Foto: Okolojeles no. 4, Nárameč - Doubí, 27.-29. 7. 18

Po asi devíti letech jsem se z různých důvodů rozhodl, že vynechám svůj nejmilejší festival Beseda u bigbítu. Když jsem přemýšlel, čím jiným, co by se shodovalo dramaturgicky i „lidsky“, Besedu nahradit, padl mi v brněnské kavárně Atlas pohled na plakátek festivalu Okolojeles. Program dobrý, místo vypadalo slibně, tak jsem v pátek 27. 8. vyrazil směrem na Vysočinu, do Náramče.

Skotská tradiční hudba pronikla i na českou Vysočinu

Za posledních pár let se u nás objevily kapely jako Kíla, Treacherous Orchestra, The Gloaming nebo třeba Ross Ainslie a Ali Hutton. Koncert Breabach na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou byl další v řadě zjevně spojený s narůstajícím zájmem o soudobou podobu skotské či irské tradiční hudby. A to je jen dobře.

Foto: Luhovaný Vincent, Luhačovice, 28. 6.-1. 7. 18

To bylo před pár týdny, kdy na festivalech ještě bylo hezky. Vincent nezávislý, přátelský, lázeňský, excentricky inkluzivní, vyzývající k tichému bouření, přístupnému pro všechny. Vincentka hasila žízeň a napravovala rozbolavěné hlavy. Všichni hezky do latě, rytmus kolonády určuje Domino.

Transforma 2018 - Vítej na Cestě!

Zimomřivým ten víkend počasí vůbec nepřálo. Mě to však neodradilo, abych se vydala na Transformu, „okresní událost se světovým přesahem,“ probíhající několik dní v Táboře.  Po téměř čtyřhodinové cestě vlakem přes půl republiky jsem dorazila k Trafostanici ležící na břehu vodní nádrže Jordán. Romantika už na pohled. Od té chvíle o mě bylo postaráno, což je věc, kterou patří v souvislosti s Transformou zmínit. „Vítej, můžeš si půjčit kolo a dobrovolníci tě zavedou na Cestu.“

Foto: Slowmotiondancer, Praha – Galerie Rudolfinum, 19. 7. 18

Ticho kolem sólového hudebního projektu Dominika Gajarského bylo prolomeno. Slowmotiondancer v pražské Galerii Rudolfinum představil Empathy, Act 1., které by mělo být předzvěstí dlouho připravovaného alba. Koncert v majestátním, leč intimně aranžovaném prostředí Rudolfina proběhl v rámci série Free Summer Events.

Struny, kazety a meotar. Rumiště se definitivně uzavřelo

Místo, které si za pouhé tři roky své činnosti vybudovalo kultovní status mezi brněnskými umělci, intelektuály a hudebními fajnšmekry všeho druhu už svoji magickou půdu znovu nerozezní. V pátek 29. června byla tedy poslední loft session na jednu stranu smutnou událostí, na druhou ale příležitost zakončit vše tak, jak to umí jen kolektiv AVA.

Drug Me Fest #9 – rock'n'roll will never die

Po předchozích ročnících Drug Me Festu, které probíhaly na půdě únětického kravína, se ten letošní (již devátý) přesunul do našeho hlavního města. První den festivalu odstartoval v Thereminu nacházejícím se v prostorách bývalého Nákladového nádraží Žižkov. Klub jsem po chvilce hledání našel, a protože jsem dorazil zhruba v půlce prvního koncertu, rozhodl jsem se ještě trochu posilnit kapkou whiskey a pomalu nasávat atmosféru tohoto rock'n'rollového svátku venku. Hemžilo se to tu postavami, které připomínaly jarmuschovský snímek Tajuplný vlak - o štýlo nebyla nouze.

Foto: Deerhunter, Praha - Meetfactory, 14. 6. 18

Kouzlo Deerhunter spočívá nejspíš jen v těch nejjednodušších atributech: charismatu oproštěném od jakýchkoliv póz, zapamatovatelném songwritingu, který se vyhýbá stokrát opakovaným trendům, a do detailů vypilovaném zvuku celé kapely. Tak bych to asi popsala, kdybych se pokoušela o analýzu. Všechno ostatní už se odehrávalo jen v rovině osobních citů. Lidsky řečeno, láska na první poslech s dlouhodobým charakterem a splněný sen pro ty, co už znají. 

Kovbojové na vlnách - Slim Cessna's Auto Club na Altenburgu 1964

Když jsem sešla od holešovického nádraží k řece, ocitla jsem se ve světě, kde struny bendža vyprávějí legendy temné tak, že se sem živá duše neodváží a déšť bubnuje na sudy, ve kterých jsou ty příběhy navždycky vepsány jazykem vše pokrývající rzi. A do toho všeho zaznívá zkázy plná harmonika Charlese Bronsona. K dokonalosti už zbývá jen to, aby se pod temnými mraky, ten den celou atmosféru završujícími, loď Altenburg 1964 vynořila i s kapelou z Vltavy jako Bludný Holanďan.

Plážový hardcore: Chee Chaak 2018

Pátek na pátém ročníku Chee Chaaku na ostravském provoze Hlubina, v obklopení industriálu Dolní oblasti Vítkovic, začal pěkně zvostra – žádný mazleníčko, jedna sypačka za druhou: DNO, Hibakusha, punkoví Torpur… Všude známý tváře, cítím se tady víc než dobře. Chee Chaak 2018.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.