Foto: Vök + Timber Rattle, Brno – Kabinet Múz, 25. 2. 18

„Vök se objevují v rozšířené sestavě. Základní duo zpěvačky Margrét Rán se saxofonistou Andri Márem je doplněné o bubeníka Einara a novou kytaristku. Atmosféra je meditativní, sál se pohupuje, hudba vtahuje do sebe a probouzí lehce melancholické, deep myšlenky.“

Meditativní melancholie Vök v Kabinetu

Loni na jaře Kabinet Múz uchvátil melancholický zpěv islanďanky Sóley, tento leden zase islandština rezonovala sálem při verších raperů z kapely Úlfur Úlfur. Tentokrát se do Kabinetu Island vrací znovu – v podání elekto-popové kapely Vök.

Konce abecedy – Wackelkontakt a Zs v Bike Jesus

Asi třetinu koncertu jsem se snažil sledovat nějakou linii jednotlivých skladeb, teprve potom mi došlo, že ačkoliv tam zřejmě někde v pozadí existuje, je to natolik složité, že to sledují jen čtyři muzikanti na pódiu. Vše ostatní mělo zcela volnou formu – do hlavy se mi neustále vracel pojem free-form music; volná forma k naplnění. Hudba, vedle které působí free jazz jako styl příliš svázaný konvencemi a volná improvizace zase vypovídá jen o polovině celku. V mojí hlavě se vytvořila představa formy, která skutečně existuje, ale je prázdná a čeká na naplnění, přičemž samotná náplň začíná prosakovat a rozmývat formu tak, že se stává už jen stěží čitelnou…

Bloudící ozvěna Lvmen vyplnila Akropolis

Post-hardcorová legenda Lvmen na svou poslední desku Mitgefangen Mitgehangen zařadila i přepracovanou verzi své historicky první skladby. Nejde o laciný sentiment, kapela tím může naznačovat cyklickou představu času jako hada požírajícího svůj ocas.

Foto: Zimnichaak, Orlová – Futra, 27.–28. 1. 17

„Všudypřítomná mlha, prázdné ulice mezi paneláky nebo malými domky, štiplavý zápach síry ve vzduchu: příjezd do Orlové, dějiště prvního Zimnichaaku, byl přesně takový, jak jsem si ho představoval. Zároveň jsem si nedokázal představit, jak se na takovém místě může odehrát akce nabitá alternativou, kterou oceňují především hudební fajnšmekři. Teď už si to představit dokážu.“ (Roman Novotný)

Špinavá krása orlovského zimničáku

Všudypřítomná mlha, prázdné ulice mezi paneláky nebo malými domky, štiplavý zápach síry ve vzduchu; příjezd do Orlové, dějiště prvního Zimnichaaku, byl přesně takový, jak jsem si ho představoval. Zároveň jsem si nedokázal představit, jak se na takovém místě může odehrát akce nabitá alternativou, kterou oceňují především hudební fajnšmekři. Teď už si to představit dokážu.

Foto: KUF, Olomouc – Jazz Tibet Club, 30. 1. 17

Parádní věc předvedli tihleti KUF. Každej, kdo má rád trochu jazz, se bavil, každej, kdo má rád elektro, hodně tančil. Podkouřený basslinový beaty, kontrabass do protivky a synťák/piano simulující sampler. Jazzovej zvuk Tibetu jim slušel, od země i ze vzduchu. Doplnění promyšlenou projekcí na dva projektory, mlhou k udávení a jedovatě zbarveným světlem zanechali i na sítnici silný epileptický dojem. Lehká pohoda na hodiny zábavy, kdyby se však nezačali v poslední třetině zlehka opakovat. Chtělo to hlavně tančit, jazzový sóla už proběhly, tak jsem šel dom.

Foto: Úlfur Úlfur + Stříbrný Rafael + Mary C, Brno – Kabinet Múz, 25. 1. 17

Dav jásá, když se na stagi objevují Úlfur Úlfur. First of all, Úlfur Úlfur jsou srdcaři. A takový je i celý jejich koncert; energetický a zároveň procítěný. Nevkládají se do rolí rapových star, místo toho se snaží komunikovat s publikem.

Úlfur Úlfur – lekce islandštiny v Kabinetu Múz

Dramaturgie brněnského Kabinetu Múz mě občas příjemně překvapí. Kromě interpretů pohybujících se na české scéně se totiž čas od času objeví i méně známá, zahraniční jména, u nichž si jen říkám „no way“. Tentokrát jsou jimi rapeři Úlfur Úlfur, kteří byli mým prvním zasvědcením do tajů islandského rapu. Ačkoli je na ostrově s o něco málo víc než 300 000 obyvateli zná snad každý, v Evropě jsou pořád ještě jen pro těch pár věrných milovníků Islandu. Zažít koncert Úlfur Úlfur v Brně je tedy trochu nepochopitelná, o to však více skvělá příležitost.

Foto: Opak Dissu + Schwarzprior + Space Love + Vneumicky, Brno – Kabinet Múz, 19. 1. 17

„Opak Dissu zkrátka předvádí přesně to, co se od nich čekalo, a je to skvělé. Stejně jako kluci z Draingangu, i oni se z role outsiderů posunuli mnohem dál a kromě neustálého vydávání nových věcí a koncertování hledají i přesahy. Stále ale následují své fiktivní identity a humor zakletý v českých stereotypech. Otázkou tedy zůstává, kam dál, a já doufám, že dalším krokem bude vlastní album místo mixtapes s vypůjčenými beaty.“ (Magdalena Prudíková)

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.