Sæmundur Guðmundsson. Úlfur Úlfur jsou od první chvíle nadšení, že jsou v Brně, a připouští, že snad nikde nebyli takhle vítaní. Každý song předchází vysvětlení jeho názvu, publikum naučí i islandskou větu nebo sousloví, při refrému pak rezonující celým sálem, a jsou překvapeni, když zjistí, že jsou v publiku takoví, kteří je dobře znají. (Můj osobní tip je, že dorazilo spousta těch, kteří na Island jezdí přes léto pracovat). Nezvykle tvrdá islandština je působivá – zvlášť při neuvěřitelně rychlém slovosledu Arnara. Úlfur Úlfur vysvětlují i významy jednotlivých písniček, ať už jsou o opovržení premiérem anebo nenávisti k rackům. Zazní ale i texty o lásce a o tom, jak máš být sám sebou. Přidají několik přídavků a jde vidět, že je to upřímně baví. Ačkoli mi srdce nebezpečně bije od samého skákání, mrzí mě, že je už konec. Nezbývá, než se těšit na další Islanďany v Kabinetu, tentokrát o poznání melancholičtější, elektro-popovou kapelu Vök.

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.