Drug Me Fest #9 – rock'n'roll will never die

Po předchozích ročnících Drug Me Festu, které probíhaly na půdě únětického kravína, se ten letošní (již devátý) přesunul do našeho hlavního města. První den festivalu odstartoval v Thereminu nacházejícím se v prostorách bývalého Nákladového nádraží Žižkov. Klub jsem po chvilce hledání našel, a protože jsem dorazil zhruba v půlce prvního koncertu, rozhodl jsem se ještě trochu posilnit kapkou whiskey a pomalu nasávat atmosféru tohoto rock'n'rollového svátku venku. Hemžilo se to tu postavami, které připomínaly jarmuschovský snímek Tajuplný vlak - o štýlo nebyla nouze.

Foto: Deerhunter, Praha - Meetfactory, 14. 6. 18

Kouzlo Deerhunter spočívá nejspíš jen v těch nejjednodušších atributech: charismatu oproštěném od jakýchkoliv póz, zapamatovatelném songwritingu, který se vyhýbá stokrát opakovaným trendům, a do detailů vypilovaném zvuku celé kapely. Tak bych to asi popsala, kdybych se pokoušela o analýzu. Všechno ostatní už se odehrávalo jen v rovině osobních citů. Lidsky řečeno, láska na první poslech s dlouhodobým charakterem a splněný sen pro ty, co už znají. 

Kovbojové na vlnách - Slim Cessna's Auto Club na Altenburgu 1964

Když jsem sešla od holešovického nádraží k řece, ocitla jsem se ve světě, kde struny bendža vyprávějí legendy temné tak, že se sem živá duše neodváží a déšť bubnuje na sudy, ve kterých jsou ty příběhy navždycky vepsány jazykem vše pokrývající rzi. A do toho všeho zaznívá zkázy plná harmonika Charlese Bronsona. K dokonalosti už zbývá jen to, aby se pod temnými mraky, ten den celou atmosféru završujícími, loď Altenburg 1964 vynořila i s kapelou z Vltavy jako Bludný Holanďan.

Plážový hardcore: Chee Chaak 2018

Pátek na pátém ročníku Chee Chaaku na ostravském provoze Hlubina, v obklopení industriálu Dolní oblasti Vítkovic, začal pěkně zvostra – žádný mazleníčko, jedna sypačka za druhou: DNO, Hibakusha, punkoví Torpur… Všude známý tváře, cítím se tady víc než dobře. Chee Chaak 2018.

Jak zhudebníš krásu okamžiku? Deerhunter po deseti letech v Praze

Čekala jsem možná na několik skladeb, které bych tak ráda slyšela živě a zajímalo mě, jak je Deerhunter budou hrát. To se vlastně stalo jen v jednom případě, u závěrečné Snakeskin. Ta rozvlnila všechny přítomné po relativně poklidném koncertu. Žádný velký hluk, dojímavé balady nebo roztleskávání publika nejznámějšími písněmi. Deerhunter nastoupili na pódium ve velmi zvláštním rozpoložení, kdy Bradford Cox recitoval text způsobem, jako by přiletěl ze vzdálené planety. Podivný hudebně performativní výjev působil téměř retro futuristicky.

Vrbenský zrod

Vrbno pod Pradědem, budova bývalých skláren, kterou na jednu noc oživil nultý ročník Fajfr Štýl Festu. Přijíždíme na rozžhavený vrbenský plácek, cesta z Jihlavy byla po předchozí noci na Nulté generaci hodně vyjetá. Asi půlhodiny jen stojím na jednom místě a zdravím se se samými známými tvářemi. Takovou přátelskou atmosféru jsem zažila naposledy na Pelhřimovech a dává to smysl, většina lidí tady pravidelně Pelhřimovy absolvuje. Kvůli všem těm lidem, co přicházejí, nestíhám vnímat Dannyho na venkovní stage, omluva.

Foto: First Hate + Grand Prix + Zagami Jericho, Brno - Kabinet múz, 28. 5. 18

Dánská dvojice First Hate, kterou můžeme hudebně přirovnat k novodobým Pet Shop Boys, Erasure nebo Hurts, přivezla do Brna set skladeb z loňského debutového alba A Prayer For The Unemployed a jejich nejznámější píseň Copenhagen, inspirovanou místem, odkud pocházejí a které nazývají domovem. Synhtpopové First Hate na českém turné doplnil dánský Grand Prix a česká producentka Zagami Jericho.

Okušený kus opavského Freiplatzu – jaro 2018, 69 + 1 gejů

Zaprášený schody opavskýho bytu. Vzpomínám, jak ten den vlastně začal. No jasně, že v Praze, u dálnice. Stopli jsme si jedno auto, pak druhý, třetí až čtvrtý, který nás zavezlo do Studenky. Mají tam nóbl nádražku a vevnitř zrovna jela diskotéka – vypalovačky plus drahý světla a kouřostroj stojí za zmínku. Dorazili jsme do Opavy až o půlnoci (kvůli zácpám) místo půl sedmý, jak bylo v plánu (ke vší smůle To je Hrůza nezahrála). Naštěstí jsme po městě měli svý tajný a ti nám podali zprávu o koncertech, který jsme chtěli stihnout. I Love 69 popgejů prý rozřádili svatou Alžbětu a její kapli kvalitně. Jeden ze dvojice byl svlečen do půl těla a „jakoby se nebál VŮBEC ničeho“ vypověděl ověřený zdroj.

Foto: Post-hudba + Margo, Brno – Kabinet Múz, 15. 5. 18

Pražské "elektronicko-popové" duo Post-hudba (Dominik Zezula a Tomáš Havlen) se po koncertní pauze vrátilo do po okraj naplněného brněnského Kabinetu, kde spolu se skladbami z eponymního EP a nahrávek Zvláštní láska na nás zbyla a Artefaktů představili očekávané nové písně, to vše v intimní mlžně-světelné atmosféře. Post-hudbu doplnila skupina Margo, trojice pod vedením písničkářky Anety Martínkové.

Osobní pozvánky, fiktivní identity a mystický narativ. Tajemná party The Nonsense Circus

Na sobě dlouhý kabát, zahalený obličej. Kráčím noční Prahou podél tramvajových kolejí, na chvilku mě ukryje tma, když procházím pod mostem, pak zabočím doleva a ocitám se na malém dvorečku. Mířím ke dveřím, u kterých stojí vysoká postava s černou, protáhlou maskou. Z kapsy vytáhnu pozvánku a vložím ji té osobě do ruky. Řeknu heslo a když jsem dotázaná, jestli znám pravidla večera, kývnu. Dnes se stávám někým jiným. Volím si novou identitu, určuji si svá pravidla hry. Maska, kterou mám na sobě, mě skrývá před okolním světem a je jen na mě, kolik sama ze sebe ukážu. Cokoli se dnes stane, tu zůstane.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.